Velmi osobní zpověď
Tereza Hlůšková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548857/bmid_velmi-osobni-zpoved.jpg
3
23
23
Celá republika sledovala, či minimálně zaznamenala můj případ. "Česká pašeračka zadržena v Láhauru." Našli u mě téměř devět kilo heroinu. Autentická zpověď vám prozradí vše, co se v mém životě odehrálo před zatčením, až po vynesení rozsudku pákistánským soudem.
Přidat komentář
Nebylo to snadné čtení-působilo to, jako bych před očima měla Terezu a tak jak mluví-vyprávěla. Mám ráda příběhy ze života a tady oceňuju to poselství. Budu ještě víc chránit svoji dceru a snažit se, abych ve výchově neselhala. Přeji Tereze, aby druhou šanci nepromarnila.
Ne, nelituju Terezu. Je to velké rozmazlené dítě bez empatie. Kouřit od 11 let? Prodávat se za peníze, aby měla na módu? Prostitutka no. Nikdo mi nevymluví, že o těch drogách nevěděla, prostě si jako všichni tito chtěla rychle přijít k pěkným penězům a jak všem, na ni jednoho dne došlo. Za mě si měla odsedět celý trest, zbytek třeba v čechách. Nejvíce mi hnulo žlučí, když několikrát zdůraznila, kolik už toho zažila, dvakrát operaci břicha. Zajímala se někdy o těžce nemocné lidi? těžce nemocné děti, o matky samoživitelky? o staré lidi? Kolik pokračování knih svého zatčení ještě vydá? Číst o tom, jak jí každý říkal, jak je krásná, jak je chytrá, Terezo, neškodilo by trochu pokory.
Téma by bylo možné zpracovat lépe. Bohužel, kniha působí, že ji psalo dítě v šesté třídě. Vydavatelství asi ušetřilo za korektora, editora i grafika. Nejvíc mě bavilo, jak autorka asi 7x zalituje, že je velká škoda, že nemůže prozradit jména spoluvězeňkyň, přestože jsou nádherná. Čekala jsem pikantnosti z vězení, ale tam to bylo asi kupodivu o.k. Nejpřekvapivější nakonec bylo, že Tereza už kouřila od 11. let a prodávala se už na střední. No a ty sošky, co ji cpali do nových kufrů prostě brala jako pohodu. Abych řekla pravdu, vůbec nechápu, o čem by měl být druhý díl.
(SPOILER)
Soudit umí každý a zvlášť v České republice máme extrémní množství těch, co vystudovali vysokou školu života s právnickým zaměřením hodné plzeňské škole. Tolik jmenovaných soudců tady fakt nemáme :))
Takže k příběhu. I já sledovala příběh Terezy a z novin, co četla, kroutila jen hlavou. Dokud jsem nepotkala kamaráda, co Terezu znal před tím, než se jí to stalo. Tady mi přišel první červíček a já doufala, že se někdy dozvím příběh i z druhé strany.
Tereza tento příběh vypráví autenticky přesně tak, jak i v reálu mluví. Dostala se na samé dno a ruku na srdce-myslím, že většina z nás by to vzdala. Dala nám nahlédnout do myšlení naivní dívky-a to beru, protože i já byla naivní a věřila každému, kdo mi kdysi vykládal, jak jsem "krásná a mám na to..." Jenže ruku na srdce-kdo nám maže lep kolem pusy-proč to dělá? Většina myslí na vlastní užitek. Ať už jsou v tom peníze, chce se dostat do kalhotek, užít si, nebo vedle někoho jen "zazáříme"... Úmyslů může být nespočet.
Tereza a příběhem šla ven už proto, aby se stala VAROVÁNÍM. Kdo z nás čte to titěrné písmo ve smlouvě? Kolik je scénářů, kdy naši prarodiče otevřeli dveře podvodníkům.
Lidé s drogama umí v tomto světě chodit. Varovných signálů si nevšimnete. Zvlášť, když jste v situaci, která vám ve vašem úhlu nedává volby. Z těch řádků mně několikrát mrazilo a určitě jsem zvědavá na další vyprávění-jak ze strany příbuzných, tak i co se dělo pak. Skutečný pachatel dnes maže med jinému bílému koni, ale věřím, že kdo si knihu přečte, tak ten už bude mít v hlavě varování navždycky.
Terezu navíc obdivuju, že se vrátila zpět do Čech a začala znovu. Dostala druhou šanci a za to jí strašně moc fandím!
A nám ostatním? Upřímně-každý z nás si zaslouží alespoň jeden jediný den ve věznici a to myslím skutečně vážně. Třeba pak si budeme víc vážit našeho štěstí!
Kolikrát se vám v životě stalo, že v den, kdy jste knihu začali, tak jste ji také dočetli? Upřímně, mně se to nestalo už několik let a myslím si, že to o příběhu také mnohé vypovídá.
"Česká pašeračka zadržena v Láhauru."
Takový titulek zaregistroval určitě každý, v novinách, v televizi, na internetu. Já se tehdy nějakým kriminálním případům nevěnovala a tak jsem jej rychle zase vytěsnila.
Když jsem ale díky @mon_coucou_autor poprvé zahlédla obálku připravované knihy, nedalo mi to a Terezu jsem si vyhledala. Vše jsem si díky toho osvěžila a bylo jasno - až bude venku, musím si ji přečíst.
A nestačila jsem zírat. Ví se o mně, že jsem stará plačka a několikrát jsem se dojímala i tady. Nesouhlasím s komentáři typu, že Tereza kvůli toho působí jako naivní chudinka. Ano, chyby se dějí a upřímně, kdo z nás by za shodou takových událostí hledal takový důvod?
Kniha je opravdu moc čtivá, víc bych si ji dovedla představit někde na blogu nebo poslechnout jako podcast. Ke konci jsem se trochu ztrácela ve všech ženách, které popisovala a mátlo mě to.
Na druhou stranu se mi moc líbilo, že kniha není jen jednolitým vyprávěním o Terezině minulosti a poté i pobytu ve vězení, ale vše protkává humornými i hlubokými historkami a k mému překvapení i spoustou popisů jídla (které zní opravdu skvěle). Je napsána svérázně, tak jak to bylo.
Nečekejte žádný omáčkou obalený rádoby thriller, jde o vyprávění skutečného příběhu plného uvědomění a respektu k situaci. Mrzí mě, že kniha nepojala celý příběh, ale moc se těším na 2. část, protože to bylo opravdu skvělé čtení!
Na knihu jsem se těšila, protože jsem případ Terezy v médiích sledovala. Takže z hlediska výpovědné hodnoty je to určitě fajn a přečetla jsem ji na jeden zátah. Co už je horší, tak je to způsob psaní, hodně chyb - mělo by to být spíše určené pro blog, než pro knížku. Korektor by měl vrátit peníze, protože tak laxní přístup se jen tak nevidí. @solis.nakladatelstvi
Páni, tak toto byla jízda. Připadala jsem si jako bych si sledovala další díl ,,Vězněm v cizině" Takové příběhy podle skutečné události mě vždycky fascinovaly. A jak sama Tereza píše, ráda by svou knihu pojala jako varování pro ty, kteří by si takto chtěli zahrávat se svým životem.
Její příběh mě zajímal a kniha mě tak emocionálně zničila, že jsem s hrdinkou soucítila.
Líbil se mi styl, jakým je kniha napsaná, protože je to přesně podle jejich slov - autentické. Připadala jsem si, jako bych seděla naproti ní, zatímco mi svůj příběh vypráví.
Začala svým dospíváním, školou, zaměstnáním, a po té odhalila i kus života, na který není pyšná. Jak se vlastně dostala do spárů těchto lidí, kteří potřebovali jen další pěšáky. Z následného zatčení na letišti jsem měla husí kůži. Ačkoli jsem věděla, že Terezu zatkli, pořád jsem ji fandila, aby ji to dobře dopadlo.
Bohužel byla zatčena a čekala na soud v pákistánské věznici. Obklopena jinou kulturou, náboženstvím, jazykem a daleko od rodiny.
V knize zaznělo i několik velice zajímavých příběhů žen z věznice a člověk se dozvěděl více o této zemi.
Myslím, že tuto životní zkušenost by si měl přečíst každý. I když Terezu spousta lidí odsuzuje, je také jen člověk a dělá chyby.
Jsem opravdu ráda, že se rozhodla promluvit. A děkuju @solis.nakladatelstvi za možnost spolupráce na tak silném příběhu.
Tak od toho jsem čekala mnohem víc. Ta holka neudělala nic proto, aby mi byla nějak sympatická nebo aspoň vzbudila soucit. Od začátku ji zajímaly jen peníze, šminky a oblečení. Nevím, co dělali korektoři, ale ten sloh byl jak ze základky. A to chce napsat ještě druhý díl. Nic moc, těžký podprůměr. Znám dost náctiletých dívek, většinou dcery mých kamarádek, a žádná z nich fakt netouží přijít k penězům tak, že bude dělat šlapku.
Velmi osobní zpověď
„Česká pašeračka zadržena v Láhauru“, titulky, jež před pár lety obletěly celou naši zem. Jaký byl skutečný příběh Terezy, která byla uvězněna v Pakistánu. Co předcházelo tomu, než se do země vůbec dostala, jaké jsou pakistánské soudy, ale i mentalita lidí a pobyt ve vězení. To vše se dočtete v této knize.
Jelikož jsem Terezin případ nesledovala, když byl aktuální, moc jsem toho o něm nevěděla. O to víc jsem byla ráda, že si ho mohu přečíst v knižní podobě. Příběh mě opravdu zaujal, knihu jsem nemohla dát z ruky a chtěla jsem se dozvědět, jak to vlastně s Terezou tenkrát bylo.
Kniha je psána přímo Terezou, není spisovatelka a je to na textu znát, ale o to víc je to autentičtější, osobnější. Příběh vypovídá tak, jak ho prožila, jako kdyby ho povídala své kamarádce.
Je tu ukázáno Terezino naivní dvacetileté já, které šlo bez přemýšlení do všeho, co se mu připletlo do cesty. Je snadné ji soudit z pohodlí domova, radit, co by měla dělat, ale ke knížce je potřeba přistupovat bez házení viny. Brát to jako fakt, jako její příběh, který by třeba mohl i pomoci někomu dalšímu, mladým holkám, aby se více zajímaly o to, co se kolem nich děje.
Musím se přiznat, že mě více bavila první polovina knihy, než se dostala Tereza do vězení. Poté mi to přišlo už hodně stejné, dost věcí se pak opakovalo.
Každopádně, už teď vím, že bude pokračování a já si ho rozhodně přečtu. Zajímá mě, jak se nakonec z vězení dostala a jaký byl její návrat do Čech.