Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130332/bmid_selsky-baroko-Fp2-130332.jpg
4
1527
1527
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?... celý text
Přidat komentář
Hájíčkovi se musí nechat, že jih Čech zná perfektně a že má talent na líčení. Popisy zdejší malebné krajiny byly kolikrát doslova živoucími obrazy, kterých se stačilo jen dotknout. Samotný příběh bych v některých ohledech více rozvedla, ale v jiných ho zase osekala o odbočky a nepodstatné vedlejší postavy. Ve jménech všech sedláků je totiž takřka nemožné se orientovat, i když to možná odkazuje na nejednoduchou práci genealogů při tvorbě rodokmenů. Finální rozuzlení mě osobně velmi překvapilo a celkový dojem z knihy vylepšilo.
"Vůně starých opuštěných stodol rozvířená kroky, prosvícený prach se vznášel nad mlatem, pach přestárlého sena, ztvrdlá obilná zrnka pod podrážkami, zatoulaná z nějakých lepších časů rozpadlých napadrť."
"Nedonutili mě nenávidět." Věta, ktera ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Kniha o 50.letech na jihočeské vesnici. Téma kolektivizace, nemožnost odpustit staré křivdy a pátrání v rodokmenech. Kniha obsahuje totiž opravdu skvěle tipy na to, když chcete začít pátrat po svých předcích.
Tak nějak do půlky jsem se v tom ztrácel, těch jmen bylo trochu více. Ale líbilo se mi o čem to je, tak jsem vydržel. Závěr mě hodně překvapil. Celkově hodně zajímavé čtení.
Moc mne zaujala pracovní náplň genealoga a vše s tím spojené.
Závěr se mi líbil hlavně z pohledu, jak mohou lidé na stejné události reagovat různě, jak je těžké odpustit, a že čas staré křivdy nedokáže zahladit.
Kniha ze současnosti o době, kdy život na vesnici vypadal naprosto jinak než dnes.
Ze začátku jsem se ztrácela v množství jmen, ale to se pak podalo.
Líbilo se mi nadšení a zápal pro svou práci u hlavního hrdiny.
Díky knize jsem si udělala o kolektivizaci lepší obrázek, ale klidně se z tématu dalo vytěžit mnohem víc.
Nevím zda to byl autorův záměr, avšak, s touhle knihou jsem prožíval hlavně rozpolcenost.
Na jednu stranu byl hlavní hrdina sympaťák s morálkou, zároveň jsem z něj cítil obrovskou beznaděj, neschopnost.
K téhle knize a jejím myšlenkám se budu ve vzpomínkách určitě vracet.
Vesnice, lidé se svými osudy, současnost prolínající se s minulostí...
Ze začátku jsem se trochu ztrácela, ke konci už ale kniha nešla odložit.
První díl trilogie, kterou si moc ráda přečtu celou...
Zajímavá knížka, které uškodil nepřehledný začátek a zrychlený konec. Téma ovšem zajímavé a čtivé. Z rány, kterou sedlákům komunisté zasadili, se už nepovedlo nikdy pořádně vzpamatovat. Sedláci byli ze závisti určitě mnohým na vsi trnem v oku, ale věděli, co je to tvrdá práce a dokázali v tom spokojeně žít a utvářeli chod vesnice. To dnes na venkově chybí. Žilo by stále tolik tradičních sedláků i v dnešní době, která je už technologiemi, myšlením a masovou produkcí někde úplně jinde? Nebo to muselo prostě přijít, ale pouze v této drsné podobě?
Velmi solidně napsaný příběh. Ze začátku mi to připadalo takové "roztrhané", jen těžko jsem dával dohromady souvislosti a kam vlastně příběh směřuje. Postupně se to ale začalo rovnat a román gradoval k bezvadnému závěru. To je příslibem pro další díly, kterési rozhodně nenechám ujít.
Témata venkov, kolektivizace, 50. léta, lidské vztahy - to všechno je samozřejmě hlavními ingrediencemi příběhu. Pro mě to ovšem byla knížka nádherně vykreslující různorodost pohledů a vnímání stejných událostí každým jednotlivým člověkem. A úplně nejvíc pak o schopnosti nebo skoro bych řekla umění odpouštět...
Prolínání dneška s minulostí se povedlo, pouze konec mi připadal tak nějak uspěchaný.
Tohle byla bezpochyby kvalitně napsaná kniha, která se se mnou prostě nepotkala... Nelituju času, který jsem s ní strávila, ale postava sentimentálního muže ve středních letech je mi strašně vzdálená a těžko se mi do ní vciťovalo.
Tohle byla náhodně vybraná kniha v knihovně. A musím říct, že pan Hajíček je pro mě překvapením. Ze začátku jsem měla trochu problém a ztrácela jsem se v ději, ale jinak to byla pěkná kniha o nepříliš veselém období.
Zdá se, že se skoro všichni v jednu dobu začali realizovat na událostech let 50tých - viz Žítkovské bohyně. Na jihu Čech měli zase sedláky. No nějak mi to nesedlo.
Asi by se to lépe četlo, kdybych k tomu nepřistupovala jako ke knize o 50. letech na jihočeském venkově. O tom je tam skutečně málo. O vyrovnávání se s minulostí vlastně také... Vlastně na to, jak to bylo krátké, tam bylo zbytečně moc balastu. Neurazí, nezaujme...
Občas jsem se v díle trochu ztrácela nebo se musela vracet, ale detektivní zápletka i konečné rozuzlení bylo fakt zajímavé. Na knihu jsem se moc netěšila, ale byla jsem mile překvapená, jak děj plynul.
Na tuto knihu jsem se celkem těšila kvůli tématu. I kdyz me zpočátku odradila moje sestra, která knihu četla přede mnou a nelíbila se ji. Vzhledem k tomu, ze se malokdy shodneme, jsem to ale nebrala vážně.
Ale pro tentokrát jsme se opravdu shodly.
Příběh se mi zdál nudný, jednotvarny, hlavní postava byla krajně nesympatická. Dokonce jsem měla chuť knihu odložit, což ale běžně nedělám. Docela se mi i pletla jména těch sedláků, párkrát jsem se musela vracet, abych se zorientovala. Ale možná jsem byla příliš negativně ovlivněná a jen nedávala pozor.
Čekala jsem více děje z minulosti, ale současnost na vesnici byla vykreslena dobře. Kniha mě bavila tak do půlky, pak jsem si všimla, že mnou nějak protekla a nezanechala nic hlubšího.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Křivdy a ostatní mezilidské vztahy na vesnici padesátých let se proklubou až do dnešní doby. Zajímavý popis práce genealoga.