Filosofie

03.09.2016

Je to taková příručka letem světem, o všem a o ničem. Některým tématům filosofie Blackburn nastavuje zrcadlo, v němž se tato témata jeví jako akademické tlachání a poukazuje na nutnost používání zdravého selského rozumu - "Proč existuje něco a ne nic?" Například ve stati "Máme se bát smrti?" píše, že 'Posedlost lidstva existencí jiného světa vyplývá z filosofického omylu' a porovnává naše Nebytí po smrti s Nebytím před narozením. Na otázky filosofie nedává a samozřejmě nemůže dát jednoduché odpovědi, ale nabádá nás (asi abychom se nezbláznili) k životu ve světě, ve kterém žijeme tak, aby to bylo užitečné nejen pro nás, ale i pro ostatní. V kapitole o smyslu života "K čemu to všechno je?" doporučuje: 'Přestaňme se tedy zabývat budoucností a soustřeďme se raději na přítomnost. Údělem lidí je žít v přítomnosti, proto je asi nejmoudřejší, i z pohledu filosofie, zaměřit se právě na to. Na konci Voltairovy satiry dospěje hrdina, který viděl všechny hrůzy světa a usilovně se jim snažil porozumět, k jedinému závěru: "Vím také, že musíme pěstovat svou zahradu." '
Tato kniha je podle mne spíše určena široké laické veřejnosti jako příručka, která nastiňuje některá filosofická témata a otázky, ale nemůže je uspokojivě probrat, rozpitvat a podat ve vyčerpávajícím souhrnu. Ale to určitě nebyl autorův záměr. Takže vzhůru hledat odpovědi na Velké otázky Filosofie - ta cesta je dlouhá, těžko schůdná, s mnoha křižovatkami, slepými uličkami a neustále se rozbíhající...

22.09.2013

Profesor Simon Blackburn dostal v roce 2008 domácí úkol - vybrat dvacet fundamentálních otázek filozofie a krátce vypracovat možné (většinou nicneřešící) odpovědi, ale především rozpracovat související otázky. Taková už je povaha filozofie. Myslím, že autor se úkolu zhostil v přímo akademickém stylu. Jednoduché myšlenky vyjadřuje složitým jazykem a složité myšlenky zjednodušuje. Odtud pramení relativní obtížnost textů. No v každém případě projekt „Velké otázky“ je zajímavý a ambiciózní a filozofie v podání Simona Blackburna má něco do sebe. Knihu jsem přečetl už dvakrát a samotnému mi není zcela jasné, co konkrétně mne na ní tak fascinuje. Sotva se ubráním dojmu, že je cosi aristokratického na přemítání nad tak ušlechtilými tématy. Doporučuji každému přemýšlivému jedinci a dávám 5*