Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294939/bmid_destova-hul-HCr-294939.jpg
4
1000
1000
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
V knihovně jsem šla cíleně hledat k,, HA,,... A knihovnice říká:,, Hartl je tady,,... Jenze já jsem nehledala Hartla, ale Hajicka, neboť po přečtení Zlodějů zelených koní a Rybí krve vím, že je tento autor můj a šálek kávy a potvrdila to i tato kniha,, Dešťová hůl,,. Skvělá!!! Zase trochu jiná a přesto dost podobná. Už se těším na Selský baroko.
Z trilogie pana Hajicka pro me byla asi nejmene poutava, ale bude to tim, ze se velka cast odehrava ve meste a ja mam asi na vypraveni pana Hajicka nejradeji, kdyz me prenese do krajiny. Co se mi ale na jeho knihach libi je ta civilnost postav. Hlavni hrdina je proste normalni chlap se spoustou chyb a clovek vlastne cte, jako kdyby kamarad vypravel, co proziva. Vsechna velka dramata se odehravaji bez jakehokoliv patosu, presprilisneho dramatizovani, a to se mi moc libi a je to velmi osvezujici cist neco tak jineho.
Vlastne takova jednohubka, ale jeji precteni mi trvalo docela dlouho. Ne ze by byla kniha spatne napsana (i kdyz Rybi krev se mi libila vic), ale pribeh si tak jaksi poklidne plyne a na cteni jsem vzdycky potrebovala tu spravnou naladu. Hlavni hrdina se v tom pekne placa, bojuje s nespavosti (kdo ji nekdy trpel, tak jako ja..., ma tu dalsi rozmer navic) a "vraci" se do doby sveho mladi. Pri cteni komentaru jsem si ted vsimla jednoho, kde se uvadi, ze ctenare stvalo, jak hrdina o nespavosti stale mluvi a neni vlastne vysvetlena. No a pro me se to "vysvetleni" tahlo celou knihou. A mluvi....ano....protoze poradne nekolik dni nespat Vas uplne odrovna, fungujete jako automat, ovlivni to uplne vsechno ve Vasem zivote. (Zajimalo by me jestli ma autor osobni zkusenost - rekla bych ze ano.) Zpet k tomu "vysvetleni". On neni vzdycky jeden uplne racionalni duvod. To by bylo moc jednoduche. Ale to vysvetleni tam celou dobu bylo: krize stredniho veku, pocit marnosti toho co delam/co jsem vystudoval, kym jsem se stal. Nevyrizene resty shlizejici z police v kancelari. Skoro plna mailova schranka. Krize ve vztahu...nedobrovolna bezdetnost. Touha zmizet v divocine, odjet na Spicberky. Ztrata neceho co bylo a zmizelo - mladi....idealu....nevinnosti. Pocit, ze zivot proteka mezi prsty a na neco si hrajeme. Ze se snazime zakorenit nekde kam nepatrime. A okoli, ktere Vam muze tvrdit, jak se mate skvele a vy to tak necitite. Celkove pekna depka. Tuhke "atmosferu" vystihl autor skvele. Presto dam "jen" 4 hvezdicky. Rozjezd byl mozna az prilis pomaly a konec zase naopak zrychleny. Nektera temata/postavy sly mozna vice rozvest.
Z venkovské trilogie - SELSKÝ BAROKO, RYBÍ KREV, DEŠŤOVÁ HŮL - se mi tato kniha líbila nejméně.
Nespavost, vztahová krize, návraty ke kraji, kde člověk vyrůstal. Tři hlavní ingredience příběhu, který se nese v typickém Hájíčkovském stylu vesnického jihočeského románu s prvkem pátrání v minulosti. V Selském baroku se pátralo v rodokmenu, nyní v katastru. Nejvíc mě oslovilo téma krajiny mládí. Nejen krajiny, ale i lidí, prostředí, nálad, chutí, atmosféry a vztahů. Jako bych se poznával, když jsem v patnácti nutně potřeboval odjet pryč, protože už mě naše vesnice tlačila jako malé boty. A nyní při návratech cítím, že ty neviditelné kořeny stále rostly, nepozorovaně hluboko pod zemí, nikdy úplně nezmizely a s věkem nabírají na síle.
Člověk je spjatý s prostředím, ze kterého vzešel. Může se odstěhovat nebo se ztratit ve světě, ale stejně bude existovat jen jedno místo, kde do sebe všechno dokonale zapadne. Otčina. Tam to také táhne Hájíčkova hrdinu, který si nemůže pomoct a je vtažen vírem událostí do míst a k lidem, které kdysi opustil a kteří se mu nyní připomínají. Musí se poprat se svou vlastní vykořeněností a možná jednou bude moci zase klidně spát.
Autor, který mě dovede dokonale vrátit do reality. Dolů na Zem, domů do Čech, ještě víc domů do jižních Čech, na Českobudějovicko, Písecko, Novohradsko. Tam umístí přesný vztah, při jehož sledování se mi stále vybavuje ten slavný text: „We are just two lost souls swimming in a fishbowl year after year…“, krásně nostalgicky popíše první velkou lásku a k tomu jakoby mimochodem a zároveň i jako hlavní dramatickou linku zaměří nekompromisní pohled mezi mazané malé venkovské podnikavce, kteří vymýšlejí, jak si na hraně zákona na úkor jiných něco nahrabat. A uvěřitelný, neambiciózní hlavní hrdina bez iluzí se zamotává do problémů a zoufale se s nimi jako s koulí na noze vleče příběhem i životem do nepředvídatelných řešení.
100 % (aktuálně 657 hodnotících s průměrem 82 %)
P.S.
Autor, se kterým bych se chtěl sejít a pokecat.
Pro mě druhá kniha tohoto autora a musím přiznat zklamání... jeho styl je čtivý, ale tohle mi přišlo jako vyprávění tetičky, či se děje na vsi... škoda
Po výborné Rybí krvi bych nevěřil, že pan Hájíček může napsat ještě něco lepšího - a bingo! Opět jsou tu hmatatelné nálady v duši i krajině, stupňující se boj stále víc osamoceného hrdiny proti všem, křivdy, neústupnost, spojenectví, kořeny i vykořenění, kontrast lidí města a lidí venkova, ba dokonce lidí přírodních. Kromě závažného ústředního společenského tématu nakládání s půdou je tu i silné osobní drama, trápení s neplodností a její devastující účinek na vztah. (Až mě překvapuje, že si tohoto druhého tématu komentující čtenáři nevšímají...) Příběh se rozvíjí pomalu, ospale a postupně zrychluje - 20 stran před koncem jsem nevěřil, že to autor stihne vše nějak uzavřít:-) Vše je napsáno tak pravdivě a uvěřitelně, že čtenář nemůže zůstat stát mimo příběh.
Hájíčkovy knihy patří mezi to nejlepší, co jsem poslední dobou četl, a Dešťová hůl je excelentní. Dávám šest hvězdiček z pěti možných;-))
Když jsem si od autora přečetla Selský baroko, říkala jsem si, že se pustím do dalších autorových knih. Práce hlavní postavy mě velice zajímá, protože je tak trochu podobná té mé. Nepochopila jsem nespavost Zbyňka a trochu mě to i štvalo, jak o tom pořád mluvil. Nepřišlo mi, že by to bylo nějak vysvětlené a kniha mi přišla useknutá něco jako "domyslete si sami". A trochu mě to zaskočilo.
Úvahy o minulosti a pozemcích a osudech se mi velice líbily.
Knihu jsem měla i jako audioknihu, ale ta mě nezaujala vůbec a radši jsem si ji půjčila v knihovně.
Nevím, možná jak o tom všem budu přemýšlet, tak v tom objevím nějakou hlubší myšlenku k zamyšlení.
Očekávání jsem měla hodně vysoko, protože kombinace jižních Čech a aury vynikajícího autora mi připadala jako sázka na jistotu. A jo, Hájíček píše dobře, jo, jsou tam jižní Čechy, ale... prostě to je taková ta typická česká vztahovka, která mi ve výsledku připadá vždycky stejně plytká, ať už páry řeší neplodnost, nevěru nebo jinou krizi. Mě tohle prostě frustruje a nebaví číst. Vždycky mám pocit, že kdyby spolu postavy uměly mluvit (a tady je jim přes čtyřicet, proboha, už by tu komunikaci fakt mohly ovládat), většina z jejich problémů by vůbec nevznikla.
Jasně, autor by neměl o čem psát, namítnete nejspíš, ale já si teda myslím, že dobrého autora by to, že jeho postavy mají mozek a nebojí se ho použít, rozházet nemělo. A třeba by s příčetněji komunikujícími postavami zároveň vznikl text, ze kterého bych trochu míň lezla po zdi.
Anyway, špatné to nebylo, šanci Hájíčkovi ještě dám (je Rybí krev jako kniha č. 2 dobrý nápad?) a za ty indiány v Novohradských horách přihazuju půlhvězdičky navíc.
Jo a poslouchala jsem to jako audioknihu a herec Pechlát mi přišlo, že místy vůbec nerozuměl větám, které čte - důrazy ve větě blbě, pauzy blbě... Ale jako dalo se to no. Aspoň že hudebních vycpávek bylo tentokrát snesitelné množství.
Kniha se dobře četla. Zajímavý příběh. Činy hlavního hrdiny jsou motivovány nostalgickými vzpomínkami, první láskou a smyslem pro spravedlnost. Odvaha a vytrvalost hrdiny není v naší zemi a v této době tak častá a samozřejmá. Pro nespavce tato kniha může být i spřízněním.
Velmi dobrá kniha, české prostředí, hledání... Typicky hájíčkovské, dobře vystavěný příběh.
Vynikající. Za mně krásný čtenářský zážitek! A jednoznačně nejlepší Hájíčkův kousek z jeho volné trilogie. Vyzrálé, kvalitní jazyk, dobře vystavěný příběh. Musím přiznat, že mě překvapil konec, ale sympaticky. Těším se na jeho novou knihu, moc! Děkuji!
Téměř bez děje, ale vůbec ne nudné. Skvěle popsaná místa, prostředí a charaktery. Je toho tak akorát, aby měl čtenář dokonalou představu, ale ne moc, aby to nudilo.
Audio na jednu volnou sobotu. Co si pamatuju, i Selský baroko mělo podobnou délku. (Jasně, je možné, že čtení na pokračování v rozhlase bylo nějak osekané, to nevím... ) A co si pamatuju, víc mě Baroko zasáhlo atmosférou. Ty příběhy jsou vlastně úplně prosté a jednoduché, ale tenhle mě nechytl tolik jako první ze série.
Z Baroka jsem úplně cítila červencové odpoledne jižních Čech, tady se to autor snažil nahradit deštěm, ale nějak to úplně nefungovalo. Vlastně tomu není co vytknout, jen to srovnání mi prostě řadí Dešťovou hůl až na druhé místo. Ještě mám dluh u Rybí krve, ta mě teprve čeká.
Lehce depresivní. Bilanční.Snaha najít sám sebe v prostředí jihočeské vesnice.Je to slušná kniha.Není to však už taková jízda jako Rybí krev.Ona i ta jihočeská vesnice časem omrzí.
Bohužel příběh mě moc nezaujal. Celková zápletka je ponořená do husté omáčky, která se neustále opakuje, buď ohledně nespavosti hlavního hrdiny, jeho plné mailové schránky v počítači a řešení hlavního problému - prodejem parcely své dávné bývalky z blízké vesnice. Ve spleti příběhů mě zaujal spíše život hlavního hrdiny a jeho partnerky a neúplně dokonalé řešení krize středního věku. Knihu bych doporučila spíše někomu, kdo se orientuje v územním plánování a v příběhu by se mohl trochu najít...
Příběh mě moc nechytil - na konci si uvědomíte, že se téměř nic nikam neposunulo - jen nám Zbyněk asi stokrát oznámil, že v noci špatně spí.
Hlavní hrdina je totiž jakýsi ufňukaný tragéd, který neví co chce. Takového bych tedy za kamaráda nechtěla.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkov
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Příběh se mi moc líbil, příjemné, čtivé, poutavé... Psychologické úvahy, popisy nálad, prostředí, všeho tak akorát na jednu část života hlavního hrdiny... Za mě skvělé, pan Hájíček se mi trefuje do noty.