Velké maličkosti
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349796/bmid_velke-malickosti-2Kx-349796.jpg
4
1366
1366
Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Svého syna vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože ji obvinili ze smrti novorozence – syna bílého amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo pleť? Nebo je to jenom zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Small Great Things, 2016
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha na velmi těžké téma rasismu. Hodně jsem při čtení přemýšlela, co já, jak bych se zachovala, kdybych bylo postavena do stejné situace a konec byl fakt dobrý.
Opět vynikající, navíc téma, o kterém jsem doposud nečetla. Jodi je prostě jednička.
Kniha si mě naprosto získala a nešlo se od ní odtrhnout. Jody prostě umí. Celou dobu mi řádky běžely před očima jako napínavý film. A oceňuji i to, že záporná postava je vykreslena tak, že i přes její postoje jsem ji občas dokázala pochopit. Úžasně vykreslené lidské charaktery. Jedna z nejlepších knih, co jsem četla..
Velmi dobrá a zajímavá kniha. Překvapivé rozuzlení. Zase trochu jiný pohled na otázku rasismu. Donutila mě se zamyslet sama nad sebou...jsme nakonec všichni rasisté?
Knížku jsem si koupila hned po jejím vydání, aniž bych se pořádně podívala, o čem je, protože autorku mám moc ráda a automaticky kupuju všechny její knížky. Protože jsem ale předtím přečetla knížku na podobné téma a přiznávám, že projevy rasismu nesnáším a zároveň se mi příčí i pozitivní diskriminace, takže jsem čtení na hodně dlouho odložila a sáhla po ní s hodně velkým zpožděním.
Rozhodně knížce nemůžu upřít čtivost, i když vzpomínání Turka bylo občas docela zdlouhavé a popravdě mi jeho pasáže vůbec nedělaly dobře. Přestože na jednu stranu chápu, z jakého důvodu se z něho stal rasista, ta druhá takové chování odmítá. Ruth naproti tomu byla prakticky matka Tereza, aby mi byla úplně sympatická, někdy jsem měla pocit, že je zbytečně vztahovačná. I když pokud někdo žije každý den s projevy předsudků, musí to být ubíjející. Obzvlášť, když s touhle situací nemůžete nic dělat. Problém je v tom, že se svými životními zkušenostmi tuhle knížku pochopit nemůžu. Kennedy měla pravdu v tom, že by každý měl začít sám od sebe. Jenomže na druhou stranu mi zase vadí takové to „sebemrskačství“ a chtěla bych vidět, co by se dělo, kdyby se běloch přistěhoval do vyloženě černošské čtvrti. Rozhodně by se setkal s projevy rasismu. A dotklo se mě, že pokud se směju vtipům o černoších, jsem špatná. Ale já se směju i vtipům o blondýnách, policajtech, apod., pokud se mi zdají vtipné a nevidím na tom něco špatného.
V každém případě je to další hodně povedená knížka autorky, po které zůstává spousta emocí, věcí k zamyšlení a otázek, na které nemám odpověď. Už se těším, až od ní vyjde další knížka, rozhodně si ji koupím.
Velice zajímavý a čtivý příběh. Autorka přesně vystihla oba pohledy hlavních hrdinů a jejich životní příběh mně totálně vtáhl do děje. Doporučuji.
Já se od knihy prostě nemohla odtrhnout. Silný příběh, který ve mě ještě doznívá. Stále mám nutkání vzít knihu do ruky, ale pak si uvědomím, že už ji mám přečtenou. První kniha od této autorky, zkusím další.
Moc hezky napsaná kniha, silný příběh. Jodi nezklamala. Akorát mě nebavilo číst o Turkovi (pro mě nepochopitelná nenávist, takovýho člověka bych ani nechtěla potkat).
Každopádně mě překvapuje, že i v dnešní době to mají černoši v Americe těžké (pokud je všechno pravdivé a né přitažené za vlasy)
Mé druhé setkání s Jodi Picoult a jsem opět nadšená.
Z obou knih, které jsem přečetla, i přesto, že se každá zaobírá jinou tématikou,
je patrno, že při psaní knihy musela autorka sama hodně studovat témata, o kterých píše.
Ať už se jedná o právnický žargon nebo lékařskou terminologii, při čtení knihy máte pocit, že spisovatel opravdu ví, o čem píše.
Kniha me naprosto pohltila, doslova jsem hltala kazde slovo. Kupodivu me ani nerusilo stridani postav, ktere pribeh vypravi, cehoz jsem se trochu bala. Naopak bylo zajimave, jak stejnou situaci kazda z postav vidi a vnima. Je to drsne, silne emotivni a chvilemi si clovek rika, ze neco takoveho nemuze byt pravda. Ale i z jinych pribehu a z historie vim, ze to nebylo nic zvlastniho....
K plnemu poctu hvezdicek chybi jen malo... Nedala jsem ho hlavne proto, ze mi nektere pasaze prisly zbytecne zdlouhave a k pribehu ne tak dulezite (napr. popis fungovani Bile sily od minulosti po ted....)
Po dočtení budete absolutně vyždímaní. Emocionálně, mentálně,...
Na jednu stranu budete asi rádi, že už to máte za sebou, protože je to síla a někdy je čtení tak těžké, že si musíte dělat pauzy...
Nějaká oddechovka je po této četbě nutností...
Na knize mi vadily dvě věci: ten neskutečně drsný a pro mě zcela nepochopitelný rasismus (hlavně ze stran Turka a jeho "sekty") a dále to, že ve mně kniha vyvolávala pocit, že bych se měla stydět za to, že jsem bílá...
Tyto dva aspekty ale absolutně přebily dechberoucí postavy doslova z masa a kostí, případ, na který se dalo pohlížet z mnoha stran a celá atmosféra příběhu, která gradovala v absolutně famózní finále. (Kennedyinu řeč mám chuť si vytisknout.)
Neříkám, že souhlasím s posláním celého tohoto vyčerpávajícího příběhu. Ale ani nemohu nesouhlasit. Složitost těch otázek, které Picoultová zaseje do čtenářovy hlavy, si žádá mnohem více času a ještě více zkušeností, které navíc my Češi možná ani nemůžeme nasbírat.
Každopádně se vžijte do kůže Ruth. Alespoň na těch 500 stran.
Velmi zajímavě zpracovaný příběh ohledně rasismu v Americe. Příběh je lehce založen na pravdivé události.
Ruth je velmi zlušená zdravotní sestra na porodnickém oddělení. Sestra která má dvacetiletou praxi. Dostane na starost malého Davise, to se však rodičům nelíbí, protože je černá. Davise následně záhy umírá a rodiče i nemocnice svalí chybu na Ruth. Je to její chyba? Kdyby byla bílá, byla by obviněná taky?
Jodi nám tady velmi krásně popsala jak se může někdo, kdo má odlišnou pleť cítit, jak se může každý den snažit a strjně se na něj koukají jako na toho špatného v naší společnosti. Velmi zajímavý příběh, hlavně z toho pohledu, že spisovatelka je bílá.
Kniha, ktera clouma emocemi, troufam si napsat, kazdeho ctenare. Dokonce mi nekolikrat ukapla slza. Pribeh se mi zaryl pod kuzi. Jodi Picoult vi, jak zacloumat se ctenarem. Jak ho drzet v napeti. A kdyz jsem si na konci precetla, ze se inspirovala skutecnym pripadem....
Už tři dny přemyýšlím nad hodnocením a stále jsem na vážkách. Kniha byla více než dobrá. První stránky příběhu mne úplně pohltily. Poté to ale šlo z kopce, dávám to za vinu příběhům z minulosti, hlavně ty od Turka o Bílé síle mne nudily!
Konec byl zase dobrý, celkově jsem v knize našla spoustu myšlenek k zamyšlení.
Oceňuji znalosti autorky, je to fascinující.
Knize prostě chyběl ten pořádný drive a pokud srovnám s ostatními knihami, které jsem od autorky četla, musím hodnotit pouze třemi hvězdami.
Ale knihu doporučuji, stojí za přečtení!
Když čtenář toleruje takový ten „americký styl“, jako že všechno nakonec dobře dopadne, tak opět musím napsat, že to je velmi dobrý román. Je čtivý, nechybí tomu napětí, ale hlavně je to zase o běžných lidech, o tom, co se reálně může stát (a nejspíš stává), o tom, o čem možná ani nepřemýšlíme, ale týká se nás to všech (i když můžeme mít pocit, že ne). Autorka píše o skutečnostech i maličkostech, které prostě jsou. Na knihách Jodi Picoult mám rád to, že v konečném důsledku dokážu pochopit každou ze zúčastněných postav a vůbec to neznamená, že s jednáním všech postav souhlasím, prostě každý žijeme, tak jak umíme a tak, jak nám prostředí dovolí.
„Kolik výjimek uděláte, než si uvědomíte, že pravda, kterou vám říkali není pravdivá.“
„… není nic sobečtějšího, než snažit se změnit něčí mysl, protože ten druhý neuvažuje jako vy.“
„Sednu si na kraj postele a pak se na chviličku stulím pod její paži. Opírám se uchem o její hrudník. Naposledy můžu být jejím dítětem.“
Příběh je trošku těžší, pro mě to nebyla žádná lehká četba když si jen tak sednu a čtu si. Příběh se dotýká naší mysli a srdce a přemýšlíte a uvědomujete si, že příběh je naprosto pravdivý a reálný. A především odehrával se v minulosti, současnosti i budoucnosti. To co se v této knížce děje se děje každým dnem. Co více dodat.
Štítky knihy
fašismus soudní procesy rasismus zdravotní sestry
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Málo nad knihami, které dočtu zpětně přemýtám, ale velké maličkosti se staly výjimkou. Autorka téma rasismu v této knize zpracovala opravdu zajímavou formou. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout a po dočtení nad ní stále přemýšlím. Je až neuvěřitelné, že v dnešní pokročilé době dokážeme být stále v některých případech tak pozadu.