Venkovan
Bohumil Říha
Román Venkovan je životním příběhem Stanislava Chrpy, synka chudého venkovského zedníka. Bystrý a šikovný Standa si od raného mládí musí těžce vydělávat na chléb, nejdříve jako čeledín na statku, pak jako volák a koňák, i jako dělník v rudném dole. Pomalu v něm však zrálo uvědomění a poznání sociální nespravedlnosti. Standa se dokáže vzbouřit i proti vžitým venkovským mravům a jeho vztah k Verunce, se kterou se oženil proti vůli jejích zámožných rodičů, tvoří silné citové zázemí. Román Venkovan je nejen obrazem životních osudů ústřední postavy, ale uměleckou zkratkou zachycuje zároveň vývoj české vesnice od sklonku Rakousko-Uherska přes první republiku, tragické údobí let 1938 a okupace až po nový život v osvobozené vlasti.... celý text
Přidat komentář
Kniha zachycující na sedmi stech stránkách více jak čtyřicet let života Stanislava Chrpy a jeho rodiny, od dětství ještě za Rakouska Uherska a první světovou válku, přes první republiku, druhou světovou válku a konec knihy končí někdy v počátcích padesátých let, kdy je i hlavnímu hrdinovi téměř padesát. Jak už název napovídá, děj se odehrává především ve venkovském prostředí, kde se lidé živili převážně zemědělstvím, ať už na svém, nebo panském, či sedláků, vždy spojeném s tvrdou prací. Další možností jak se uživit skýtal lom a těžba rudy. Pro mne zajímavý obraz tehdejšího života s proměnami, které přinášel čas a s ním se měnící režimy a očekávání. Byl jsem připraven na rudý prapor, ale ten je dobře do poloviny knihy zcela, nebo takřka nepřítomný. Od poloviny se již začíná třepetat a v závěru už vlaje velmi výrazně. Ovšem ani tak nepřekrývá i ostatní děj a s prvky určité ideologické sebekritiky se tak knížka ani v závěru pro mě nestala jen jakousi agitační demonstrací. Dokonce se dají najít určité stopy jakýchsi mírných pochyb, kdy lidé, kteří v dobré víře, že začínají budovat něco opravdu nového, výjimečného a spravedlivého, vše po předchozích, z našeho pohledu historických zkušenostech, s překvapením zjišťují, že onen vlak, který pomáhali rozjíždět a přikládat pod kotel, se vydává po jiné než slibované koleji a ovládají ho lidé, kteří do něj přestoupili z vlaku, který si to mazal ještě nedávno zcela jiným směrem. Hlavní hrdina, ovšem v závěru při určité rekapitulaci, nakonec přeci jen i přes své pošpinění pochyby zažene a pevně věří v nastolený směr. To se ovšem odehrává až na opravdu posledních stranách a tak to mé hodnocení až tak neovlivnilo.
Závěrem: Zajímavé a rozsáhlé. Z drtivé většiny i uvěřitelné, že tak to na vsi chodilo. Čtyři hvězdy.
Kniha, co dokáže hodně překvapit. Měli by si ji přečíst všichni, co si myslí, že o komunismu v česku vědí všechno. Krásně vykresluje důvod, proč lidi v oné době viděli svou spásu a jedinou možnou spravedlnost právě v komunismu. Přesně zachycuje to, co znám z vyprávění svých prarodičů, kteří v té době vyrůstali, žili, zakládali rodinu apod. (přesně jako hlavní hrdina knihy). Možná ji autor psal s cílem pět chválu na režim (vzhledem k roku vydání), ale podle mě může dneska otevřít oči všem, kteří nechápou, jak tehdy mohli být lidé tak slepí...prostě měli dost zvyklostí přetrvávajících z dob monarchie a chtěli změnu...tak trošku jako dnes s malou obměnou.
Kniha je poplatná době, muj názor, ale při čtení této knihy je že naši předci se měli hůř, aby po válce s nadšením budovali socialismus a my ho po 40 letech zničili a vrátili jsme se do stok a chudobinců.
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Kniha jsem našla v knihobudce na zahnání nudy, ale mile mě překvapila. Popis života na vesnici, jak ho znám z vypravování rodičů a prarodičů. Dřina, bída, trápení a po druhé světové válce naděje v nové zřízení. Podáno věcně, bez obvyklého patosu. Včetně nejistoty a pochybností.