Velké maličkosti
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349796/bmid_velke-malickosti-2Kx-349796.jpg
4
1366
1366
Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Svého syna vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože ji obvinili ze smrti novorozence – syna bílého amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo pleť? Nebo je to jenom zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Small Great Things, 2016
více info...
Přidat komentář
Líbí se mi, že J. Picoult ve svých knihách otevírá různá morálně kontroverzní témata a její postravy nebývají černobílé. Tato konkrétní kniha je o rasismu a nabízí zajímavý pohled na současné vnímání této problematiky v americké společnosti, kde otevřeně vyjadřovat rasistické postoje je nepřijatelné, ale ve skryté podobě rasismus přetrvává.
Nejlépe rozpracované téma rasismu, se kterým jsem se setkala. Mám s problematikou osobní zkušenost a ještě jsem se nesetkala s takto mnohovrstevnatým zpracováním, které by přinášelo všechny možné úhly pohledu, pokládalo tolik otázek a zacházelo tak do hloubky v psychologii postav.
Skvela kniha od skvele autorky!! Libi se mi autorky chut psat o silnych a dulezitych tematech ze vsech pohledu. To, ze ukazuje mnoho cest a nelze urcit, ze jedina je spravna.Doporucuji! Ja po precteni z knihovny jdu koupit, to mluvi za vse.
Téma rasizmu skvelo zachytená cez postavu bielej právničky, černošskej zdravotnej sestry a bieleho neonacistu. Zaujímavo vybraná téma, na ktorej autorka problematiku zobrazila, príbeh mal kopec silných stránok, no koniec mi prišiel odfláknutý, rýchly a až rozprávkovo pozitívny.
Tato kniha zasáhla mnoho čtenářů. Mluví za ní předchozí komentáře, takže nemám ani co dodat. Mě velmi zasáhlo, že vyprávěný příběh je stále skutečnost. Je hrozné, že někdo musí být stále ve střehu, stále dokazovat, že je v něčem dobrý a obhajovat své jednání proto, že se narodil s jinou barvou pleti. Změní-li se to někdy, tak to bude veliký pokrok lidstva.
Mám ráda dobré konce v knize i v životě. Život nám je často nedopřává. Jsem vděčná za knihy.
"Ruth, špatné věci se dějí dobrým lidem v jednom kuse."
Moje nejoblíbenější spisovatelka opět nezklamala. Budu se po několikáté opakovat, ale paní Picoultová prostě ví. Umí naprosto dokonale nastínit různé společenské neduhy a situace, které udělá zajímavými pouze ona. Miluju její styl, prostě miluju. Knihu zhltnete jako nic. Navíc, za toto téma jsem od Jodi vděčná, protože si osobně myslím, že rasismus tu stále je - nejen v USA, ale po celém světě a je to pravděpodobně jedna z věcí, která nikdy nevymizí. Proto bych tuhle knihu od Jodi hodnotila jako jednu z nejpovedenějších a nejkvalitnějších. Tahle kniha si zaslouží mnohem víc a stejně to bude málo.
Jedním slovem TOP! Dlouho už mě žádná kniha tolik nezasáhla jako tato! A zasloužila by si 10 hvězdiček! Nejde ani slovy popsat, co mi přečtení tohoto příběhu dalo, ale vím, že "to" ve mně zůstane už napořád. Téma rasismu popisované na více než 500 stránkách vás vtáhne a ještě dlouhý čas po dočtení budete o příběhu přemýšlet. I název knihy je všeříkající a dokonale "sedí". A musím se k něčemu přiznat: na začátku pro mě byl hlavní impuls k vybrání této knihy ke čtení ten, že se hodí do ČV 2019 pro téma Kniha s oxymóronem v názvu. Vůbec jsem nečekala, že mě kniha natolik zasáhne a že to bude tak moc silný příběh. Všem MOOOOC doporučuji!
Autorka opět dokázala své kvality. Umí psát tak zajímavě a postavy tak plasticky a živě, že se dokážete vžít i do těch, co vám nejsou sympatičtí. Příběh vyprávěný ze tří úhlů velmi rozdílnými postavami vás vtáhne a donutí vás přemýšlet o vašich názorech. Podle mého to vystihla přesně. Rozhodně doporučuji k přečtení.
J. Picoult mě asi nemůže zklamat. Knížka byla prostě dechberoucí. Začátel byl trošku pomalejší, hlavně když jsem dané události četla z několika úhlů ale konec mě nenechal spát a já knihu musela dočíst. Otázka rasismu, která se v této knize otevřela, mě donutila hodně nad tímto tématem uvažovat, což byl jistě záměr samotné autorky.
To, co v USA muselo být skandální knihou je v českém prostředí spíše občas nepochopitelné. Celou dobu jsem bojovala s pocitem, že je to přehnaný, prostě americký přístup všechno brát strašně vyhroceně. Jenže oni takový jsou-je to dané jejich kulturou, výchovou, dějinami. Autorce se tak podařilo u neamerických čtenářů o další level, který ani možná nezamýšlela: svět postav černošky, bělošky ze střední třídy a skinheada, se rozrostl o bělošskou čtenářku ze střední Evropy, které to vše může připadat přehnané, ale nikdy v tomto světě nežila. Zajímavý je doslov autorky.
S Jodi Picoult mám tak trochu problém. Přesně ví, jak psát - i přes větší rozsah se její knihy čtou jedním dechem, nechybí zde detaily z nejrůznějších odvětví (lékařská věda, právo, soudnictví), i různé vypravěčské perspektivy, díky nimž je možné nakouknout do mikrosvětů a prožívání jednotlivých aktérů (zde je obzvlášť překvapivý vhled do prožívání Turka a Brittany Bauerových). Jenže pak si to u mě autorka pokaždé (zatím tedy podruhé :-)) nějak rozhází. V tomto případě jsem z knihy byla nadšená (i když z amerického soudního systému i dost zmatená) a zničehonic se stala ta věc kolem Brittany a všechno se to zvrtlo přesně tak, jak by si autorka i čtenářky (čtenáři?) přáli, aby se jim po tváři mohl rozlít blažený úsměv. Což není špatně, jen na můj vkus těch kombinací a osudových náhod a změn (vč. nekompromisního soudce) bylo opravdu trochu přesmíru.
P.S. Micah byl jako takový superhrdina všedního dne, který je vzdělaný, citlivý, vždy podporující a milující manžel, jenž si nikdy nestěžuje a vždy udělá, co je potřeba. Jen proto, aby se Kennedy mohla věnovat svému případu. Ačkoliv se objevuje v knize jen minimálně, stejně mě tam jeho přítomnost a dokonalost iritovala. :-D
P.P.S. Oceňuji autorčin doslov, díky němuž se dozvíme "pozadí celého příběhu" i vysvětlení zvoleného názvu: "Když nemůžu dělat velké věci, můžu dělat maličkosti velkým způsobem." (M. L. King Jr.) A asi největším přínosem je fakt, že to, že se k rasismu přímo nehlásíme a tváříme se, že už neexistuje, neznamená, že opravdu není (a to nejen kolem nás, ale i v nás samých). Už jen proto stojí za to knihu přečíst.
Než se budu věnovat samotné knize, chtěla bych podotknout, že Jodi Picoultová se obecně zaměřuje na závažná témata a ačkoli nelze říci, že jsou její knihy dokonalé, neboť dokonalosti jako takové zkrátka nelze dosáhnout, díky její odvaze psát o velmi diskutabilních problémech, odhodlání věnovat se jim, jak nejvíc to jde, a vždy skvělým výsledkům ji řadím k mým nejoblíbenějším spisovatelům a je možné, že se tento fakt promítne do mého hodnocení...
***
Další výjimečná kniha se skvěle propracovanou psychologií postav. Začátek byl zdlouhavý a informačně značně obsáhlý, nicméně vytrvalí čtenáři mají štěstí, jelikož to nejlepší z knihy se nachází na konci, respektive v její druhé polovině.
Zpočátku pro mě představovaly velké utrpení kapitoly vyprávěné z pohledu Turka Bauera, jeho svět mi připadal naprosto cizí a nijak zvlášť jsem nestála o to ho pochopit. Ale jeho příběh má pro knihu skutečně nějaký význam a rozhodně nepovažuji jeho čtení za ztrátu času.
Konec mě překvapil. Nevěřila jsem závěrečnému epilogu, ale po přečtení autorčina doslovu a zjištění, že takoví jako Turk skutečně existují, jsem se přinutila nad tím více uvažovat. A nemyslím si, že by to bylo nereálné, jen možná výjimečné a... krásné. I když jsem toho názoru, že nikdo z nás se nemůže od základů změnit. Myšlenky v nás zkrátka přetrvávají.
Postavy Ruth, Edisona a Kennedy jsem si zamilovala a bude těžké je teď po dočtení nechat jít. Ruthin životní příběh mě zasáhl a častokrát jsem se sama sebe ptala, jak bych se na jejím místě zachovala já. Byla bych tak odvážná, nenechala bych se unést vztekem a jednala bych? Nebo bych pod náporem emocí vyslyšela pokyny nadřízeného? Čí život bych stavěla na první místo? Budoucnost mě a mých dětí, nebo malého dítěte, z něhož by s největší pravděpodobností vyrostl někdo, kdo by mě po zbytek svého života nenáviděl?
Chtěla jsem napsat víc, ale slova nedokážou obsáhnout všechno to, co mi kniha dala. Mám pocit, jako bych procitla ze spánku, ale přitom vím, že stále napůl dřímám.
Svět je pln pasivního i aktivního rasismu. Myslím, že můžeme jen doufat a usilovat o to, aby se veškerý aktivní rasismus přeměnil v pasivní, který je přece jenom nevědomý. I když, těžko říct, zda nevědomý rasismus nepředstavuje mnohem větší hrozbu pro lidstvo. Slovo nevědomý nemusí přece nutně znamenat lepší, ne? Jak to, že část nás je tvořena nenávistí, pasivním rasismem zakořeněným v našem podvědomí už od počátku našeho žití? A jak je možné, že si to sami nejsme schopni uvědomit?
„Co když skládačka tohoto světa nabízí tvary, do kterých se prostě nevejdete? A vy můžete přežít jedině tak, že se zmrzačíte, odřežete si všechny rohy, vypilujete se, upravíte se tak, abyste zapadli? Jak je možné, že jsme nedokázali místo toho změnit tvary té skládačky?“
Nádherná kniha, která vede určitě k zamyšlení. Otázka rasizmu není určitě překonaná. Rozhodně doporučuji.
Silný příběh inspirovaný skutečnou událostí, který zpracovává nelehké téma rasové diskriminace. Tři vypravěčské linie dávají šanci se dívat na situaci z různých stran a můžeme tak nahlédnout do nitra hlavních postav a pochopit jejich motivy. Velmi se mi líbilo zpracovaní průběhu soudního procesu, ale úplný konec mi nějak nesedl. Oceňuji ale velmi pěkný doslov autorky, který dokresluje celou situaci. 4,5*
Skvělá kniha. Při některých pasážích se mi otvíral nůž v kapse i vyhrkly slzy do očí. Mám malé dítě a nemám ráda rasismus. A tady je vše, a probrané ze všech stran. Jen ten konec..já nevím..naivní?
Na začátku této knihy byly pasáže, které mě moc nebavily, ale jak se příběh rozvíjel nedalo se odtrhnout od čtení. Čekala jsem jen, jak dopadne soud, ale nakonec kniha měla plno zvratů, které jsem nečekala... Po přečtení této knihy se každý musí zamyslet nad tématem rasismu...
Od doby, kdy jsem viděla poprvé film Kult hákového kříže, uplynulo už několik let a neustále jsem si říkala, kde se ta nenávist bere? Spisovatelka dokázala popsat rasismus ze všech možných úhlů a tím mi odpověděla na mnoho mých otázek.
Štítky knihy
fašismus soudní procesy rasismus zdravotní sestry
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Od Jodi Picoult jsem už četla dvě knihy (Vypravěčka a Čas odejít), proto vím, že píše opravdu dobře a hlavně čtivě. Ale tentokrát jsem byla víc než jen spokojená! ;-) Kniha mne už od první stránky vtáhla do děje a jen těžko jsem čtení přerušovala. Zvolenou tematiku rasové diskriminace autorka zpracovala na výbornou, příběh je doslova strhující a nabitý emocemi. Ruth jsem obdivovala za její sílu i statečnost, se kterou se svému osudu postavila. A samozřejmě jsem jí i celou dobu držela palce, aby proces, který byl od samého začátku nespravedlivý, vyhrála. Tato autorčina kniha se mi líbila definitivně nejvíc a kdyby to bylo možné, dala bych nejen pět, ale klidně i deset hvězdiček. A nemůžu jinak, než doporučit.