Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
Byla jsem nadsena, ze Hajicek vydal novy roman. A skvele mi pasoval jako posledni chybejici knizka do ctenarske vyzvy.
Po slibnem rozjezdu jsem mela pocit, ze uz se autor opakuje a hlavni hrdina mne stval... Rybi krev byla sthujici a Selsky baroko uzasne. Ale jak jsem otacela stranky, opet si mne knizka ziskala a drzela jsem Zbynkovi palce v osamelem boji v desti, za Tondu, za sebe, za to aby se neprobudil jednou jako nekdo jiny..
Doporucuji.
Není to Rybí krev, ale stejně - atmosféra, ve které se jenom topíte, necháte se vláčet vůní vesnice, její drsností a nekompromisností. Díky za Hájíčka, jak to umí dokonale popsat.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkov
Autorovy další knížky
2012 | Rybí krev |
2005 | Selský baroko |
2020 | Plachetnice na vinětách |
2016 | Dešťová hůl |
2015 | Zloději zelených koní |
Úplně cítím bláto na holinkách, vidím indiánské obřady (i když netuším, kterou část Novohradek má autor na mysli). Četlo se to jedním dechem. A až skoro na konci jsem pochopil smysl ilustrací. Povedlo se. Za mne jedna z knih roku 2016.