Velmistři SF
Frederik George Pohl Jr. , * antologie
Velmistři SF série
1. díl >
Roku 1965 se organizace sdružující americké spisovatele science fiction rozhodla, že bude každoročně odměňovat nejlepší díla SF udělením ceny, která dostala název Nebula: nebyla to totiž ani broušená váza, ani stříbrný pohár či bronzová medaile, nýbrž veliká a poněkud těžká kostka z čirého nerozbitného skla, do něhož její tvůrce zalil barevné polodrahokamy takovým způsobem, že na pohled utvářejí spirální galaxii. Cena se zpočátku udělovala pouze ve čtyřech kategoriích – za nejlepší román, novelu, krátkou novelu a povídku – ale postupně se počet cen rozrůstal. Více než před čtvrt stoletím, roku 1973, pak Jerry Pournelle, tehdejší prezident organizace, navrhl nové ocenění, jehož smyslem bylo vyzdvihnout laureátovo celoživotní dílo a jeho kvality, čili vyzdvihnout autory, jejichž tvorba pomáhala proklestit nové cesty a cestičky SF. Nová cena se podobala staré Nebule – byla ovšem ještě trochu větší a těžší – a její nositel se směl pyšnit titulem Velmistr. Podle dohodnutých pravidel může porota udělit velmistrovskou cenu pouze šestkrát za deset let, a jenom žijícímu autoru. Do roku 1999 ji tak obdrželo pouhopouhých patnáct spisovatelů – a pořadatel této knihy Frederik Pohl, sám jeden z nejúspěšnějších autorů SF v historii, přirozeně patří mezi ně. Kniha, kterou sestavil, přináší výběr povídek jiných pěti Velmistrů – Roberta A. Heinleina, Jacka Williamsona, Clifforda D. Simaka, L. Sprague de Campa a Frize Leibera. Frederik Pohl měl práci zčásti usnadněnu tím, že se mu v průběhu několika desítek let naskytla řada příležitostí, aby se seznámil se svými kolegy – někdy jako vydavatel, jindy v roli jakéhosi jejich literárního agenta či poradce, ale také jako spolupracovník a především dlouholetý přítel řady z mnoha předních autorů SF. Frederika Pohla ovšem přesto očekával obtížný výběr, protože velmistři americké SF psali nejen dobře, ale byli i velice plodní. Přesto se mu v této knize poštěstilo uvést povídky, které velice dobře dokumentují styl a umění jednotlivých autorů. Některé nutí člověka k zamyšlení, jiné mají autobiografický charakter a další ho prostě přenesou do říše fantazie. Pořadatel s úspěchem zařadil do souboru jak nejlepší a nejuznávanější díla jednotlivých autorů, tak i některá nyní už opomíjená. K tvorbě každého autora připojuje stručný životopis a komentář, který tvůrce čtenáři představuje. Frederik Pohl doprovodil svůj výběr také stručnou informací o Asociaci amerických spisovatelů science fiction a fantasy a o její činnosti. Navíc přidal několik zážitků, které se mu přihodily za dobu, kdy stál v jejím čele. Můžeme směle říci, že SF psalo mnoho dobrých spisovatelů, avšak na stránkách této knihy se objevují díla jen těch nejlepších z nejlepších: Velmistři SF.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2001 , BaronetOriginální název:
The SFWA Grand Masters 1, 1999
více info...
Přidat komentář
V předkládaném výběru sci-fi povídek od renomovaných autorů mě zaujala snad jen polovina, čekal jsem trochu více. Snad druhý díl, který se chystám číst, bude lepší.
Pěkné autorské medailonky od Freda Pohla. Co se týče povídek některé hodně překvapily, některé slabé, až se divím, že byly do takto reprezentující sbírky zařazeny.
Robert A. Heinlein pro mě představuje autora silně kolísavé kvality, což je znát i na vybraných povídkách. Od přeceňované, vcelku průměrné Cesty se musí hýbat, přes velmi dobrý Rok extrémů až k nepochopitelnému Nejodlehlejšímu místu, které by mohlo fungovat jako začátek kapitoly v nějaké Verneovce.
Jack Williamson je pro mě velkou neznámou, ale Veselice byla velmi dobrá.
Cliffor D. Simak je můj oblíbenec, v podstatě jsem od něj nečetl špatnou knihu. Tady jsem byl nadšený z Jeskyně tančících jelenů.
Lyon S. de Camp, autor nenáročné dobrodružné SF/Fantasy má titul asi za svůj přínos v rámci conanologie, nicméně jeho teoretická stať Malí zelení mužíčci z velké dálky byla vynikající.
Fritz Leiber; mám ho zapsaného jako autora nepříliš vtipné humoristické fantasy, což mi potvrdila nezábavná Dívka z moře. Ale Zdravý rozum se mi líbil hodně.
Takže podtrženo sečteno 4* spíš za zásluhy než za výběr povídek.
Pěkná sbírka lepších i horších povídek. Některé mě velice příjemně překvapily (Cesty se musí hýbat, Se založenýma rukama, Dezertéři, Živá fosílie), jiné zklamaly (Nejodlehlejší místo, Zdravý rozum). Nejvíce na knize oceňuji informace o autorech pohledem Frederika Pohla tak, jak je on znal a viděl. Nepředkládá pouze výčet úspěchů/neúspěchů daného autora, ale popisuje ho jako člověka, který mu byl přítelem.
Část díla
Cesty se musejí hýbat
1940
Dezerce / Dezertéři
1944
Dívka z moře
1978
Dlouhá hlídka
1948
Jerry byl mužem
1947
Super na tehle knížce jsou medailonky autoru. Vetsina povidek pri nejmensim zaujala. U nekterych clovek litoval, ze ten namet neni rozveden do nejake trochu delsi novely. Mrzi me ale, jak malo del autoru zahrnutych v knizce je prelozeno do cestiny. Namlsan timto vyberem bych rad zkusil vice treba od takoveho Williamsona. Skoda. Na druhou stranu, vyber nekterych povidek vylozene nechapu (napr. Nejodlehlejsi misto od Heinleina, kde se nestane doslova NIC - zprvu jsem ani neveril, ze v knize nechybi stranky...). Obecne jsem byl neprijemne prekvapen Heinleinovymi povidkami, protoze jeho Hvezdne pechoty se nemohu nabazit.