Velké lži malé lži
Joanne Simms
Kniha vypráví příběh těžkého života osmileté Dorothy. Toto statečné děvče odmítlo jméno Dorothy inspirované Čarodějem ze země Oz a rozhodlo se pro Daisy. Lépe se tak vyrovnávala s životem od té doby, kdy její otec pomalu umíral a ona s matkou žila v bídné obývací ložnici takříkajíc z \"ruky do pusy\".
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Big fibs little fibs, 1999
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem četla snad 100 x bylo mi kolem 11 let a postupem času jsem se dívala na maminku úplně jinýma očima když jsem byla dítě byla pro mě hrdinka postupem času už méně a když jsem se sama stala matkou tak ja bych určitě byla v tom odsuzujícím hloučku lidí.
Kniha je pro mě zajímava a pěkná. Je možné, že se k ní ještě vrátím :)
Knížka o velmi nepříjemných věcech, které se dějí v životě malého děvčátka a jeho matky. Knížka ale není kupodivu tak smutná,jak by mohla být. Autorka ukazuje na skutečnost, že i když se nic nedaří, je ze všeho nejdůležitější láska. A vůbec ze všeho nejhorší je nuda a nudný život bez fantazie.
Četla jsem to v době, kdy mi bylo asi 14 nebo 13 let. V tu dobu jsem z toho byla úplně nadšená. Hezký příběh podaný čtivou formou.
(SPOILER) U čtení si jen říkáte: "Chudák Dorothy... Vlastně Daisy!" a "Copak je ta její matka takový sobec?" a "Musel se jim život fakt takhle zašmodrchat?" A čtete pořád dál s vidinou toho, že to přece nemůže skončit tak špatně, jako to začalo. No a ono to skončí úplně jinak, než byste čekali, ale rozhodně ne líp. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale že by mě to nějak povzneslo na duchu, to se opravdu říct nedá. Možná i proto, že ačkoliv všechny postavy tam nějakým způsobem chápu, moc sympatií si u mě nezískaly (až na Ruthinu matku a pana Blouma, ti byli perfektní!)