Velký regres
Heinrich Geiselberger , * antologie
Mezinárodní rozprava o duchovní situaci dneška V knize Velký regres, vycházející souběžně ve třinácti jazycích, sedmnáct intelektuálů, renomovaných sociologů, politologů a filozofů, z nichž mnozí jsou české veřejnosti známi (například nedávno zesnulý Zygmunt Bauman, Slavoj Žižek nebo Václav Bělohradský), pátrá po příčinách a souvislostech znepokojivého stavu, v němž jsme se ocitli. Mnohé nasvědčuje tomu, že svět, především ten západní, nezadržitelně vstupuje do temného věku, tedy do éry, kterou můžeme přiléhavě nazvat obdobím regresu. Po éře, v níž vládl historický optimismus a kdy se zdálo, že ideály liberální demokracie již definitivně zapustily kořeny a jejich šíření v čím dál větší části světa už nic nezastaví, přichází bolestné prozření a deziluze, s níž je spojena nejistota, destabilizace, rozvrat a chaos. Symptomy regresu jsou všudypřítomné: nárůst populismu, nacionalismu, autoritářství, extremismu, xenofobie, výbuchy “lidového hněvu”, rostoucí (oprávněná) nedůvěra, ba odpor k etablovaným institucím, jakož i ke globalizovaným elitám, volání po nových zdích a nových hranicích, uzavírání se do sebe. Veřejný prostor je čím dál více zamořován demagogií a siláctvím, politická a mediální scéna se vulgarizuje a hysterizuje, snášenlivost a slušnost jsou považovány za slabost, ne-li zradu. Konspirační teorie jen bují, trollové řádí, hranice mezi pravdou a lží se stírají, postfakticita se stavá normou. Slovo pokrok ztratilo veškerý svůj obsah. To všechno jsou nepřehlédnutelné projevy patologického stavu, jemuž můžeme čelit pouze tehdy, když mu porozumíme. Právě o to se pokusili autoři tohoto sborníku. Kniha, jejímž iniciátorem je berlínské nakladatelství Suhrkamp, vychází v Německu, Francii, Itálii, Španělsku (ve španělském i katalánském překladu), Portugalsku, Nizozemsku, Bulharsku, České republice, Velké Británii, Turecku, Spojených státech amerických a Jižní Koreji. Byla též přeložena do čínštiny, čínskému vydání ovšem zatím úspěšně brání cenzura. (autoři: Zygmunt Bauman, Slavoj Žižek, Václav Bělohradský, Nancy Fraserová, Ivan Krastev, Paul Mason, Robert Misik, César Rendueles, David Van Reybrouck, Eva Illouzová, Bruno Latour, Arjun Appadurai, Pankaj Mishra, Oliver Nachtwey, Wolfgang Streeck, Donatella della Porta, Heinrich Geiselberger)... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2017 , Rybka PublishersOriginální název:
The Great Regression, 2017
více info...
Přidat komentář
Pohled na současný politický vývoj (regres) z pera levicových autorů a to od těch liberálnějších až po ty radikálnější. Řada zajímavých a trefných postřehů, bohužel také často velmi povrchní zjednodušování. Formát knihy ale neumožňuje nějakou hlubokou analýzu, takže to beru.
Obzvlášť sa mi páčila esej od autora Pankaj Mishra, ktorá je prístupná po anglicky tu: https://www.theguardian.com/politics/2016/dec/08/welcome-age-anger-brexit-trump Vyberám časť, ktorá mi utkvela v pamäti najviac:
“Aby sme mohli žiť v slobode musíme si najskôr zvyknúť na myšlienku, že náš život bude plný rozruchu, zmien a nástrah. Takýto život zúfalo postráda stabilitu, bezpečie, pevnú identitu a záruku dôstojnosti a to aj v prípade, že by prekypoval majetkovým prebytkom. Lenže namiesto hojnosti dnes ľudia po celom svete bežne skúšajú ako ich racionálne kritériá užitočnosti a zisku vykoreňujú, ponižujú a zrážajú ich sebavedomie. Divoké turbulencie dnešnej doby zosilňujú pokušenie podľahnúť resentimentu, existenciálnej zahorklosti voči ostatným ľuďom, ktorá vyviera z intenzívneho pocitu závisti zmiešaného s pocitmi poníženia a bezmocnosti. S tým ako tieto emócie v ľuďoch pretrvávajú a prehlbujú sa, zamorujú aj občiansku spoločnosť a podkopávajú politickú slobodu. Resentiment je zmesou rôznych emócií a najlepšie ho dokladá bytostná labilita vzťahov medzi ľudským ja a vonkajším svetom. Rousseau mal pre to veľké porozumenie, keď sa domnieval, že v podmienkach trhovej spoločnosti nežijú ľudia sami pre seba ani pre svoju vlasť. Žijú, aby uspokojili svoju márnivosť, svoju amour-propre - túžbu a potrebu zaistiť si uznanie ostatných, mať v ich očiach rovnakú cenu, akú si pripisujú oni sami. Lenže táto márnivosť (ktorej povahu tak výstižne demonštruje twitterový účet D. Trumpa), už zo svojej podstaty nikdy nedosiahne úplného uspokojenia, pretože je až príliš závislá na prelietavých názoroch a náladách. Nakoniec vyvoláva odpor k sebe samému, podnecuje bezmocnú závisť k ostatným a jedinci sa cítia byť docenení len vtedy, kedy sa môžu vypínať nad ostatnými a vyžívať sa v ich ponižovaní."