Velké maličkosti
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349796/bmid_velke-malickosti-2Kx-349796.jpg
4
1366
1366
Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Svého syna vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože ji obvinili ze smrti novorozence – syna bílého amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo pleť? Nebo je to jenom zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Small Great Things, 2016
více info...
Přidat komentář
Opět krásná knížka od této spisovatelky. Četla jsem jich od ní několik a stále se mi tedy nejvíce líbí Čas odejít, ale spisovatelka má určitě nejen ode mne obrovský obdiv za to, že dokázala takhle ukázkově zpracovat téma rasismus. Musí být neuvěřitelně náročné napsat knihu na toto téma a zvládla to opravdu bravurně. Sice mi chviličku trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale potom to šlo jedna báseň a konec mě dojal :). velice doporučuji
Opravdu Jodi snad ani špatnou knihu napsat neumí. Opět jiné téma, je pro mě dokonalou spisovatelkou a od jejich knih nečekám zklamání !
Obdiv, že se pustila do těchto "bouřlivých vod", a obdiv za celou knihu !!
Začátek knihy mě moc nebavil, ale když se tím člověk prokouše, tak už se pak kniha čte dobře. Co se tyce příběhu, přišlo mi dost přiřazené za vlasy noční zatčení sestry, ale tak třeba to tak opravdu chodí, nicméně pro mě osobně nereálné. To samé přehnaná kontrola při nákupu v OC, nepřipadá mi to v dnešním století reálné. Kupodivu oproti ostatním recenzím, co jsem četla, tak me právnička neseděla. Její postavu jsem chápala tak, že se stydí za to, že je bílá. Celou knihu jsem četla mezi řádky její potřebu se omlouvat za svou rasu a za to, že je bílá. Potvrdila mi to věta (...)"Snila jsem o tom, že se probudím černá."(...)
Také mě dostala její pohled na dva žebráky- starší bílá paní a mladý černoch. Víc vyzebrala ta paní a právnická poukazovaly na to, že to je kvůli barvě pleti. Nesouhlasím s tím. Mladý muž by si snad měl schopen najít práci a živit se nějakou činností, ne? Starší lovek a navic zena hůře něco sežene.
Sestra Ruth mi občas přišla arogantní.
Co se tyce Turka, závěr knihy mě opravdu velmi mile překvapil.
Knihu hodnotím kladně a určitě doporučuji.
Zvláštní kniha. Ze začátku jsem měla velký problém se začíst, několikrát jsem měla chuť přestat číst, ale zároveň jsem musela pokračovat, chtěla jsem vědět jak vše dopadne, jak se bude děj rozvíjet dál. Nakonec přečteno za jeden den. A určitě chci zkusit i jiné knihy autorky.
Autorka opět nezklamala,opět si vybrala téma které rozvinula do vlastního příběhu. Smekám před ní,jak úžasné se s tématem poprala a jak krásný i když smutný příběh s knihy vyšel... Vyprávění Turka mi děsně ale děsně vadilo a chtěla jsem mu opravdu ze srdce dát jednu přes držku jak odporný mi to čtení jeho kapitol vadilo a i on sám vadil....konec knihy mě děsně překvapil, ale to je od spisovatelky normální,kdo četl více knih ví moc dobře o čem mluvím... Doporučuji a již se těším pokud autorka zase něco napíše ;))) silný příběh, opravdu silný.
Uuuuf, těžká kniha. Osobně si myslím, že by stačilo o pár (desítek) stránek méně... líbil se mi začátek (smutný) i konec (pohádka), ale ten prostředek...
Já-jako bílá žena žijící ve střední Evropě asi úplně neporozumím myšlení Rachel, natož Adisy. Šílené bylo vyprávění Turka, to jsem místy fakt jen lapala po dechu, co je i v dnešní době možné.
Vyprávění Jodi mne vtáhlo do děje a kniha se mi hodně líbila. Konec už byl kapku... přijde mi přeslazený a pro mne méně věrohodný (ač dle epilogu možný).
Zvláštní, jak některé věci bereme se samozřejmostí a ony samozřejmé nejsou...
Knihy Jodi Picoult mají všechny jedno společné, a to že nutí čtenáře k zamyšlení nad životem, jeho hodnotami, či vlastním svědomím jako v případě tohoto příběhu.
Rasová diskriminace, občas i nevědomá nadřazenost bílé rasy, tragický konec života už na jeho počátku, lidské předsudky a morální dilemata..to vše příběh nabízí a stejně jako další knihy této autorky stojí určitě za přečtení.
Jodi Picoultová mě svými knihami vždy donutí k přemýšlení a to ještě dlouho po dočtení knihy. Tento titul nebyl vyjímkou.
Tak knihu jsem s velkými obtížemi přečetla až do konce.Omlouvám se všem,kteří mají tuto autorku rádi a všechny její knihy mají doma v knihovničce.Mě bohužel tato kniha přišla velmi průměrná,možná i podprůměrná.Když jsem si jí po Vánocích pořizovala,dívala jsem se na hodnocení na databázi.Řekla jsem si,že je pěkně tlustá,bude čtivá a alespoň jí nebudu mít přečtenou za dva večery,jako to bývá u ostatních knih.A v tom byl problém,knihu jsem měla rozečtenou přes 14dní.Vůbec jsem nezažívala takový ty stavy,kdy člověk čte pořád,těší se na druhý den,aby věděl,jak příběh dopadne.U této knihy jsem to tak neměla.Skoro bych to přirovnala k povinné četbě na střední,kdy čtete něco,co vás nebaví.Kniha je smutná,má dobrý námět,ale proč musí mít tolit stran,když je celá kniha téměř bez děje?Ten příběh se krásně mohl vejít do poloviny a mohla to být krásná,silná,napínavá kniha.Opravdu jsem chvilkami chtěla přeskakovat stránky aby byl konečně konec.Nepochopila jsem tedy tu poslední kapitolu 6let po porodu,kdy autorka napsala jen o Turkovi a zmínka o Ruth z pohledu jeho.Proč do té kapitoly nenapsala i o Kenedy,Ruth,jak žijí po 6 letech,když celou knihu popisovala zdlouhavě všechny tři postavy zvlášť?Ačkoli kolikrát opravdu zbytečně.Nebavilo mě číst o všedním dni,ve kterém se nic neděje a co kdo právě snídá.Opravdu jsem zklamaná.Hrozně přeceněná kniha a velmi mě zklamalo hodnocení ostatních čtenářů,jak kdyby to byla Kniha roku.Ale nejspíš má každý jiný vkus.Já jsem tedy ráda,že mám konečně dočteno a můžu se vrhnout konečně na jinou knihu.
Bohužel jsem se přesvědčila, že styl J. Picoult je je v poslední době stále dle stejného scénáře. Tlak na emoce, skrytý pod rouškou řešení vážného problému, překombinovaný závěr, jeden by nevěřil, co vše je možné a kvantum postav, takže čtenář se ztrácí a libuje si, jak je ta kniha hodnotná, není přeci jednoduché se v ní zorientovat. Co musím autorce přiznat, postavy dokáže vykreslit věrohodně, nicméně vždy jsem se alespoň dozvěděla blíže něco mimo četbu (život slonů, II. světová válka). Přiznám se, že jsem to spíše přelouskala, pro mě zůstane nádhernou knihou Vlk samotář a bohužel jsem ještě nečetla ranou četbu, což napravím. Ale tato kniha mě opravdu za srdce nechytla.
Vzdělaná, pracovitá černoška, které jen leží na srdci vzdělání jejího jediného syna a celý bílý svět se proti ní spiknul. Co mi to připomíná? Populistická kniha, s velmi,ale velmi zdlouhavým dějem.
Za mně teda ne.
Tak tuto knihu mám teprve rozečtenou.Jsem na 350.stránce a můžu říct že námět dobrý,ale musím se přiznat,že mě kniha stále pořádně nedokáže dostat do děje,kdy se od ní nedokážu "odtrhnout" několik hodin.Kupovala jsem si knihu po Vánocích,jelikož autorka je velmi známá a hlavně díky vysokému hodnocení této knihy.Mám jí rozečtenou už 14 dní,což se mi u knih taky často nestává.Na můj vkus je zbytečně zdlouhavá,chvilkami se až nudím.U čeho jsem byla v pozoru,když se začal řešit případ,pak Ruth propustili a zas celkem táhnoucí příběh.Snad se to brzy zlomí.Po dlouhé době mám opravdu chuť knihu odložit a začít číst jinou.Ale dočtu a snad hodnocení změním.Žádnou jinou knihu jsem od autorky nečetla,tak nemám porovnání.Ale na můj vkus je celkem přeceněná,již jsem přečetla daleko lepší knihy,které se četly sami a nedokázala je zavřít...
Ze začátku jsem se nemohla začíst. Ne, že by mě kniha nebavila, ale zdálo se mi, že je to jen takové poskládané. Ale brzy se to změnilo a pak mě kniha pohltila. Doporučuji k přečtení i k přemýšlení, jak jsou velké maličkosti v našem životě důležité!
Poslední kapitola je asi trochu nereálná, ale byla jsem za ni ráda, protože celé téma je vážné a ne zrovna veselé. Takže možná nereálný konec, ale je tam naděje...
Miluju tuto autorku, její knihy jsou naprosto strhující. Každá kniha je naprosto odlišná ale přesto je každá naprosto úžasná. Tato opět nezklamala.
Pro mě velmi náročná, těžká kniha se silným tématem. Její knihy mám moc ráda, vždy má výborně propracované postavy a celý příběh, stejně i zde. Opět mě nezklamala.
Já jsem spokojena, autorka mě opět nezklamala. Jodi Picoult se řadí mezi mé oblíbené spisovatelky. Líbí se mi, že si vybírá složitá témata k zamyšlení. A poznámka autorky na konci knihy? Tak tohle byla třešnička na dortu. Touto knihou nekončím :-) Určitě doporučuji...
Štítky knihy
fašismus soudní procesy rasismus zdravotní sestry
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Za mě docela zklamání...kniha byla opravdu hodně zdlouhavá a některé pasáže vyloženě nudné. Nekonečné omílání toho stejného pořád dokola... Ruth mi nesedla a měla jsem neustálý pocit, že některé situace až příliš překrucuje a vyhrocuje. Neznám přesně rasové poměry v USA, nemám vlastní zkušenost, nicméně párkrát mi to zavánělo až paranoiou....Musím navíc přiznat, že mi nějak nešlo najít s Ruth společnou notu....Ano, dostala zákaz dotýkat se dítěte, ano, bylo to neetické, hnusné, ponižujcí....nicméně... dívat se, jak se miminko dusí a nic neudělat...a proč vlastně?...kvůli práci? synově vysoké? představě, že všichni půjdou proti ní? - není to už samo o sobě taky předsudečné?.....