Velitelem v Osvětimi
Rudolf Höss
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100894/velitelem-v-osvetimi-100894.jpg
4
164
164
Autobiografické zápisky velitele vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi Rudolfa Höße jsou psychologickým dokumentem exemplárního historického významu. Odkrývají pozadí rozvratu morálních a duchovních hodnot, kterému v Hitlerově a Himmlerově Německu podléhal bezpočet ctižádostivých lidí oddaně vyznávajících režim. Tyto paměti psané po válce v polském vězení jsou poučné i z obecnějšího hlediska, neboť vypovídají mnohé o ustrojení fanatického služebníka kteréhokoli totalitního režimu; na významu kromě toho nabývají právě v době, kdy se v Evropě šíří popírání holocaustu a bují extremistické organizace.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , Culture 2000 , AcademiaOriginální název:
Kommandant in Auschwitz, 1958
více info...
Přidat komentář
Kterak se poctivy a radny obcan treti rise, zanícený nácek, ktery v zivote touzil jenom po kydani hnoje a pestovani kvetaku,jakoby souhrou nahod a rukou osudu ocitl v roli generalniho reditele vrazdici masinerie.Zivot s nim dle jeho vlastnich slov casto velmi tvrde zamaval - napriklad kdyz mu do cesty postavil neschopne podrizene.Sadisticke kapy.Strazne SS.Ze tyrali vezne a projevovali znamky obskurniho sadismu ale pro Hosse problem nebyl.Stejne jako podstata Osvetimi jako takove.Problem pro nej byla jenom nedostatecna efektivita prace.Hoss je vlastne prostacek,ktery si uvedomoval zcela a naprosto,ceho se dopousti,a jeho prostactvi (nebo snad nemectvi te doby) se projevuje tim,ze je mu v zasade fuk co dela - kope brambory,sklizi kukurici,nebo vyhlazuje Zidy - hlavne kdyz je to udelano spravne a je to v rychtyku.
Na druhou stranu je to zajimavy vhled do toho,s cim se jako "sef" musel potykat.Drobny vhled do osoby H.Himmlera.A ukazka tragiky toho,kdyz se k veslu dostane banda jednoduchych pomatencu.Pozor!Pomatencu kteri vedi co delaji.
Když Eicke vybral Höße do služby v koncetračním táboře Dachau, měl Höß za sebou výkon trestu za fémovou vraždu v jednotkách Freikorps v délce 6 let, rozsudek zněl 10 let. Fémový soud a následná vražda je známá v Německu od 13. století , většino se jednalo o vraždu vynesenou za zradu. Göring vyhrožoval fémou při norimberském procesu, některým nacistům ( zdroj John . K. Latimer americký lékař, který se staral o nacistické zločince v Norimberku ). Po službě v Dachau Höß povýšil a pokračoval jako velitel tábora v Sachsenhausen. Když bylo plánováno zřízení Osvětimi , byl vybrán Höß pro své pracovní nadšení a stal se velitelem. Höß vypovídal i při Norimberském procesu , byl jsem vyučen v Dachau, zdokonalil jsem se v Sachsenhausenu a Osvětim považoval za své vrcholné dílo. Cynicky a s nesmírnou ochotou vypovídal v Norimberku, uvádí psycholog Martin Gilbert ( kniha Norimberský deník). Můj úkol mě zcela naplňoval a neviděl jsem v tom nic jiného než práci. Nebyl jediný nacista, který svých činů nelitoval, tvrdost, sebekázeň, plnění rozkazů to byl Höß a další nacisté. Po propuštění z vězení v roce 1929 vstoupil do Artamanské ligy, která propagovala agrární život, návrat k přírodě, chtěl postavit statek na německém venkovu, chovat zvířata, místo hospodářského statku postavil největší továrnu na smrt.
Informace o nejděsivějších časech našich dějin a to přímo z "první ruky" od budovatele tábora a architekta nejšílenějších továren na smrt, tak to tedy byla síla. Merleho dramatizaci jsem už četl 2x, takže jsem trochu tušil Hößovu psychologii (prostě magor, co do puntíku a s uspokojením plnil jakékoli rozkazy). Ale i tak je to pro mě nepochopitelné a hlavně pořád (a to už jsem toho na toto téma přečetl opravdu hodně) něpředstavitelné. Prostě jsou všechna ta čísla už tak moc obrovská, že se jen těžko představuje co to znamená 1.5 milionu mrtvých, jak na té ploše mohlo existovat v jednu chvíli 100 000 a více lidí, co to znamenalo 1000 lidí v jedné plynové komoře, atd, to nepobírám a před lety mi v tom nepomohla ani návštěva Osvětimi a jen tomu všemu přidala děsivější rozměr.
Höß mě ve svých zápiscích vlastně nezklamal, předkládá často jen holá fakta, překvapivě nekrmí čtenáře srdcervoucími pohádkami, že on nic, že to někdo jinej. Na druhou stranu hodně věcí přikrášluje (třeba průběh zplynování, který prezentuje jako vlastně strašně humánní a cool věc), děsivé podmínky vězňů zmiňuje jen velmi okrajově a celou řadu věcí takticky vynechává úplně (asi nejvíce z toho křičí praktická absence Mengeleho, ten a jeho pokusy, jakoby podle Höße v Osvětimi vůbec nebyli). A prostě nevěřím, že by velitel komplexu neměl alespoň řádovou představu o množství "jednotek", které tábor "zpracoval".
Co se mého hodnocení týče, tak literárně to není žádné veledílo, které ještě "kazí" předmluvy, dovětky a hromada poznámek, ale jako literaturu faktu hodnotím po stránce informací a musím tedy za plný počet.
----------------
Jistěže byl takový rozkaz čímsi neobvyklým, čímsi nestvůrným. Avšak při náležitém zdůvodnění se mi tento likvidační postup jevil jako správný. Žádnými úvahami jsem se tehdy nezabýval — obdržel jsem rozkaz — a mou povinností bylo jej splnit. O tom, zda byla tato masová likvidace Židů nezbytná, anebo ne, o tom jsem si žádný úsudek dovolit nemohl, tak daleko jsem nemohl vidět. Jestliže „konečné řešení židovské otázky“ přikázal sám Vůdce, pro starého nacionálního socialistu žádné další úvahy neexistovaly, tím méně pro velitele SS.
Autobiografie jednoho z potrestaných válečných zločinců není literárním skvostem, ani nevyvolává skvělé pocity z přečtení, ale je "samostudií" o svém životě, svědectvím "obyčejného" Němce, který uvěřil v nacismus a stal se z něj nepřemýšlivý nástroj likvidační politiky. Nic jiného neexistovalo - pro něj a věřím, že i pro jeho souvěrce či jiné příslušníky SS (a nejenom pro ně) - než stoprocentní splnění nařízených rozkazů a stalo se to hlavním životním cílem a vůbec si nestačili uvědomit - a to ani po válce - co to bezcitně prováděli. Autobiografii hodnotím jako literaturu faktu: dozvěděl jsem se mnoho dalších doplňujících informací - jak to tenkrát vše probíhalo.
trvalo mi docela dlouho než jsem ji přečetl,není to ale tím ,že by obsah nebyl zajímavý, spíš stylem jak je to napsané a ty různé předmluvy a doslovy o tom ani nemluvím.
Spolu s knihou Továrna na smrt pro mě tvoří gró nejhoršího zvěrstva v dějinách lidstva. Z poslušného, zádumčivého dítěte, kterému bylo vštěpováno, aby poslouchal příkazy a respektoval autority, se v deníku dostanete do hlavy člověku, který prošel dějinami jako monstrum. Ovšemže to, co se dělo pod jeho záštitou, je nelidské. Měl by si přečíst každý z těch, kdo popírá Osvětim a holocaust. To, že někdo je tak poslušně "vymytý", že nepovažuje takové činy za zrůdné, to je silné kafe. Ten přerod osoby je v knize zachycen dobře. Jen bohužel nejde o fikci.
Zase úplně jiný pohled. Autor - velitel z Osvětimi je přesvědčen, že vlastně nedělal nic špatného, že to bylo v pořádku. Šokující.
Nic převratného v knize nebylo pro čtenáře co četli knihu smrt je mým řemeslem je to taková řekl bych kopie. Která sice byla asi psána dříve logicky ale co . Dle mého názoru hös zdrogovaný unavený s nožem na krku od Američanů by jim řekl co koliv v té době i když to byl kovaný a poslušný důstojník nacistického režimu
Kniha, která mě zneklidňuje otázkou jak bych se zachoval já na jeho místě? Také bych svědomitě a snaživě plnil nařízené úkoly anebo se snažil alespoň trošičku zmírnit těžký život vězňů v Osvětimském pekle? Nevím. Asi by také záleželo, do jaké míry bych byl ovlivněn oficiální ideologií o čistotě lidských ras, která v nacistickém Německu vládla.
Tuto knihu jsem četla se záměrem poznat koncentrační tábory z druhé strany. Poznala jsem ale uplně něco jiného. Zarážející podobnost s dnešní dobou. Bezmyšlenkovité poslouchání příkazů, nezájem těch, co příkazy vydávají, všichni kolem jsou neschopní a špatní, nedostatek prostředků a přehnané požadavky. To jsme se daleko nedostali.
Nemám slov. Svým způsobem dík za jeho vyjádření se ke všem těm hrůzám... Srdce mám po přečtení sevřené.
Hoss na závěr svých zápisků: „Nechť ve mně veřejnost klidně i nadále spatřuje krvelačnou bestii, krutého sadistu, vraha milionů – neboť jinak si široké masy velitele Osvětimi představovat ani nemohou. Nikdy nepochopí, že i on měl srdce, že nebyl zlý.“
V této knize můžeme pozorovat vývoj lidské mysli z nevinného dítěte vedenému k respektu požadavků autorit až po tzv. monstrum. Abych byla upřímná po přečtení si nemyslím, že by byl monstrem. Válečné období bylo monstrum.
Chystal jsem se aspoň na nějaký komentář k tématu Sonderkommand a zplynování, protože Höß zde vyloženě lže, ale vše nakonec bylo řečeno v doslovu paní Krejčové. Takže nemám, co bych dodal, obrázek ať si každý udělá sám.
Zajimave dobove svedectvi a nahled do psychiky nechvalne proslule osobnosti nasich evropskych dejin. Bohuzel, v uvodu i na konci meho vydani je mnozstvi vycerpavajicich komentaru, ktere cloveku od zacatku nuti nejake chapani nasledneho textu a nenechaji ho utvorit si vlastni nazor. Tyto komentare a interpretace bych vsechny presunula za hlavni text.
Kdybych hodnotil tu knihu literárně nebo faktograficky, tak nic moc. Höß by, vzhledem k tomu co byl, dokázal napsat strhující text, i kdyby byl pologramotný a text by musel projít několikanásobnou jazykovou korekcí..
Vřele doporučuji přeskočit všechny komentáře před i za vlastním textem, začít textem a to, co si o něm máme myslet, si přečíst až s odstupem.
Höß je kreatura. Ale ani náhodou nejde o nějakou epickou kreaturu hodnou bájí a mýtů. Jde o člověka osobně odvážného, zapáleného pro myšlenku, kterou pokládá za správnou, a poměrně výrazně lpícího na tom, co pokládá za vojenskou čest. Je vám to povědomé? Ano, takhle jde charakterizovat každého druhého hrdinu. Rozdíl je jen v tom, že při výběru myšlenky, které bude fanaticky věřit, a pojetí cti, které přijal za své, byl víc "náš". Höß byl kreatura, ale kreatura "každodenní", podobné potkáváme denně. Úředníka, který do absurdit lpí na liteře předpisu, i když vlastně nemusí. Válečného hrdinu, který měl dvojí štěstí - jednak přežil a jednak se nedostal do situace, kdy by se z něj stal válečný zločinec. Pracovníka "středního managementu", který, aniž by musel, nebo aniž by mu z toho plynul prospěch, podlézá u nadřízených a šikanuje podřízené. Vysokoškolského učitele, který blokuje reformu základního předmětu, i když si uvědomuje nevhodnost stávajícího a sám má intelektuální kapacitu změnu zvládnout. A ruku na srdce, nemáme každý takového kostlivce ve skříni? Nikdo z nás nikdy přinejmenším neobhajoval hloupost, protože hloupost říkal někdo, ke komu cítí loajalitu?
Moc jsem od kniky nečekala, ale kupodivu mě překvapila. Nechci ho obhajovat, ale měl náročný úkol, splnit vše podle Himlerových rozkazů. Jak už bylo řečeno, pokud by odmítl, nahradili by ho někým jiným. To samozřejmě neomlouvá, to co dělal, jen jsem získala taký druhý pohled na věc.
Kniha mohla být doplněna fotografiemi, to by její hodnotu ještě pozvedlo, ale pohled z druhé strany je rozhodně zajímavý, taky to byl jen člověk, ikdyž jeho jednání samozřejmě neschvaluju.
Mnoho lidí koukne na tuto knihu a ihned si řekne: "Nějakej blbej nácek si píše svůj deníček a chlubí se v něm, kolik lidí za den stihl zabít...". Já mám úplně jiný názor. Už ze začátku knihy jsem čekal něco, čeho jsem se potom dočkal: jasného a výstižného přiznání někoho, kdo se musel podřídit velení a Himmlerovi. Sám se v knize popisuje jako "otloukánek", který musí poslouchat rozkazy. Mohl sice neuposlechnout, ale nejspíš by ho poslali do vězení nebo zabili. Dle mého názoru neměl moc na výběr, ale jak už v knize psal, jeho osudové rozhodnutí bylo vstoupit do SS, přičemž toho pak lituje. Sice to byl vrah a vybudoval největší "továrnu na smrt", ale z hlediska psychologického se Höß jevil jako normální člověk věřící v nějakou ideu, která by znovuobnovila jeho zemi, ale zase byl velmi ovlivněn a zmanipulován Hitlerovými sliby. Jednoduše řečeno: kniha není jen pro historiky, ale ukazuje na všudypřítomné vymívání mozků a i z obyčejného člověka se může stát bestie...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust
Höß stejně jako mnoho Němců té doby snadno podlehl vzestupu nacismu. Můj názor, že ta nadřazenost a až mýtický pocit výjimečnosti v Němcích, tak nějak je. Katolická přísná výchova, vojenský řád, pocit potupy z první světové války.
A rozjela se mašinérie, která nešla zastavit. Po válce samozřejmě jako mnoho nacistů Höß hledá ospravedlnění, že on nebyl zlý, on netýral, on jen plnil rozkazy, on byl odpovědný jen za to či ono, on musel jít příkladem.
Ale když popisuje ruské zajatce či židovské transporty, tak si zvrácenost koncentračních táborů vůbec neuvědomuje.
Zajímavá je i předmluva Ivana Klímy.
Naopak doslov Krejčové, tedy jeho část, kdy hodnotí Höße působí spíš trapně.