Velká ložnicová loupež
Pelham Grenville Wodehouse
Wodehouseovi čtenáři už znají Valley Fields, idylické londýnské předměstí, kam se uchylují méně majetní členové Klubu trubců a lidé bažící po životě stranou velkoměstského kvasu. Jeho dočasnými obyvateli se stali i počestný Freddie Widgeon, jeho sousedka Sally a americký párek zločinců menšího formátu, manželé Molloyovi. Obratná Dolly Molloyová si přivlastnila šperky bohaté paní Prosserové a uložila si je zatím na skříň v ložnici, ale když se pak neblahou náhodou ocitla na nějakou dobu ve vězení, její nic netušící manžel Soapy se zatím vzdal pronájmu a odstěhoval se do hotelu. Šperky zůstaly na skříni a domek si najala neohrožená spisovatelka sentimentální beletrie, jež mylně doufala najít ve Valley Fields atmosféru pro syrový sociální román. Tak vznikla téměř neřešitelná zápletka, do níž se zapletl nevinný Freddie a jeho policejní bratranec George, i Sally, která je předmětem milostného zájmu Freddieho a sekretářkou sentimentálně sociální spisovatelky. Konec je ovšem šťastný a poučení prosté: Dámy, držte se svého kopyta, zručná kapsářka se nemá pouštět do náročných loupeží šperků a sentimentální autorka nedopadne dobře, pokusí-li se o syrový sociální román.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
Ice in the Bedroom, 1961
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Je to střelené, občas vtipné, taková oddechovka. Manželé, podvodníci a lupiči, se snaží za každou cenu dostat k ukradeným šperkům, které ona schovala v domě, jenž si nyní pronajala spisovatelka. Do toho tu máme místního patriota, zamilovaného mladého muže s vidinou brzkého zbohatnutí a spisovatelku, která chce psát něco nového a zároveň hledá svého manžela. Vtipný je nápad s inzerátem se zvířaty, místní představitel policie a závěrečná pointa dědictví.
Milá kniha. Oceňuji hezkou ilustraci na přebalu. Příběh nekomplikovaný, postavy roztomilé, zápletka legrační. Očekával jsem prima oddechovku a dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Srovnání s nejlepšími humoristickými knihami nesnese, ale to nevadí. Při čtení mne napadlo, jestli se náhodou Wodehouse necítil trochu jako paní Yorkeová, když si říkal, že by psal něco jiného, ale musí psát to, co od něj očekávají čtenáři.
Pár vět stojí za zmínku:
„Nikdo není imunní proti bohatství.“
„Nic není pro dívčí samostatnost tak spolehlivou záštitou jako brokovnice.“
„Zkus se k němu přiblížit a bude tě bolet šiška.“ (…) „Kdyby něco podobného řekl ministr zahraničních věcí jinému ministru zahraničních věcí, ten by hned nevěděl, co odpovědět.“
Naprosto banální kriminální zápletka poskytuje prostor pro slovní a situační humor, který lze od autora již právem očekávat.
Musím konstatovat, že mě opět nezklamal. Bavil jsem se výborně- jako vždy u jeho knížek.
V knize se setkáme s některými starými známými. Nechybí milostná ani detektivní zápletka a opět se při čtení budete mimovolně usmívat.
úsměvná humoreska o špercích ukrytých v domě a dvojici zlodějíčků, kteří se marně několikrát pokoušejí dostat dovnitř. sice tu není žádný komorník, ale i tak knížka potěší.
Autorovy další knížky
2009 | Letní bouřka |
1977 | Vlna zločinnosti na zámku Blandings |
2005 | Jedinečný Jeeves |
1982 | Až naprší a uschne |
1995 | Nedostižný Jeeves |
"Rozkošná - a štípl ji do bradičky." Kdysi mě coby pubertální superintelektuálku okouzlilo Jak nevyloupit banku. Od té doby Wodehouse nevyhledávám, ale nechávám na náhodě, kdy na mne některá z jeho výborných blbůstek vyskočí. Je to lehoučké čtení - a Mabel je nejlepší!
Edit: Jak nevyloupit banku napsal americký autor Westlake... holt si se mnou paměť zahrála. Na věci to nic nemění. Díky bilmyska za milé upozornění. :-)