Veletrh splněných přání
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457457/bmid_veletrh-splnenych-prani-P6A-457457.jpg
3
78
78
Autor s dokonalou znalostí prostředí sleduje krok za krokem svého hrdinu, mladého člověka z prostředí české technické inteligence, který v systému totalitního režimu žije pohodlně a spokojeně, materiálně více než dobře zabezpečený, a do jeho stereotypního životního stylu pronikne jen málokdy rušivý prvek nebo neotřelý zážitek. Autor pracuje s typem hrdiny, který se často v literatuře objevuje, v této novele je však jeho parazitická mentalita předvedena s laboratorní přesností a objektivitou.... celý text
Přidat komentář
Tato Páralova kniha se mi nelíbila, ačkoli jinak jsem jeho knihy četla velmi ráda.
První kniha tzv. Černé pentalogie aneb podle autora první z pěti způsobů ukájení. Hned napoprvé se nám představuje severočeská krajina plná chemiček, chemičky plné znuděných lidí, lidí toužících po smysluplnějším životě, ale uzemněných v každodenní všednosti. Páralův styl je už tady patrný, jeho originálnost, hravost a nadsázka zatím ale úplně ne.
U této knihy si nejsem jistá naprosto ničím. Nevím, zda se mi Páralova tvorba líbí nebo ne. Na to, jak jsem slyšela samé ódy na jeho tvorbu, jsem poněkud zklamaná. Možná jen špatný výběr z jeho knih.
Pokud je tohle styl psaní Vladimíra Párala, usoudila jsem, že je ztráta času číst od něj další romány. Ač má kniha jen 100 stran, připadalo mi, že je to 100 stran o ničem.
Styl Vladimíra Párala se zde nezapře - převažuje zde popis všednosti, každodennosti a dějová linie je zde výrazně potlačena...Nikdy víc se k této knize nevrátím, protože mě nijak nezaujala....
Autorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Úsporným, lakonickým a velmi precizním (však hrdina "byl technik", jak Páral s nadledem a lehkou ironií rád připomíná) stylem psaná drobná knížka, kterou bych neváhal zařadit mezi špičku české poválečné prózy. Ani slovo tam není navíc. Na někoho může působit až skoro chladně, ale je to Páralův styl, který je mu vlastní, a který mu zůstal... nu, dlouho, dokud po převratu nezačal na stará kolena psát skutečně už jen (kvazierotické) hloupé braky. "Veletrh" prostě v české literatuře zůstane. Nejen jako přesný, dokonale uzavřený intimní příběh, ale i jako obraz doby, která ani náhodou nebyla černobílá. Páral velmi přesně zachycuje, jak těžké je zorientovat se v životě, jak nelehké je určit si priority. A jak pohodlný je naopak moderní konzumní stereotyp, který podporovala i do té doby nebývalá zajištěnost všech základních potřeb v již konsolidovaném socialismu.