Velká pečeť
Ole Nydahl , Rangdžung Dordže
Jsou vlny na oceánu samotným oceánem, anebo je jím spíše jenom jeho neměnná hloubka? Co to znamená, že mysl nemá střed ani hranice a je plná dokonalých vlastností? To vše se můžete dozvědět ve druhém nově přeloženém a přepracovaném vydání knihy lamy Oleho Nydahla - Velká pečeť.
Přidat komentář
Knihu tvoří dvacet pět veršů, které sepsal před 700 lety 3. Karmapa Rangdžung Dorže. Všechny verše jsou uvedeny v originále a také v českém překladu. Je zajímavé sledovat vlastní interpretaci veršů. Jakým způsobem na člověka působí a následně si tuto svou interpretaci porovnat s výkladem autora. Autor je hned v úvodu knihy odvážně nekoretní, i když jde jen o jakýsi náznak - (Pokud bude někdo na náklady společnosti budovat multikulturní vzdušné zámky, možná krátkodobě uklidní vlastní svědomí, ale pak přijde zklamání). První polovinu knihy hodnotím pozitivně. I přesto, že některým doporučením Oleho skutečně nerozumím. Například jeho důraz na výběr učitele doprovází tvrzením - (...ženy se nechávají vést spíše tím, co učitel vyzařuje a jak na ně působí jeho každodenní chování. Představují si také, jaký by byl milenec nebo otec). Přemýšlím, co ho vedlo k tomuto konstatování. Osobní zkušenost? Statistický průzkum? Tvrdí - Když někomu v meditaci překáží ospalost, nachází se hladina energie v těle příliš nízko. Pomoci může pár šálků kávy. Tak snad toto doporučení nepovede ke zvýšené konzumaci kávy. Ve druhé polovině knihy se pojmy - jasná mysl, nekonečný prostor, zářivé cokoli aj. - tak často opakují, že nabývají podoby nepříjemných klišé. Místy jsou položeny otázky, ale chybí odpovědi. Čtu co by se mělo, ale nedostávám návod. Kniha je sice dobře čtivá, ale je jen popisná. Hra se slovy, nejde k meritu věci. Je to škoda.
Hrozná škoda, že se jedná o komentáře k veršům přání k dosažení Mahámudry, protože některá témata se v knize neustále opakovala. Ze začátku to nevadilo, ale ke konci bylo neustálé opakování unavující. Druhý problém je, že pokud vás z knihy něco zaujalo a budete si to chtít najít, nebudete vědět kde. Mnohem lepší by podle mě bylo napsat knihu normálně s úvodem a klasickými kapitolami.
Kniha obsahuje spoustu neuvěřitelných perel. Tolik úžasných myšlenek, o které má člověk potřebu se podělit. Přístup k duchovnu u Diamantové cesty je opravdu extrémně svěží. Jenže výklad v knize je nesystematický. Vlastně už zde je vidět jak způsob předání učení odradí třeba lidi co mají rádi určitý řád. Kniha je vhodná skutečně pouze pro zájemce o tibetský budhismus a lidi, kteří chápou, že je nutné přistupovat i k duchovním otázkám s racionálním přístupem. I duchovní učení musí být logické a smysluplné a to budhismus splňuje dokonale. Tibetský budhismus ovšem vyžaduje vyšší kapacitu mysli a obávám, že zájemcům o klasický jižní budhismus tahle kniha nic nedá. Je nutné se smířit s tím, že tibetský budhismus je výrazně náboženský, ale úplně jiným způsobem než je na západě běžné. Kniha tak není vhodná ani pro klasické stoupence mahajány. Pokud nedokážete rozlišovat mezi oddaností k učiteli a jeho uctíváním, určitě knihu nečtěte. Naopak těm, které zajímá pouze tibetský budhismus rozhodně doporučuju. Uděláte si představu, ke které škole patříte a to je podle mě ohromně důležité. Ti kteří se s obsahem knihy ztotožní, by určitě měli zajít do centra. Ole v knize docela často popisuje stav, který je výsledkem realizace mahámudry a pro některé lidi tak může kniha působit nedůvěryhodně, protože nemají žádné duchovní zkušenosti. V knize svým způsobem chybí nějaký praktický návod a postup, protože předávané učení směřuje přímo k "dělání toho co máme před nosem". 80%