Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472340/bmid_veronika-se-rozhodla-zemrit-LKN-472340.jpeg
4
3468
3468
A dne sedmého... série
< 2. díl >
Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat v prostředí lidí, kteří jsou úředně potvrzenými „blázny“. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2013
,
Argo
Originální název:
Veronika Decide Morrer, 1998
více info...
Přidat komentář
Autora mam rada, ale tady jsem mela pocit, ze to psal snad nekdo jiny. Na to jak tezke tema to melo byt, mi to prislo strasne povrchni, ani jsem s hrdinkou nesoucitila, neverila ji to cim si prochazi.
Výzva 2024 - kniha z prostředí vaší poslední dovolené (Slovinsko v horách).
Když já se furt nemůžu rozhodnout, jestli se mi knížka líbila, nebo ani moc ne. Z prostředí psychiatrie jsem četl už několik dalších knih (nemůžu zapomenout na Skoro směšnou story, Norské dřevo, Úsměvy smutných mužů atd.) a tady mi děj přišel tak nějak zbytečně plytký. Zvlášť v porovnání s výše jmenovanými.
Nakonec ale celkem slušně překvapil.
Verča se toho nebála. Rozhodla se zemřít, ale naštěstí se jí to nepovedlo.
V blázinci, kam ji poté odvezli, se jí otevřely úplně nové životní cesty :).
Dlouhou dobu jsem se tomuto autorovi vyhýbala, protože byl zkrátka všude. Teď mě k němu přivedla Výzva. A není to můj šálek čaje. Nemám tomu příliš co vytknout, příběh mě nenudil, ale ani nebavil, postavy mi byly tak nějak ukradené... Možná to je myšleno jako básně psané ve stylu dada - náhodně slepené texty, které při troše fantazie dají dohromady jakýsi příběh.
Knihy spisovatele Paula Coelho mě hrozně baví, jako první jsem četla Alchymistu už na střední a přišla mi to jako jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, pak jsem narazila na 11 minut a kniha mi přišla naprosto přelomová názory, upřímností a tématem. Veroniku jsem se rozhodla přečíst, protože je to od něj s Alchymistou nejznámější dílo, ale upřímně mě to vůbec nechytlo, není to ten Coelho, kterého jsem měla ráda ve výše zmíněných titulech. Nedokázala jsem se moc začíst, příběhy vedlejších postav mi nepřišly uvěřitelné, po filozofické stránce se mi některá zamyšlení líbila, ale jinak mě to víc neoslovilo. Spousta zbytečné vaty okolo hlavního příběhu. Některé myšlenky se mi zdály zbytečně povrchní, v jiných dílech Coelha mi přijde, že se do toho autor umí víc opřít a být více otevřený. Palec nahoru za to, že tenhle autor umí napsat nestereotypní ženské postavy.
Během mých gymnaziálních studií platilo čtení P.Coelha za něco salonního a spolužáci vedli veledůležité rozpravy nad tématy v jeho knihách. Nemohla jsem zůstat pozadu, takže jsem se začetla do Alchymisty. Byla jsem už v té době dobře seznámená s křesťanskou mystikou, která mne velmi sytila, tak jsem nepředpokládala, že by mi hlubší a abstraktní témata dělala problém. Ovšem problém nastal, a velký...nebyla jsem schopná ten slepenec vůbec dočíst, přišlo mi to neskutečně zmatené. Na dlouho jsem Coelha zavrhla. Od maturity to brzy bude 20 let, člověk se posunul, do ruky se mi dostala tato Veronika a já jsem si říkala, že tentokrát to snad vyjde. Tak, prosím, také ne. Jakýsi prapodivný synkretismus slepený v tápání moderního člověka a hledání smyslu jeho života. Nereálné situace, ploché vykreslení postav, nechybí dosti naturalistická scéna sexuálního sebeuvědomění (sex vždycky zabírá), pak ještě léčebné metody připomínající Orwella a mučení v románu 1984 (mučení také vždycky zabírá). Takže tu opravdu nic nechybí, a to ještě na málo stránkách... Každý z výše zmíněných fenoménů vlastně stačí v jakékoliv novele na to, aby člověk pokyvoval hlavou a říkal: "je to hluboké". Jenže, je opravdu hluboké jednoduše poslepovat závažná témata dohromady a naservírovat tento guláš čtenáři jako dílo světově uznávaného autora? Nerada bych se dotkla věrné Coelhovy čtenářské obce, ale za mne je to pocit asi jako když sníte eintopf, kde je od marmelády po ovar úplně všechno.
Budu se opakovat ale nemůžu jinak. Není to čtení pro každého. Coelho je prostě ve všech knihách svůj a každý jej nepochopí.
Bude to znít rouhavě, když řeknu, že se dá taková situace skoro závidět? Samozřejmě v tom smyslu srovnání - když se rozhlédnu kolem sebe, vidím spoustu lidí řešící titěrnosti, stěžující si na bídu svého krásného lesklého života nebo jedoucí na autopilota, den co den bez vědomí krásy všedních okamžiků. Bylo by krásné nepotřebovat v životě ty držkopády o dno, na druhou stranu ale díky za ně, jelikož nám ukazují, kolik života v nás ještě je! Toto vše se podle mě knize podařilo výstižně předat, netradičním námětem, inspirujícími vhledy. Ač síla knihy nejspíš spočívá i v té poměrné stručnosti, přeci jen bych uvítala, kdyby to bylo ještě trochu delší. Kdyby šlo to poslední - či vlastně jakékoli - sousto ještě chvíli vychutnávat...
Jak jedna dívka po své sebevraždě na smysl života přišla. Veronika měla vše, milující rodiče, dostatek ale také moře času se nudit. Její pokus o sebevraždu jí dostal do psychiatrické léčebny, kde poznávala ostatní "blázny" a skrze ní jsme poznávali jejich příběhy. Při pobytu jí byla však odhalena srdeční vada, která jí má brzy zabít. A tak čteme jak se člověk, který si nevážil svého života, začne smrt odmítat a života se držet. Plno myšlenek je zde jasných a potýkají se s nimi všichni ač nejsou "blázni". Kniha nepřináší nic objevného, jen pomáhá čtenáři si utřídit názory na život a je na každém z nás jak si ho zařídíme.
Slušné. Drsné. Takový návod, co s někým, kdo se potácí životem a neví, co s ním, nebo dokonce fňuká.
Tuto knihu jsem měla v seznamu abych splnila dávnou čtenářskou výzvu z roku 2018 (při mém zděšení je to už 5 let) a teprve teď jsem ji splnila (Kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy). Tak dlouho jsem si dávala na čas a myslím, že to bylo rozumné. Kniha je opravdu skvělá, až na ten závěr, ten bych si představovala jiný ale nechci tu spoilerovat. Každopádně si tuhle knihu rozhodně v knihovně nechám :-)
Skvělá kniha. Jak často si člověk uvědomí co všechno má, až když o to začne přicházet?
Hezky popsané i příběhy dalších postav než té hlavní.
Nejlepší kniha od Coelha. K zamyšlení, že život máme jen jeden a je jen na nás, jak ho budeme žít. Žít, ne přežívat a trápit se.
Já mám Coelha celkem ráda. Žádné převratné myšlenky tam sice nenajdeme, ale i ty "starý známý" jsou moc hezky napsaný. A čte se to skoro samo.
Veronika se líbila asi nejvíc.
Za mě nejlepší kniha od Coelha, kterou jsem četl...
Přiznám se, že jsme tento příběh zhltal během pár hodin, když jsem si zrovna procházel ne lehkým obdobím v životě. Tohle mi otevřelo oči.
Krásu života si zkrátka uvědomíme, až když pochopíme jeho pomíjivost.
Moje první setkání s autorem. Ačkoliv mi jeho styl místy neseděl a s odstupem času vlastně nejsem moc schopná říct, co přesně se v knize odehrálo, hodnotím plným počtem bodů. A to hlavně díky zmíněné hlavní myšlence.. a pár dalším, které nedokážu dostat z hlavy.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno psychiatrické léčebny brazilská literatura Slovinsko inzulin astrální projekce
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Dost divná kniha. A scéna s masturbací na veřejnosti mě dost znechutila. Na druhou stranu stranu se mi líbily příběhy jednotlivých lidí v ústavu a taky zvrat na konci, to bylo zajímavé.