Veľké maličkosti
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366895/bmid_velke-malickosti-6BO-366895.jpg
4
1362
1362
Ruth Jeffersonová je sestrička na pôrodníckom a novorodeneckom oddelení v Connecticute. S touto prácou má už vyše dvadsaťročné skúsenosti. Na jednej zo zmien začne s rutinnou prehliadkou novorodenca, keď za chrbtom začuje nervózny šepot rodičov. Chcú hovoriť s jej nadriadenou. Vysvitne, že si neželajú, aby sa ich dieťaťa dotýkala Afroameričanka. Nemocnica ich žiadosti vyhovie, no o deň neskôr, práve vo chvíli, keď pri ňom okrem Ruth nie je nikto iný, sa dieťatku zastaví srdce. Má poslúchnuť príkazy nadriadených, alebo zasiahnuť? Pred resuscitáciou na moment zaváha, následkom čoho ju obvinia z ťažkého zločinu. Jej prípad prevezme belošská obhajkyňa Kennedy McQuarriová, ktorá má pre ňu nečakanú radu: ak chce súd vyhrať, nesmie na procese vyťahovať rasu. Ruth jej rada zaskočí, no snaží sa aj naďalej viesť normálny život, aby jej rodina – najmä syn v tínedžerskom veku – nepocítila následky toho, že sa jej prípad mení na mediálnu senzáciu. Spolu s rozbiehajúcim sa procesom si Ruth a Kennedy musia vybudovať vzájomnú dôveru a pochopiť, že to, čo sa celý život učili o druhých, ale aj o sebe, nemusí byť pravda. Jodi Picoultová sa s neuveriteľnou empatiou, inteligenciou a vervou pustila do problematiky rasizmu, výsad, predsudkov, spravodlivosti a súcitu bez toho, aby čitateľkám servírovala vopred predžuté názory či rady. Veľké maličkosti predstavujú pozoruhodný výsledok tvrdej práce jednej z najlepších autoriek svojho žánru. Čoskoro aj vo filmovom spracovaní.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
Small Great Things, 2016
více info...
Přidat komentář
Příběh o Ruth, která již 20 let pracuje jako porodní asistentka. Při její službě umře novorozenec a Ruth je za jeho smrt obviněna. Otec dítěte je bělošský americký fašista a Ruth je černoška. Hraje barva pleti roli v tomto případu?
Velice silný román o rasismu v Americe. Téma, které si v naší zemi nedokážeme úplně přesně představit. Knížka je nabitá emocemi. V některých částech knihy jsem měla tendenci nahlas křičet "Proč?"....
Postavy jsou skvěle vykreslené. Díky tomu se do nich dokážete vcítit. Kniha je vyprávěna pohledem Ruth, otce novorozeněte Turka a obhájkyně Kennedy. Zvláště v tomto příběhu to je důležité, neboť stejný problém vidíte z pohledu každé postavy a můžete si tak dobře udělat svůj názor.
Toto je druhá knížka od Jodi Picoult. První jsem přečetla Vypravěčku, která mě nenadchla. Ale jelikož jsem na autorku slyšela jen samou chválu, tak jsem jí ještě dala šanci :-) a právě díky Velkým maličkostem mám potřebu si přečíst i její další knížky.
Další hodně dobrá a hodně silná kniha od mé oblíbené autorky, četla se jedním dechem a dala dost podnětů k přemýšlení. Nejvíc se mi ale líbí, jak Jodi Picoultová umí perfektně vykreslit postavy a jak umí na situacích mezi řádky vystihnout, co chce čtenáři sdělit. Hodně zajímavý a otevřený pohled na rasismus, upřímně řečeno by mě nenapadlo, že se podobné situace ve Spojených státech ještě i dnes skutečně dějí (třeba ty nákupy), nemluvě o tom, že přiměje člověka uvažovat, jak by v dané situaci reagoval on sám. Zkrátka klobouk dolů :-)
úžasně čtivá kníha, která nutí k zamyšlení nad vztahy mezi lidmi. Nejen na té "barevné" úrovni, ale vztahy jako takové-pracovní, osobní, milostné. Souhlasím s názorem, že se nečetla snadno, taky jsem odkládala a snažila se vstřebat to, co jsem četla, a přemýšlela jsem o tom, jestli třeba taky nemám sklony k předsudkům.
Já nějak nevím co k téhle knize říct (napsat).
Je to moje první kniha od této autorky.
Napsaná je velmi čtivě a přesto se nečetla snadno.
Moje první knížka této spisovatelky a rozhodně ne poslední. Jde vidět, že téma rasismu měla v knize výborně podchycené. Skvělá kniha !
Mě se kniha moc líbila. Četla jsem ji skoro jedním dechem. Otázka rasismu je velice citlivé téma, ale autorka se toho zhostila bravurně a s respektem. Já knihu určitě doporučuji a určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem si od této autorky přečetla.
Tohle bylo opět super. Je to moje druhá přečtená kniha Jodi Picoult a nezklamala, stejně jako ta první. Kniha se četla skvěle a hlavně u několika posledních stránek nešlo přestat. Těším se na další autorčiny knížky.
Tak kde začít ... Mnohokrát již zmíněno,že téma to bylo nepopiratelně společensky závažné a je třeba mít jej stabilně na paměti. ALE.. Na tu rasovou strunu se tu hraje tak dlouho,až vám to připadá falešné. Ruth je tak zapálená v obranu svého pohledu,až vám leze na nervy, konec je tak nepravděpodobně sladkobolný,až si říkáte,zdali vůbec patří na závěr takto pojatého příběhu. Jsem zklamaná, nejenže je vyprávění nesmírně rozvláčné a těžkopádné se všemi svými odbočkami a průtahy,konec je tak nepovedený,že si říkáte,jestli to nakonec nebyla ztráta času. A to je škoda!
Nosné téma. Složité téma. Téma, které bychom v našich podmínkách třeba nebrali jako téma, kterým je třeba se zaobírat - ale zde je ukázano, že rasismus je v každém z nás a že nevíme, co a jak může cítit ten druhý. Téma porodnictví a jinakosti v dnešním světě je nakonec tak silné, že i kniha byla silnou výpovědí těch, kteří hledají v životě svou vlastní cestu, možná i svou vlastní identitu.
Moje druhá kniho od Jodi P. a musím říct, že budou následovat další. Spisovatelka se nepouští slepé do psaní knihy, na kterou není připravena. Charaktery rozvíjí, nikdo není černobílý, nikdo není jenom zlý, jenom rasista, jenom vztahovačný, jenom hodný,... Zkrátka, postavy jsou lidské. Ale čtení pasáží s Turkem mě stálo opravdu hodně úsilí a musela jsem si na konci jeho kapitol odpočinout. Knihu doporučuji.
Jodi se mi dostala pod kůži Vypravěčkou, od které jsem se nemohla odlepit. U tohoto kousku jsem chvílemi měla problém udržet pozornost a neodbíhat kolem, nicméně někdy v polovině si mě kniha něčím získala a utvrdila mě v tom, že autorka ví, co dělá. Upřímný, a ve své podstatě dost drsný, příběh je přesně to, co je potřeba. Tak trochu Harper Lee, ale z lehce odlišného soudku.
Kdyby to šlo, dala bych knize 10 hvězd...
Sice jsem se ze začátku nemohla začíst, ale bylo to čím dál lepší...
Moc krásně napsáno...
Jedna z nejlepších knih, co jsem četla...
Kniha se na pozadí příběhu porodní sestry Ruth věnuje především otázkám diskriminace černochů a rasismu. Příběh je vyprávěn z pohledu několika osob, jež jsou součástí celého příběhu. Asi nejzajímavější pro mě bylo číst vždy části od Ruth a od Turka. Musím říct, že smekám před autorkou J. Picoult, hodně jsem se při čtení dozvěděla i o historii rasismu a především fašismu v Americe. Každopádně se jedná o dost silný příběh, který ve vás ještě dlouho po přečtení zůstane . Rozhodně kniha stojí za přečtení!
Téma je sice závažné, ale v knize je už posunuto za hranice, kterému já v našich končinách nerozumím a nemůžu se s ním identifikovat. Jsem z Ostravy a vůči určitému etniku tady je otevřená a tolerovaná netolerance, třeba vtípky apod. a to z obou stran a málokdo se nad tím pozastaví. Proto v sobě zpytovat svědomí, jestli bych se v autobuse posadila vedle postarší bělošky nebo černocha je pro mě zatím mimo. Zároveň mi vadilo černobílé a dané rozdělení stran - bílý neonacista versus oddaná černá ošetřovatelka a matka.
Paní autorka ale vypravěčský talent má, to se ji musí uznat.
Hezky napsaný příběh o tak důležitém tématu jako je rasová nesnášenlivost. Myslím si, že je třeba takových knížek a příběhů, už proto, že nás čtenáře donutí o takových tématech přemýšlet. Určitě si časem zase nějakou knihu od J.Pocoult přečtu.
Nevšedně zpracované téma rasové nesnášenlivosti. Člověk by skoro řekl, že s ničím novým už nejde přijít a ejhle, najednou sami přemýšlíte, jak byste se v určitých situacích zachovali sami.
To, že mě autorka dostane každým svým románem, už jsem si zvykla. Ale že mě dojme už někde na desáté stránce? A silných momentů pak přijde ještě celá řada.
Výborné. Doporučuji.
Jodi opět nezklamala. Kniha se krásně četla, měla poutavý děj a nutila čtenáře k zamyšlení. Prostě paráda jako vždy.
Málo nad knihami, které dočtu zpětně přemýtám, ale velké maličkosti se staly výjimkou. Autorka téma rasismu v této knize zpracovala opravdu zajímavou formou. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout a po dočtení nad ní stále přemýšlím. Je až neuvěřitelné, že v dnešní pokročilé době dokážeme být stále v některých případech tak pozadu.
Štítky knihy
fašismus soudní procesy rasismus zdravotní sestry
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Tak tohle bylo opravdu silný kafe.
Já vím, máme tu knihy s autentickými příběhy z koncentračních táborů, máme tu knihy, kdy nám při čtení příběhů vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Ale TOHLE?! K sakru, co to mělo být!?!
Ještě asi v první třetině jsem byla na 99% rozhodnutá, že knihu zavřu a litovala jsem, že jsem si ji koupila a naletěla na to, jak Jodi každý vychvaluje. Tolik násilí, naturalistické popisy a nespravedlnost především! Tohle bylo na můj žaludek vážně hodně!
A víte co? Nemám ve zvyku knihu zavírat před tím, než zjistím, jak dopadne, i když mě vůbec nebaví a do čtení se musím nutit. A stejně to bylo i v tomhle případě.
Jenže právě v ten moment, kdy jsem se rozhodla knihu dočíst, se ve mě něco změnilo. Nedokážu přesně říct co, ale v tuhle chvíli vím, že jsem vděčná za tuhle knihu. Že jsem vděčná za to, co ve mě probudila. Že jsem vděčná za tu práci, výzkumy, rozhovory a odhodlání, které Jodi stálo při psaní.
Ten příběh není pro slabší povahy. Jodi si často nebere servítky a neservíruje nám události na růžovém podnose, ale spíše nás nechá nahlédnout pod pokličku a ochutnat, co se v hrnci zrovna vaří.
Jsem zapřísáhlý odpůrce násilí, a jen číst o něm ve mě vyvolává pocity paniky, strachu a stísněnosti. Postava Turka mi tak rozechvívala vnitřnosti přesně tímhle stylem.
Ruth, ač jsem se snažila sebevíc, nechápala jsem dlouho její jednání. A je pravda, že i nyní si říkám, že měla víc štěstí než rozumu. Ale budiž jí to přáno.
Naprosto jsem se ale dokázala ztotožnit s Kennedy. A kdo z nás bílých ne? Ač mám rasismus a veškeré jiné ideje segregující lidstvo do různých podřízených nebo nadřízených skupin v nelibosti, a aktivně se na nich rozhodně nepodílím, díky Jodi jsem si uvědomila, že ale pasivně v sobě ty kořeny mám. Třeba jen, když procházím městem kolem party ne-bílých, o to víc si tisknu kabelku k tělu. A dělám to naprosto nevědomě. Přiznat si to, pro mě bylo a je dost těžké. A stydím se za to.
Takže, díky Jodi, díky za to, žes mi pomohla spatřit ve své vlastní povaze to, co jsem si nikdy nemyslela, že v ní budu mít. A omlouvám se za své prvotní pocity, když jsem knihu začínala číst.
Z hlediska společenského přesahu je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla.
DĚKUJI!