Vesaliovo tajemství
Jordi Llobregat
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278257/bmid_vesaliovo-tajemstvi-A31-278257.jpg
4
105
105
Záhady, lži, intriky, nečekané zvraty a překvapivé rozuzlení tkají předivo napínavého příběhu, v němž nic není takové, jaké se zdá, a nikdo není v bezpečí před svou minulostí Barcelona, jaro 1888. Město žije přípravami na Světovou výstavu. Radostnou atmosféru ale ničí strach, neboť v posledních týdnech bylo nalezeno několik bestiálně zavražděných dívek. Jejich zohavená těla připomínají lidem prastaré prokletí, jež visí nad městem. Záhadného vraha se snaží odhalit novinář Bernat Fleixa, který touží napsat skvělou reportáž. Do pátrání se zapojí i mladý profesor Daniel Amat, který po sedmi letech přijíždí z Oxfordu na otcův pohřeb, a student medicíny Pau Gilbert. Jejich pátrání není jednoduché, neboť vrah rafinovaně uniká, a navíc každý z trojice cosi tají. Hlavní stopou, jež je má k vrahovi dovést, je slavný Vesaliův anatomický rukopis, který by mohl změnit dějiny vědy a lidského pokroku. Po knize však touží i vrah, který chce za každou cenu odhalit po staletí skrývané tajemství.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
El secreto de Vesalio, 2015
více info...
Přidat komentář
Temný příběh, který nás zavede na fantastický výlet do Barcelony 19. století ...
Je to gotický hororový thriller Vesaliovo tajemství mě dostalo od první stránky atmosféra strašidelná o dávných kletbách a návratu mýtického černého psa i detektivní prvky Daniel vyšetřuje smrt svého otce, která je propletená záhadou......
Celkově si myslím, že na prvotinu není kniha špatná určitě doporučuji
Milé překvapení, knihu jsem si vzala z nádražní knihovničky a nechápu, proč ji někdo odložil. Novou, asi nečtenou. Autor si ukousl hodně velké sousto na to, že je to jeho prvotina. Přesto se mu povedlo napsat poutavý thriller s ponurým tajemstvím. Občas jsem se musela zastavit ve čtení a urovnat si v hlavě jednotlivé postavy a jejich role. Ale to může být jen můj problém. Musím ale uznat, že téma není nové, pátrání po záhadných odkazech ve starých knihách se objevuje často. Taky mi některé situace, hlavně ke konci, připadaly příliš přitažené za vlasy. Tak jednu hvězdičku ubírám. Shrnuto a podtrženo: mírně překombinovaná napínavá četba, hrozivé okamžiky v podzemních tunelech a zajímavé rozuzlení. Skoro až neuvěřitelné.
Knihu jsem si vybral pouze na základě obálky a musím říct, že nejde o žádnou nadstandardní záležitost. Pokud má příběh na svém počátku budovanou atmosféru, v závěrečných kapitolách je autorem zbytečně podkopána: klišé střídá klišé. Ideální pro ty, kteří chtějí pouze číst slova a nepotřebují si z knihy odnést nic víc. Průměrný debut.
Skvělé je využití barcelonského podzemí jako místa plného tajemství a skrytých nebezpečí, dále také ukázka stereotypů tamní doby.
Knihu jsem si půjčil v knihovně, protože mě zaujala obálka a po přečtení jsem více než spokojený. Žánrově se jedná spíše o thriller než krimi. Kulisou příběhu je Barcelona roku 1888, která očekává Světovou výstavu. Hlavními hrdiny jsou profesor Daniel Amat, jenž skrývá něco ze své minulosti, novinář Bernat Fleixa, který je hodně nezodpovědný a medicínu studující Pau Gilbert, nejzáhadnější z celého trojlístku. V příběhu, jehož atmosféra je dokonalá, nás čekají zavražděné mladé dívky, podzemní chodby a kanalizace, Vesaliův anatomický rukopis, bída městské periferie, zvrácené lékařské umění a teplý barcelonský vzduch. Také musím zmínit Vesalia, který je i v názvu knihy. Andreas Vesalius je skutečná historická postava. Vlastním jménem Andries van Wesel (1514 - 1564) byl vlámský anatom a chirurg. Román by se mohl líbit čtenářům, které nadchly dílka jako Drood nebo Relikviář.
Strach a smrt obchází Barcelonu. Frankensteinovský motiv. Snaha o oživení mrtvého těla zesnulé lásky a elektřina jako životodárná síla. To je něco pro mojí dobrodružnou duši. Od začátku není nic, tak jak se na první pohled mohlo zdát. Po přečtení prvních řádků vás Vesaliovo tajemství pohltí. Najednou cítíte na kůži teplý barcelonský vzduch a s napětím se vám chvěje ruka při každém otočení stránky.
Celkem čtivá kniha se skvělým popisem Barcelony koncem devatenáctého století,ta atmosféra přímo na mne dýchla. Co mě naopak hodně zklamalo a nesedlo,byl hlavně překombinovaný a těžko uvěřitelný konec,který mě hodně snížil pohled na celou knihu.
Ako sa tu casto spomina, ano, aj ja som sa na tuto knihu tesil. Musim pochvalit pekne graficke spracovanie, ktore ma hypnotizovalo a pritahovalo kupit si ju. Llobregat pisat vie, je to plne detailov. Postavy zvlada, su celkom zive, ze klise-ovite, to je v detektivkach normalne. Su uveritelne. Nikdy by som vsak Llobregata neporovnaval so Zafonom. A teda od Eca je tak 9000 mil daleko. Mozno ma nakrocene stat sa takym spanielskych Vandenbergom. Alebo druhym Javierom Sierrom. No, uvidime co dalej bude pisat. Co autorovi neodpustim, je nafukana velkost knihy :) Este snad 120 stran pred koncom nevaha do deja priviest novu postavu, ktora je podla mna uplne zbytocna a sledujeme tak dalsiu liniu pribehu, uz x-tu. Pritom rieseniu zahady sa Llobregat chvilu venuje, potom sa na to na 80 stran vykasle a v podstate sledujeme len take nejake hmyrenie postaviciek. Da sa to citat, nenudi to, ale od polovice knihy som sa premahal, a ked nastal posun, nejaky ten objav, bol smiesny a predvidatelny, neoriginalny, to co malo byt vlatne klenotom takejto knihy, zahadne tajomstvo z historie, trosicku tej mystifikacie... vyslo do stratena. Nebudem spoilerovat, co konkretne ma sklamalo bo to by som vlastne vyzradil pionty. To co ma pritiahlo... kokteil Historia-19.storocie-medicina-zahady... nakoniec vo mne ostal pocit ako by som videl b-ckovy film kde zli chvilu vyhravaju nad dobrymi, potom su vsak klisovite potrestani viacmenej osudom. Zaver je vsak "prekvapivy". Predsa jeden SPOILER!!!! S drzostou ostrielaneho mystifikatora je autor schopny tri krat zvrtnut kartu a postupne mi ponukol niekolko adeptov na vraha. Pri kazdom som si povedal, "no toto snad nie" "toto uz hadam ozaj nie!". Az skoncil pri absolutne nepredpokladatelnom nepredvidatelnom, v podstate celu knihu sa neobjaviacom adeptovi. A ked som sa tak zamyslel nad celym dejom, zrazu mi doslo ze tymto sposobom sa vsetko stava nejak...nelogicke. Holt... MOzno keby sa toho chytil Alan Moore, bol by to celkom morbidny a spektakularny komiks.
PS: Deus-ex-machina pritomne viackrat
Na tuhle knihu jsem se strašně těšila, dokonce jsem se ani moc nerozhlížela, jaké jsou na ní recenze a po pravdě mě dost překvapilo, že nemá vyšší hodnocení i zde.
Já jsem byla do děje naprosto konsternovaně ponořená a moc mě to bavilo.
Někdo by mohl mít předsudky, že jazyk kterým bude kniha psaná závisí na tom, že děj se odehrává v 19. století v tamním Španělsku. Není tomu tak.
Detektivka Dobrá, neveděla jsem dlouhou dobu o co se jedná, co se jak vyvine, jestli je někdo zrádce.. atd. Jak dopadne románek mezi Danielem a Irene.. atd.
Myslím si, že hodně dobrá odpočinkovka, kdy konec začínal mít dost dobré otáčky.
nemám co víc dodat, jedna z nejlepších knih, co jsem letos přečetla, určitě ji doporučuji :)
Hezky odvyprávěný dobrodružný příběh s detektivní omáčkou, jehož největší slabinou je neochota autora vyhnout se zaběhnutým klišé, která jsou tak otřepaná, že už to snad ani víc nejde. Což je vážně strašná škoda, protože nebýt toho, šlo by mé hodnocení o fous nahoru. Vynahrazuje to však skvělá atmosféra Barcelony roku 1888 a moc pěkný frankensteinovský motiv, který funguje na jedničku. Smůla je, že Jordi Llobregat rozepsal charaktery postav trochu prvoplánově, ale protentokrát jsem to ochoten odpustit, protože se to k dobové stylizaci jednoduše hodí. Co však prominout nedokážu, je fakt, že hrdinové do děje příliš aktivně nezasahují. Jsou spíše vláčeni pochmurnými událostmi, které k jejich smůle gradují přesně tím nejhorším možným způsobem. Samotné vyšetřování je pak lehce pofidérní, i když obaleno atraktivním motivem odhalování morbidního tajemství, končí v podstatě u třísetstránkového přešlapování na místě, než se konečně někam hne. Finále je ale správně velkolepé, o tom žádná.
Dobrá knížka, která má spád od začátku až do konce. Ale způsob vyřešení technických problémů v elektrárně v závěru knihy byl pro mě dost neuvěřitelný. Také zásah královny ve finále mi přišel trochu zvláštní, zvláště, když slavnostní ceremoniál průběhem událostí v podzemí nebyl narušen. Chápu, že autor potřeboval situaci nějak vyřešit, ale u mě tím zaznamenal ztrátu jedné hvězdy v hodnocení.
Knihu jsem dostala k Vánocům a upřímně jsem čekala, že to bude trochu morbidní a nebude mne to bavit. Ale hned od začátku je kniha čtivá. Četla jsem každý den do noci a nemohla se od ní odtrhnout. Je opravdu napínavá a plná zvratů. Nezalekněte se obálky jako já, není to tak hrozné. Když jsem knihu poprvé chytla do ruky a viděla, že to bude nějaký vražedný příběh z 19. století, hned mne napadlo srovnání s Jackem Rozparovačem, každopádně se nechte překvapit, zda i tuto skutečnost autor do knihy zakomponoval.
I když jsem si ze začátku musela na autorův styl trochu zvykat, kniha se mi líbila. Děj ubíhal rychle a byl plný zvratů, viníka / ky jsem nečekala. Je pravda, že příběh každé z hlavních postav by vydal na vlastní knihu, ale díky tomu byla tahle nabitá akcí.
Detektivka plná zvratů a překvapení. Plus za Barcelonu v r. 1888 a za Vesalia, o jehož přínosu pro lékařskou vědu jsem dodnes neměla tušení (kniha mě donutila vyhledat si o něm informace).
Jinak spíš dobrodružný příběh, který by se mi asi víc líbil v náctiletém věku; napínavé celkem ano, ale dost překombinované a takové celé - nevím jak se vyjádřit přesněji - románově vymyšlené.
Zdá se mi, že se autor místy trochu inspiroval knihou „Jméno růže“ U. Ecca a možná i „Relikviářem“ Child - Prestona, vzpomněla jsem si i na „Nežádoucí efekt“ Ch. Priesta. Naopak Dana Browna mi to nepřipomínalo ani trochu.
Jedna z nejlepších knih mého dosavadního života
Prostředí jsem si hned zamiloval. Za prvé mám obecně Španělsko velice rád a to jak autor dokázal tehdejší Barcelonu krásně popsat, tak to pro mě byla prostě radost pohledět. Postavy také sepsané velice dobře a hlavně zaujmou a dokáže si k nim vytvořit čtenář vztah. Příběh jako takový nikde nevázne, nenajdete zde žádné zbytečné pasáže a napětí je zde využito tak akorát. Nutno také dodat, že samotný děj mnohdy překvapí (pozitivně). Velice dobře hodnotím i prvky fantasy v knize. Místy má kniha i takový strašidelný nádech, ale nečekejte nic hororového spíš takový jemný náznak hrůzy. I to kvituji, jelikož opět musím zpracování tohoto tématu pochválit. Zasazení děje do minulosti mně vůbec nevadí. Vždyť máme tolik knih ze současnosti a i minulost je přece zajímavá. Pozitivně musím hodnotit i konec či poslední kapitoly knihy. Děj zde nijak nepokazil skvělý příběh, který se odehrál v knize předtím. Rozsahově se pak opět jedná o klasiku (464 stran). Nechci tu dělat španělské literatuře reklamu, ale přijde mně, že hodně čtenářů se při spojení španělská literatura vybaví maximálně Don Quijote…. a mnohdy ani to ne.
Přitom si myslím, že to je minimálně škoda. Tak zkuste něco od španělských autorů a třeba se do jejich děl zamilujete stejně jak já.
Namlsán Carlosem Luisem Zafónem a jeho knihami, (zkuste si přečíst i tohoto autora, vřele ho doporučuju) jsem od Vesaliova tajemství očekával minimálně dobrou četbu.Nakonec jsem velice rád, že tuto knihu mohu ohodnotit 100% a nebojím se říct, že její četba byl pro mě pomalu svátek a zařazuje se tak mezi mé nejoblíbenější knihy co jsem zatím za svůj život přečetl.
Začal som ju čítať na doporučenie od manželky.
Mysteriozna detektívka zaujímavo popisuje Barcelonu a spoločnost okolo roku 1888.
Napínavý příběh, sympatičtí hlavní hrdinové, trocha historie lékařství, scenérie Barcelony, některé peripetie a situace jsou trošku krkolomné, ale všechno dohromady příjemné počtení. Podobnost se Zafónem zde je, ale Zafóna hodnotím o stupínek výš.
Jsou knihy, které ve mně evokují myšlenky, nutí se zamyslet i třeba bez kontextu k ději, které mě inspirují k tomu, něco napsat do čtenářského deníčku. Vesaliovo tajemství to ale bohužel není.
Trochu to připomíná Ecovo Jméno růže. Recenze mluví o podobnosti s Ruizem Zafónem. Nevím, jeho Stín větru mám v knihovničce dlouho, ale ještě jsem ho nečetl. A vlastně nevím, zda budu, pokud je to podobné této knize.
Kniha je určitě čtivá. Děj šlape. A popis Barcelony, zejména přístavní čtvrti Barcelonita a jejích vskutku pochybných obyvatel je poutavý. Má to vcelku logiku a postavy jsou víceméně uvěřitelné. Přesto to ve mně nenechalo nějaký hluboký zážitek. Trochu mi vadily dějové zvraty, při kterých si vždycky vzpomenu na Divadlo Járy Cimrmana a na hru Němý Bobeš - převlečená lékařka i vlastní odhalení záhadného zlosyna. Ale kniha si určitě své fanoušky najde…
Povedená kniha. Od první strany mě vtáhla do děje, který měl spád. Velice se mi libilo, jak autor postupně odkrývá charaktery postav a nečiní tak hned ze začátku předlouhými popisy. Během celé knihy se stále něco děje, což bylo fajn, jelikož mě to nenutilo knihu odkládat a pak se k ní po čase vracet, jako je tomu u jiných knih tohoto typu. Ba naopak spíš mě ve čtení neustále poháněla zvědavost, jakže to vlastně skončí. závěr byl nečekaný, nicméně trošičku na mě mírně překobinovaný. Nijak to ale nevyvrací fakt, že kniha se mi líbila.
Trvalo mi půl knihy, než mne to začalo bavit. To mi přijde celkem dost dlouhá doba :( Ano, pak se to "rozjelo" a nechtělo se mi přestat číst. Závěr překvapivý. Ale štve mě, jak byl autor srovnávaný se Zafónem. Srovnat se to vážně nedá.
Vesaliovo tajemství
První autorův počin a hned velmi povedený.Atmosféra staré Barcelony,tajemné podzemí,zkorumpovaní policisté i dámy v nesnázích,co si přát víc.Děj je propletený,uznávám,někdy až příliš,ale je čtivý a autor dokázal udržet napětí a tím i mou pozornost.Některé scény jsou přitažené za vlasy,často je pátrání posunuto dílem náhody,ale čtení bylo zábavné a já si ho opravdu užila.