Velké kriminální případy
Jiří Plachý , Ivo Pejčoch
Období první československé republiky (1918–1938) z pohledu kriminální činnosti a práce vyšetřovatelů nebylo jen érou ze slavného televizního seriálu známého rady Vacátka a jeho „hříšných lidí“ ani aférou týkající se nikdy nevyřešeného případu vraždy Otýlie Vranské. V této době bylo vyneseno více než čtyři sta nejvyšších trestů za kriminální trestné činy, které pravidelně plnily první stránky bulvárních novin, ale i seriózních deníků. Ani fungující parlamentní demokracie, zaštítěná morální autoritou T. G. Masaryka, nebyla překážkou pro různé aféry s konotacemi na nejvyšší politická místa. Nezůstalo však jen u nich – v ČSR řádil i mezinárodní organizovaný zločin, od padělání bankovek až po vraždy a atentáty. Tíživá mezinárodní situace, kdy republika byla obklopena téměř samými nepřáteli, také přála v nebývalé míře špionáži. Autoři, historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch, zmapovali toto období českých, respektive československých dějin a pro každý rok této éry vybrali do své nové knihy kriminální případ, který se v té době těšil největší pozornosti celé společnosti. Čtenář se tak může seznámit nejen s kauzou Otýlie Vranská, ale například i s případy psychicky narušeného otcovraha Zdeňka Hlasivce, Hildy Hanikové, která zorganizovala vraždu svého manžela, Oldřicha Filipína, několikanásobného loupežného vraha, Marie Volfové, jedné z nejznámějších vražedkyň československé historie, či sexuálního devianta Svatopluka Štěpánka, známého jako „roudnický netvor“. Stranou zájmu autorů ale nezůstaly ani případy s politickým podtextem, charakteristické především pro třicátá léta, takže se čtenář může podrobněji seznámit například s procesem s Volkssportem, tedy soudním líčením se sudetoněmeckými nacisty, pokusem o ozbrojený politický převrat v roce 1933, známým jako „židenický puč“, nebo s fémovou vraždou inženýra Formise. Aby ilustrovali postoj společnosti v období první republiky k homosexuálním vztahům, vybrali autoři pro rok 1927 případ soudního procesu s ženami obviněnými z lesbického vztahu.... celý text
Přidat komentář
Pohnutky ke spáchání zlých činů se v podstatě nemění. V každé době a v každém společenském zřízení se vyskytují jedinci, kteří při řešení svých osobních problémů či pro naplnění ambicí jdou obrazně i fakticky "přes mrtvoly". Jediný posun lze vidět v dekriminalizaci homosexuality. Výběr případů je pestrý, oceňuji nástin dobové politické situace. Jen škoda, že Ivo Pejčoch znovu uvádí příběhy již publikované v knize Masarykovy vražedkyně.
Velmi čtivě napsané. Pro někoho, kdo má některé ze známějších hrdelních zločinů ČSR nastudované či prostudované do větších detailů, to asi nebude nic nového, ale myslím, ze kniha nabízí pěkně sumarizované případy zase trochu jiným pohledem. Kdo se chce ujistit, že první republika nebyla jen načančaným světem s Oldřichem Novým a Lídou Baarovou, nechť se do této publikace pustí.
Není to špatné, ale já jsem zvyklý na styl autora Jedličky, který píše trochu jinak. Je to ale můj problém. V každém případě je kniha celkem dobrá a také čtivá. Bohužel ( spíš pro mne), ale mně tenhle styl moc nesedí.