Velká cesta k malým dětem

"Kniha vychází k autorovým šedesátinám,"
dočetla jsem se na záložce. Když si prohlédnete životopisná data pana Petišky, zjistíte, že na tomto světě o mnoho déle nepobyl, dožil se pouhých 63 let. Ale za tu dobu se dokázal - troufnu si říci nesmazatelně - zapsat do duší mnoha dětských čtenářů; já sama mezi ně také patřím a moji tři synové jakbysmet.
Kniha je jakýmsi souborem vzpomínek - na dětství, mládí, studia, ale taky na významné osobnosti, třeba na F. Halase nebo C. Boudu. Krátké, jednoduché úvahy a črty. Mně osobně se ale nejvíce líbily dva oddíly: Světadíl stálých objevů a Zrození jedinečného světa. Jsou věnovány dětem, resp. konfrontaci světa, jeho zákonitostí a pravidel, se světem malého dítěte (dítě a láska, dítě a smrt, dítě a smích, ale taky kapitolky oči, uši, hmat a sluch).
Už v roce 1984 si autor povzdechl. "Je stále více těch, kteří podléhají klamu, že podle množství spotřeby stoupá i hodnota lidského života."
A na s.150 poznamenal: "Tajemství nepohádkového světa tkví v tom, že se proměňuje, že zaujímá nová a nová stanoviska, že je mladý a stárne, že se rodí, stárne, zaniká a znovu se rodí, a nikdy není hotový. Pohádkový svět je hotový, sváteční, a je tam uklizeno."
A na závěr slova, která pro mě jako nadšenou čtenářku znamenají nejvíc:
"A co tu zmůže kniha? Víc, než si myslíme. Může vztahy upevnit, potvrdit, může je ujasňovat, dávat jim obrysy. Už proto, že kniha má u dětských čtenářů zvláštní místo. Buduje si důvěrný vztah se čtenářem sama, bez prostředníků, přímo. A důvěrný vztah bývá málokdy nedůvěryhodný."