Velitelem v Osvětimi
Rudolf Höss
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100894/velitelem-v-osvetimi-100894.jpg
4
169
169
Autobiografické zápisky velitele vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi Rudolfa Höße jsou psychologickým dokumentem exemplárního historického významu. Odkrývají pozadí rozvratu morálních a duchovních hodnot, kterému v Hitlerově a Himmlerově Německu podléhal bezpočet ctižádostivých lidí oddaně vyznávajících režim. Tyto paměti psané po válce v polském vězení jsou poučné i z obecnějšího hlediska, neboť vypovídají mnohé o ustrojení fanatického služebníka kteréhokoli totalitního režimu; na významu kromě toho nabývají právě v době, kdy se v Evropě šíří popírání holocaustu a bují extremistické organizace.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , Culture 2000 , AcademiaOriginální název:
Kommandant in Auschwitz, 1958
více info...
Přidat komentář
Šokující ! Velmi poučné ! Dokonce velmi dobře napsané, což svědčí o autorově povaze, vše dotáhnout do konce a co nejlépe. Doporučuji všem, kromě dětí samozřejmě :).
Musím se přiznat, že jsem neměl sílu přečíst knihu celou. Četl jsem Smrt je mým řemeslem a po pár stránkách této knihy jsem byl znovu hluboce otřesen. Přesto si myslím, že je to jedna z knih, které by si měl každý přečíst.
Túto knihu som síce nečítal, na to si príliš vážim svoj čas, ale tvrdiť, že človek takéhoto typu má literárny talent a že takáto kniha je psychologicky poučná, môžu len hňupy. Akékoľvek ospravedlňovanie nacistického režimu by malo byť klasifikované ako trestný čin a takéto knihy by mali byť zakázané.
Tenhle zločinec měl nesporně velmi bohatý život i literární talent. Takové knihy by neměli být nikdy zakázány. Ukazují naprosto odlišný pohled na svět, život a hlavně smrt. Nicméně se ztotožňuji s názorem že ne za všechno mohl, i když byl jako velitel za VŠE odpovědný.
Konečné řešení židovské otázky z druhé strany. A nejen to, život Rudolfa Hosse od dětství až po norimberské procesy. Líčení událostí se stoickým klidem, který mi na klidu nepřidal. Občas psychicky náročná kniha, ale ukázala mi zase pár nových věcí, které ve škole "zapomněli" zmínit.
Tato kniha je pro mě velmi cenná. Můžeme zde nahlížet na myšlení jednoho z nejmocnějších mužů nad vládou nejhoršího tábora. Samozřejmě se sám sebe snaží ospravedlnit, ale nevyhýbá se ani kritice své osoby. Ale vše je psané tak,že člověk má pocit, že opravdu, on byl jen vykonavatelem vůle, on za nic nemohl. Proto je dobré přečíst si úvod, aby člověk nebyl ovlivněn víc než je zdrávo.
Přesto je tahle kniha opravdu dobrá. Dobře napsaná. Navíc, k mému potěšení, je tam několikrát zmíněno další dílo, které jsem četla a to Smrt je mým řemeslem.
Pro ty, co se zajímají o Dějiny koncentračních táborů, jako dělané.
Velmi zajímavý náhled do myšlenek a světa Rudolfa Hosse. Závěrečný doslov Heleny Krejčové mi ovšem přišel místy naprosto zcestný. Vytýká autorovi, že si mnohé idealizuje, což ostatně dělá každý člověk a od toho to jsou autobiografické zápisky Hosseho, nikoli Heleny Krejčové. Nebo Rudolfu Hossemu vytýká snahu o překrucování některých záležitostí, přičemž sama Helena Krejčová tímto neduhem trpí také (viz. její komentář k Hossemu antisemitismu).
Dávám sice 5*, ale ne proto, že by to byla skvělá kniha, spíše proto, aby zaujala a přečetlo si ji co nejvíce čtenářů.
Nejdříve jsem četla knihu Merleho - Smrt je mým řemeslem a příběh Hösse mě zaujal. Proto jsem sáhla přímo po jeho autobiografii, která je velmi "působivá". Knížka je dost hutná, obsahuje spoustu faktů, událostí a jmen pod normálním textem. Nejhrůznější jsou popisy spalování a potíže kolem toho....Je strašné, že i přes páchání těchto zvěrstev se Höss stále považuje za v podstatě hodného člověka, dobrého a milujícího otce, člověka milujícího přírodu a příkladného člena SS. A že on za nic nemůže, že on jen vykonával příkazy nadřízených. Také tvrdí, že on vždy zacházel s vězni humánně a že smrt plynem není vůbec bolestivá. Stačí si přečíst upřesnění a výpověď v doslovu a člověku se udělá špatně.
Pokud se někdo chce dozvědět podrobné informace o budování Osvětimi a procesu spalování, tak zde je najde...
Mé hodnocení nemá nic společného s literární kvalitou knihy a už vůbec nic s osobností autora. Neodráží ani souhlas s ideologií, kterou autor vyznával.
Robert Merle byl textem zápisků Velitelem v Osvětimi inspirován k napsání knihy Smrt je mým řemeslem. Když jsem Merleho knihu přečetl, považoval jsem ji za dobré beletristické zpracování vzpomínek. Poté, co jsem si přečetl originál, mé mínění o Merleho práci zklamaně pokleslo. Znovu opakuji, nejde o literární kvalitu, ale Hössovy zápisky svou strohostí a dojmem přesnosti jsou daleko působivější, než pokus o sondu do duše fanatického vykonavatele rozkazů, která zoufale zůstává na povrchu.
Těžko posoudit, do jaké míry jsou Hössovy vzpomínky přesné, jestli vnímal situaci v koncentračních táborech způsobem, který popisuje a do jaké míry je to jen jeho přání aby ho lidé takto viděli. V každém případě se Höss jeví jako člověk s naprostou absencí lidského citu. Chybí mu soucítění, ale chybí mu i jakýkoliv prvek sadismu. Jediná motivace, kterou má, je naprostá poslušnost, plněná příkazů a úkolů. Přesto, že jeho výpovědi budily dojem hrdosti na vykonané dílo, pochybuji o tom, že by mu hrdost dala jiný pocit, než pouhé uspokojení.
Doslov k českému vydání uvádí na pravou míru dojem přesnosti, který se Höss snaží ve svých zápiscích vyvolat. Vzpomínky členů zvláštního komanda jsou v příkrém rozporu s popisem obětí zplynování, jak jej uvádí Höss. Pravděpodobně za tím stojí snaha profilovat se jako člověk, který se snaží v dané situaci pracovat efektivně a hlavně humánně. S takovým vědomím je potřeba ke knize přistupovat, abychom nepodlehli falešnému obrazu Hösse, jakým sám sebe vykreslil.
Nepochopím, jak tuhle knížku může někdo odsoudit, aniž by ji přečetl a už vůbec, jak někdo může říct, že tyhle knihy by měly být zakázané. To, že je o zločinci, který má na svědomí mnoho lidských životů, nedělá ze čtenáře člověka smýšlejícího stejně.
Tuhle knížku považuju za takovou sondu do duše člověka smýšlejícího způsobem, který je pro mnohé šokující. Mě to nešokovalo, já už jsem na literaturu na tohle téma zvyklá.
Všechny ty hrůzy se prostě děly, tak to je. Pokud se chceme zajímat, zajímáme se. A rozhodně bychom neměli zapomínat.
Mě knížka bavila (nepleťte si to prosím s tím, že jsem se u ní bavila). Je zajímavé vidět všechny ty události z druhé strany. A né - opravdu nejsem příznivcem R. Hössa.
Pokud vám tohle téma vadí, nečtěte to. Ale nekritizujte a nechce ostatní udělat si vlastní názor.