Věřte císaři
Anton Hykisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326914/bmid_verte-cisari-kVo-326914.jpg
4
22
22
Historický román o císaři Josefovi II. Je možné udělat miliony lidí šťastnými rychle, bez lásky a často i proti jejich vůli? Tuto otázku si pokládá nový historický román situovaný na konec osmnáctého století, v předvečer Francouzské revoluce. Císař Josef II. roky čekal na smrt své matky Marie Terezie. Hned po jejím skonu začal netrpělivě uskutečňovat svůj sen o spravedlivé vládě. Horečnou sebezničující prací chtěl zapomenout na své osobní neštěstí a nedostatek lásky. Kniha odkrývá bolestné soukromí mladého panovníka až k jeho předčasnému tragickému konci. V poutavém románu nahlédneme do života panovníků v Evropě, nejvyšších církevních hodnostářů i chudých vesnických kněží, josefínských osvícenců, reformátorů a spisovatelů, kteří probouzeli národní vědomí.... celý text
Přidat komentář
Myslela jsem si, že jsem se ve škole o Josefu II. naučila mnoho. Tato kniha mi dost rozšířila obzory. Kdyby Josef žil dnes, tak bych jej prohlásila za nemocného workoholika a poslala jej do nějaké léčebny... přišlo mi, že byl schopen práci nadřadit úplně všemu (vztahům, zdraví apod.). Je mi jasné, že jde o historický román, ale místy jsem si musela připomínat, že ony "pocity", se kterými jsem se v knize setkala, tak jsou pouze autorovy domněnky. Nejvíce mě zaujala část, kdy probíhá slovenské obrození - pohled na češtinu mi vykouzlil nejeden "úšklebek". Oceňuji kalendář událostí a soupis jednotlivých osob - vítaný pomocník bez kterého bych byla na začátku ztracená.
Není to úplně lehké četní, ale nesmírně zajímavé. Možná trochu čtivější než předchozí kniha o Marii Terezii.
Ze školního dějepisu si o Josefu II. pamatuju jen pár věcí - že zrušil nevolnictví a spoustu klášterů a že chodil v převlečení mezi obyčejné lidi. Už tím, zejména pak prvním zmíněným aktem, mi však už tehdy připadal jako zajímavá až obdivuhodná osoba. A po přečtení Hykischova románu je pro mě ještě zajímavější. Mnohokrát mě napadlo, jak aktuálním typem by byl Josef i dnes - pracovat intenzivně tak, že téměř nemám osobní život, že ničím své tělo lhostejností k vlastnímu zdraví, to je téma pro leckoho zcela současné.
Jako mnozí předčtenáři, pátrala jsem též na internetu po dalších informacích a narazila tak na další osudy, o kterých bych si ráda přečetla. Třeba příběh Josefova synovce Jana, syna jeho bratra Leopolda, mi připadá jako atraktivní námět románu - kterého se dle všeho bohužel zatím nikdo nechopil.
Mimochodem - když jsem si knížku donesla z knihovny, automaticky jsem předpokládala, že autorem je Čech. Teprve když se hned v první kapitole začalo rodit slovenské národní obrození, přečetla jsem si na záložce údaje o spisovateli. Uvědomila jsem si tak, jak málo současných slovenských autorů znám - z hlavy mě napadají tak tři až čtyři (a ano, jeden z nich je samozřejmě Karika). Je tu tedy velký prostor pro mé další čtenářské objevy, které bych ráda učinila.
Dobré: příjemně čtivé, přitom poučné a zajímavé. Sice o osvíceném Josefu II. toho víme opravdu hodně i díky mnoha jiným populárním zdrojům, i tak mne pár věcí docela překvapilo - jak Josef II. intenzivně cestoval, často v převleku, od Ruska po Brabantsko; že rakouský císař schválil sasko-výmarskému vévodovi udělit šlechtický titul Goethovi? (Sasko přitom není na mapě v knize uvedeno jako součást habsburských držav); že rozpuštění klášterů nebylo jedním škrtem, ale s nabídkou různých variant pro řeholníky, a jasným a obhajitelným cílem, souvisejícím také se vztahem k papežskému stolci (zmínku o dřívější mladické účasti Josefa II. na konkláve jsem ale nepochopila):
"Papež /Pius VI./ přinese jistotu, pořádek, posílí mlčící většinu v církvi, která nesouhlasí s dobrodružnými úlety světské moci, tak nešťastně ztělesněné podivínským císařem.
Císař Josef II., kdysi poslušné dítě zbožné Marie Terezie, nyní čelil snad nejvážnější výzvě své vlády. Popudil hlavu univerzální církve. Papežovo rozhodnutí bylo nečekané, diplomaticky nepřipravené. Papež po jednodenní modlitbě oznámil svolaným kardinálům v Římě, že odjíždí do rakouského mocnářství. Vydal se na křížovou výpravu, chce navrátit církvi zbloudilého syna. Po třech stoletích papež opustil Řím, aby se vydal do cizí země."
První polovina knihy je hodně pozitivní, jak byl osvícený Josef akční ve svých změnách, byť nepříliš vřele a okamžitě přijímaných poddanými, jakkoli myšleny "dobře". Druhá polovina je ale stále smutnější, jak se spousta věcí hroutí nejen v mocnářství (roste nespokojenost v různých částech a v různých vrstvách), ale v Evropě vůbec (Belgie, Francie) a navíc se Osmani zase tlačí zpět (a na Rakousko tlačí Kateřina Veliká s žádostí o zapojení se do chystané války). Ale hlavně se zhoršuje nezadržitelně i dlouhodobě chatrné Josefovo zdraví, takže do Rusko-Turecké války už neodcestoval.
Nevím, nakolik je autor přesný v líčení všech událostí a císařských činů zahrnutých do doby vlády v románu; nechávám si prostor pro pochybnosti zejména při líčení císařových osobních pocitů. Trochu mi chybí jakýsi přechod od spoluvlády s matkou k samovládě, tedy co vše se už nakouslo, zkusilo, nebo zamítlo dříve z nejrůznějších reforem, jak dalece tedy byl stát skutečně zaskočen změnami ihned po smrti Marie Terezie. (Zřejmě bych se to dozvěděla v knize o císařovně, ale nikde jsem se nedozvěděla včas, že by ta předcházela a byla vhodným základem...)
Centrem všeho je Vídeň, ale autor dává zejména prostřednictvím několika vedlejších postav hodně prostoru slovenským, sedmihradským a vůbec uherským záležitostem, o to méně pak českým. Na cizí francouzské dění se dívá už trochu se znalostí věcí budoucích - císař se jimi zabýval spíš ze zájmu o myšlenky osvícenců a s ohledem na postavení Marie Toničky, představy o tom, co se může stát a stane jistě zdaleka nedosahovaly skutečnosti.
Mapa na předsádce nebyla dost užitečná, špatně se v ní hledalo (skvrny pouze s čísly odkazujícími na jména zemí), zejména chyběly jakékoli opěrné body (města zmiňovaná v knize) a třeba i naznačené velké císařovy cesty, které román popisuje.
"Milujte královnu". Tak tady se autor jen rozepisoval, aby pak napsal na dnešní dobu více než jen historický román. Poučný vhled do Josefínské doby. Jakkoli jde v mnoha ohledech o fikci, ostatně jedná se o román, nikoli učebnici dějepisu, lze si udělat celkem reálný obraz doby a jednoho z nejosvícenějších panovníků. Obdiv autorovi. Musel strávit mnoho času studiem autentických zdrojů.
Vynikající historické románové vyprávění o době vlády císaře Josefa II.Kniha se nečte zrovna lehce, musela jsem v průběhu četby dohledávat některá historická data. Všechny významné postavy jsou autentické a jako celek mne román obohatil.
Čtivým způsobem přiblížen život císaře Josefa II., který, ačkoliv neměl vlastní potomky, dokázal ovlivnit osudy mnoha lidí a svými rozhodnutími, která učinil během své vlády se zapsat do historie jako jedna z mnoha důležitých postav. Doporučuji.
Josef II. není obvyklý hrdina románů. Vlastně zde je pouze tvůrcem epochy, která ovlivnila činnost mnoha lidí. O slovenských obrozencích jsme se v literatuře neučili, bylo zvláštní číst si tu jejich názory na češtinu, jako na plevel, co ničí jejich slovenštinu.
Kniha je zajímavě napsaná, nutí člověka použít Google (to považuji vždy za plus). Nicméně nějaké pasáže jsou náročnější, musí se při čtení více přemýšlet. Trochu mě zarazilo, že Josef II. měl mít podle knihy i dítě od Marie Josefy a že Marie Antoinette byla sestrou Františka II.
Věřte císaři jsem si přečetla v rámci výzvy a kromě slovenského autora jsem dostala i kus Slovenska.
Velice sympatická kniha, je to utříděný historický román, který poukazuje na autorovo znalosti ( jak jazyka tak historie) a používá správného schématu jak si udržet čtenáře. Zavede nás do hlubin císařovi duše i na periferie tehdejší říše doslova neopakovatelným a až drze krásným zpúsobem. Navíc kniha je krásně zpracovaná a doufám že Host znovu vydá i Milujte královnu..
Spíše epizodicky vystavěné vyprávění, kdy osudy jednotlivých postav sledujeme přes jednotlivé výjevy během necelých deseti let, přitom je tu řečeno vše podstatné a každá z postav má v tomto široce rozkročeném románu své přiměřené místo. Pro českého čtenáře je zajímavé sledovat Josefa II. jako panovníka rozsáhlé říše, u nás je vnímán díky školnímu podání přece jen poněkud zúženě hlavně přes dva patenty. Atraktivní je i líčení počátků slovenského obrození, o kterém rovněž nemáme v podstatě žádné povědomí. Kniha je psána kultivovaně, čtivě, místy až neodolatelně, a narazil jsem pouze na jednu pravopisnou chybu a jedno významově nevhodné slovo, čili i redakčně se jedná o poctivou práci. Já jsem hodně spokojen.
Štítky knihy
18. století Habsburkové Rakousko-Uhersko Josef II., císař, 1741-1790 dějiny Evropy historické rományAutorovy další knížky
| 1986 |  Milujte královnu |
| 2017 |  Věřte císaři |
| 1988 | Lampa s růžovým stínidlem |
| 1964 | Naďa |
| 1983 | Čas majstrov |
Josef II, osvícenec a reformátor, který během své poměrně krátké vlády přiblížil život v císařství lidu, ať co do rozšíření národních jazyků na úkor latiny, nebo dostupnosti vzdělávání a důstojnosti podmínek pro robotující lid a děti, a v neposlední řadě zrušení nevolnictví. To vše v zájmu moderního státu, říše s jednotnými pravidly a zákony. Logicky však proti sobě popudil katolickou církev s papežem v čele, stejně jako vysokou šlechtu. Císařova vášeň pro vše nové se pak týkala i materiálních statků a staveb... Zvolené téma je zajímavé, kupodivu málo v literatuře využité, románové zpracování a pojetí však už zaujalo méně. Hykisch do románu vnáší patos, který snad má v jeho očích čtenáři přiblížit dobu, morálku a uvažování 18. století. Málem jsem to vzdala Chvílemi jsem měla pocit, že čtu wikipedii, chvílemi pak červenou knihovnu s rádoby erotickými popisy. Nejspíš pro oživení tématu a osoby císaře. Četné a zbytné dialogy pak uvízly na povrchu, bez hlubších úvah. Do doby Josefa II i jeho následovníka Leopolda II Hykisch promítne např. postavu W.A.Mozarta, jeho ženy i otce, ale opět zkratkovitě a jen obecně známé věci a bez osobního rozměru. Do doby Josefa II. patří, tak šup tam s nimi. Co si z této knihy odnesu, jsou Josefovy četné zdravotní potíže s močovým měchýřem, hemeroidy, záněty očí aj., což měl autor potřebu nejednou připomínat. Ano, Josef II. umřel nemocný, ale... Vlastně jsem si odnesla potvrzení toho, že medicína už dnes nenechává umřít lidi na záněty aj. Hykische nezatracuji, o císaři jsem se přece jen něco dozvěděla, ale příště raději sáhnu třeba po rakouské autorce Monice Czernin.