Velká samota
Ivan Kříž
Román brněnského prozaika, vypravující o složitém procesu, jímž je cesta naší vesnice k socialistickému hospodaření. Odehrává se na jižní Moravě. Osudy mladého předsedy JZD Martina Součka, který zachrání rozpadající se družstvo a vztahy mezi lidmi. Obálku s použitím fotografií Miroslava Pešana, vazbu a předsádky navrhl Miroslav Váša.... celý text
Přidat komentář
další knihobudkovec (a pofičí, vlastně už fičel zas knihobudkou dál...)
!!! SPOILERY !!!
3 hvězdy za popis vinic a vinařského kraje jinak mi teda téma naprosto nesedlo (nevím, zda sedlo i autorovi, taky mi přišel, že místy něvěděl kudy kam...) - JZD, rozvoj družstva, jeho "skorozázračná" záchrana mladým ambiciozním klukem, který měl sice našláplo k vojenské kariéře, ale jako příkladný hrdinný komunista vše odvrhl (včetně snoubenky) a jal se družstvo zachraňovat...promlouvat do duše spoluobčanům, motivovat je obědy zdarma, aby to dotáhli až na okresní vítězství v rychlosti sklizně ...fúúú, no asi jo, taková tehdy byla realita...
jako Martinův protiklad Cyril Malec, nadějný skoro/bývalý tchán, který sice vstoupil do strany, ale prozatím hospodaří na svých statcích - to jediné zatím brání hanlivému označení kulak a definitivnímu vyobcování z vesnického kolektivu...i tak mu stále vytýkají, jak sám nestačí na svá pole, proč se jich nevzdá, proč je nedá ke společnému..(no proč asi ?? dobře Cyril říká, že dlouho čekal na svoje...a jistě ví, proč je jeho tramínek nejlepší...)
vztah Aničky Malcové a Martina, v pozadí slabý neduživý ale zapálený učitel, obdivující folklór, místní lid, a stydící se za svou slabost...snažící se pomáhat mladému předsedovi, aby tak "očistil" své svědomí za city, chovající k němu a k Anně...
pak rázovití obyvatelé vesnice Velká Samota, najdou se spolupracující, chlastající, zlodějíčci, zloději i pomocné ruky.
A aby toho nebylo málo, mladý předseda je vším tak zmožen, že propadá alkoholu...aby ho zdá se nakonec od dna a zoufalství vytrhla ruka podaná vesničany, o kterých si myslel, jak ho nenávidí...no jo, ale vítězství v soutěžích a nějaký ten prapor zjevně změnil jejich myšlení, vždyť prosperitu a fungující družstvo chtějí vlastně všichni !!!
ou...no místy utrpení...ale chtěla jsem dočíst...takže, za ten lyrický úvod, za Martinovo rozhlédnutí okolím, než vstoupil do Cyrilova sklepu a úroveň šla dále jen dolů, za to vše moje 3 hvězdy (jestli to risknete, stačí přečíst první odstavec...a Martinův vstup na hned na další straně tuším...), a dobře, za Martinovo duševní boje a zoufalstí půlhvězdy z těch 3*...a už fakt dost...a jiná kniha do ruky.
Já pořád nějak nevím, jak se k téhle knížce postavit. Za prvé bych chtěla říct, že Martin Souček je pro mě jedna z nejmíň sympatických knižních postav, o kterých jsem kdy četla. I když o to třeba šlo. Když pominete celý ten kolektivizační podtón, který na vás křičí z celé knížky, mělo by jít také o psychologický román, který má znázorňovat jakýsi přerod hlavního hrdiny. Ale tady pro mě nastává komplikace. Martinovi jde o kolektivizaci, nic nechce pro sebe, ale přesto by rád o všem rozhodoval sám, nemá ani špetku slitování a tím si všechny znepřátelí. Tak nastává jeho Velká Samota (tahle metafora se mi líbila, to zas jo). Postupně si uvědomuje, že ho vůbec nikdo nemá rád, i když ho třeba lidé obdivují a potřebují. Dobře, uvědomil si to. Ale kde je ten přerod? Ano, něco málo je naznačeno v posledních kapitolách, ale nějak mi to nestačilo. Celkově mi příběh přišel na konci jakoby useknutý. Stále jsem čekala tu velkou změnu, která se v Martinovi udá... a sice se udála, jenže nakonec je mnohem víc prostoru věnováno přerodu ostatních lidí, kteří si uvědomí, že mu křivdili. Taky jsem čekala nějaké rozřešení příběhu Anny a jejího otce, když už ho teda autor (a to celkem dobře) rozehrál. No a na závěr ještě přemýšlím, jestli mi v celém příběhu vůbec byla nějaká postava sympatická...
Docela jsem se na knihu těšil,ale nějak mi nesedla.Jedna recenze z doby vydání uvádí,že román podává příběh v živých obrazech,to bych ještě bral.Ale to,že vyvolává v čtenáři napětí a udržuje je do poslední stránky,to u mě moc nefungovalo.Martin Souček nemůže sám všechno vědět a o všem rozhodovat.Od toho jsou další jeho podřízení.Pokud se ale zapletl do rozhodování o každém zakoupeném "toaletním papíru",tak to samozřejmě není řízení družstva a nebo podniku.Jeden člověk to prostě nemůže takhle obsáhnout.
Velice zajímavá kniha. Zde si človek uvědomí že nemůže v práci všechno zvladnout sám, když dělá ve větším podniku.
Štítky knihy
Morava socialismus vesnice JZD budovatelské romány
Autorovy další knížky
1968 | Pravda o zkáze Sodomy |
1965 | Úsek častých nehod |
1965 | Velká samota |
1963 | První den mého syna |
1966 | Unavený Bůh |
Venkov a okolní příroda v průběhu času (roční období) je skvěle popsána a stejně tak jsou na jedničku vykresleny postavy. Líbí se mi znázornění osamocení člověka, jeho vyčlenění z kolektivu. Ale důraz na družstvo, na kolektivizaci, budovatelství a obětování se pro komunismus je tak velký, až jsem byla místy znechucena. Je proto až s podivem, že autor nesměl později (70. léta 20. st.) publikovat, když je autorem této knihy.