Rybí krev

Rybí krev
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187729/bmid_rybi-krev-Hy2-187729.jpg 4 1722 1722

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak – na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text

Přidat komentář

4xab
14.08.2016 5 z 5

Prave jsem docetla. Kniha me totalne pohltila svou splavnou cestinou. V podstate by se dalo ricti neatraktivni tema, ale brilantne zpracovane a podane tak, ze se mi nechtelo odkladat knihu a bylomi lito, ze uz je konec.
Jsem mestsky clovek, ktery uz ma neco odzito, i preskakal pred i porevolucni dobu, takze nad naivitou hlavni hrdinky jsem se misty i pousmala. Na druhou stranu se i me dotklo i nastvalo to, co se delo nedelo po Cernobylu, a co vyplouvalo o teto havarii napovrch po revoluci.
Bajecny vypravec, a rozhodne si prectu ostatni jeho knihy.

Pavouček2
01.08.2016 5 z 5

A je i moc hezká jako audio kniha, kde jí čte Dana Černá :-)


monulka
27.06.2016 5 z 5

Výborná kniha, přečetla jsem fakt jedním dechem, pobavila mě, zaujala i dojala :) Ke konci mi však začalo chybět pochopení pro konání hlavní hrdinky. Ale jsme různí lidé, možná i 25tiletý člověk dokáže mít tak silné kořeny a vazby a nechce se hnout z místa, i když si pořád myslím, že pro starého člověka to musí být vždy těžší než pro mladého člověka, který se může rozletět kamkoliv chce. Takže mi Hana chvilku lezla na nervy, ale jen chvilku ;) Určitě se pustím i do dalších knih Hájíčka, tohle byla moje první a super!

Antoaneta
18.06.2016 4 z 5

Velmi zdařilá kniha ,čtení jsem si užila co víc dodat vše už je popsáno níže .

rubicka
15.05.2016 5 z 5

Totální ztotožnění s postavou. I jméno sedí. Nechápu, že se mi tak dlouho do této knihy nechtělo. Vždyť tam je všechno. Kořeny, základy a principy nás všech. Úžasné!

hladko
11.03.2016 4 z 5

Věřím, že člověk má někde své kořeny. Stejně jako autor věřím, že kořeny jsou nejvíce zapuštěny do krajiny dětství, která nás bezprostředně obklopovala a to tehdy, když jsme byli nejcitlivější a proudy života jsme nasávali nejintenzivněji. Tehdy zapouštíme, snad mimo jiné proto, abychom se stabilizovali. Také řeka je pro člověka neuvěřitelným zdrojem, zvláště doprovázela-li nás v dětství. K tomuto poznání člověk dojde a nemusí mít ani tak velké srdce a ani tak citlivou duši jako Ota Pavel. Já mám svou Moravici, byť to způsobilo pár týdnů na chatě s rodiči a známými, ale nikdy nezapomenu, jak to vypadá, když řeka kvete, když rozpoznáte jednotlivé ryby v proudu, když do rukou chytáte raky a když se naučíte plavat. A tak si mě zase řeka později přitáhla k sobě.
Lidé venkova jsou s krajinou svázaní mnohem více. Jejich kořeny – a s nimi snad i jejich životy – bývají hlubší. Těžká práce na kusu půdy, kterou obhospodařovával už jejich pradědeček, naplňuje člověka pokorou, dává životu jasný cíl a smysl. Duše není krmena městskými pozlátky, ale principy úzce spojenými s přírodou a čtvero ročními obdobími. Přetnete-li takovému člověku kořeny, oddělíte ho od jeho zdroje života. Mladý život ještě může zapustit někde jinde, starý život umírá.

heliada
06.03.2016 4 z 5

Autor se spíš než na formu soustředí na příběh, takže kniha co se týče nějaké nápaditosti ve vyprávěni trochu pokulhává, ale zase uznávám, že k záměru knihy to patří. Profily postav se mi nezdají černobílé což dodává na autenticitě celého příběhu, některé motivy se dle mého názoru příliš opakují, ale celkově je to silná kniha ze života, která se může dotknout každého z nás. Pocity samoty, opuštěnosti a rozkladu se autorovi povedlo skrz zajímavá přirovnání co nejlépe vystihnout. Každopádně trochu té osobní originality bych uvítala.

IYv
23.02.2016 5 z 5

vynikající, znám dobře okolí a k Týnu mám silný vztah, též k řece. Mě to tedy dost chytlo u srdce.

anntine
28.01.2016 4 z 5

Moc pěkná knížka, poutavé vyprávění. Taky se mi líbí jazyk, který pan Hájíček používá, je jednoduchý, ale přesto dokáže vysvětlit leccos.

vajglik
27.01.2016 4 z 5

Právě dočteno a musím říct, že se pro mě jedná o velmi silnou knihu. Vyprávění o okolí Temelína a tom, jak jeho výstavba ničila nejen krajinu, ale i vztahy mezi lidmi.

Danka1975
23.01.2016 4 z 5

Od začátku velice příjemné čtení, už jen tím, že České Budějovice jsou mým rodným městem a popisovanou dobu si ještě velice zřetelně pamatuji :-). Hájíčkův styl vyprávění vás autenticky přenese do zmíněné doby, ať už se jedná o použité výrazy či popis míst, ulic, lidí. Proto si myslím, že většina čtenářů si v této knížce vzpomene na zmíněné události a možná se i ztotožní sám se sebou, jak je každý z nás prožíval. Oceňuji autorovo psaní z pohledu ženy v první osobě. Jediné, co bych knize vytkla, je dle mě poněkud rozvláčnejší část před samotným koncem. Každopádně ale doporučuji, stojí za přečtení!!!!

yanis
13.11.2015 3 z 5

Je nás víc, koho vytáčela svou povahou a konáním hlavní hrdinka? Jestli to byl záměr autora, tak tleskám, povedlo se znamenitě. Kniha se čte rychle, příjemná oddechovka. Pro mě osobně taky zajímavý srovnání s Hanou, která je podobný ročník. Nicméně, posledních pár desítek stran jsem dočítala už jenom setrvačně. V plánu mám ještě Selský baroko.

anibeni
25.10.2015 4 z 5

Je to má první přečtená kniha od tohoto autora a tak jsem si musela chvilku zvykat na jeho úsporný vyprávěcí styl. Ale sedlo si to, já si zvykla a pak už se kniha četla sama. Víceméně jsem četla o mých vrstevnících a o místech, která jsou jen nedaleko od místa, kde žiji. Knihu jsem přečetla za jediný den, líbila se mi, vtáhla mě do příběhu jedné rodiny, ale na pět hvězdiček to nevidím. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu četla.

Disease
12.10.2015 3 z 5

Kdysi dávno čtené Selský baroko se mi líbilo o hodně víc, i když nejsem si jistý, jestli to není tím, že zcela nepochybně došlo k vytříbení mého vkusu :-) Každopádně vesnický život na konci 80s a začátku 90s je vystižen dost dobře, včetně výborně vykreslené venkovské husičky.

monaska
30.07.2015 5 z 5

Vyprávění hlavní postavy děje nám představuje období několika desetiletí před a po sametové revoluci vhledem mladého člověka, místy až naivního. Děj vtáhne a smysluplně se rozvíjí, až do samého závěru.

mschmidtova
14.07.2015 4 z 5

Krásná kniha, i když jsem si nejdříve musela zvyknout na styl vyprávění. Začátek mě chvilkami i nudil. Když se ale poskládaly všechny nitky dohromady a pochopila jsem, jakou roli hráli jednotliví lidé roli v životě hlavní postavy, kniha se mi moc líbila. Dokonce mi všechny postavy chybí, a to se mi stává jen opravdu u dobrých knížek.

LuciLux
09.07.2015 4 z 5

Děj se čtivým způsobem líně posunuje vpřed jako Vltava, jeden z krajinářských leitmotivů této knihy. Největší prostor dostávají popisy krajiny, místy až příliš idylického života na vesnici Dalo by se říci óda na venkov, ve které pozadí tvoří ne úplně šťastné osudy Hančiny rodiny, její jakoby zběžně načrtnutý osobní život a hlavně boj za zachování vesnic ohrožených výstavbou jaderné elektrárny. Takto se to možná nezdá, ale byl to krásný a nevšední literární zážitek.

boticelli
23.06.2015 5 z 5

Neobycejne napsany obycejny pribeh nebo obycejne napsany neobycejny pribeh...ani nevim, kazdopadne mi tento roman verohodne nabidnul vratit se zpet do "retro" osmdesatych a devadesatych let a za to jsem opravdu vdecny.

Po devíti letech čteno znovu a opět nadšen. Osudy všech hlavních postav mě zajímaly a bavily. Jsem čím dál radši, že jsem tu dobu zažil taky, dnes je vše úplně jinak.

cérka
22.05.2015 4 z 5

Kniha mi byla doporučena. Musím se přiznat, že jsem se jí, ale po přečtení pár komentářů bála. Patřím totiž k lidem, kteří když začnou číst, tak se už snaží dočíst :-)
Vážení, nebylo to vůbec špatné ! Krásně popsaný život vesnice, idylka a zároveň drsná realita. Asi bych taky bojovala, ale ne tak urputně.
Děkuji Bohunce za dobrý tip :-)

camillio
03.05.2015 4 z 5

Velmi dobrá kniha, místy ovšem trochu přetažená. Pro mladého člověka, pocházejícího z kraje, kde zanikaly obce (v mém případě kvůli těžbě uhlí) by to měla být snad povinná četba.