Veselá bída

19.12.2021

chtěl bych mít takovou slovní zásobu a k tomu dar obraznosti jako Kahuda - při čtení Veselé bídy jsem se cítil podobně, jako když jsem naživo poprvé uviděl Boschovo Peklo; celý text je megalomanským výčtem mistrně odpozorovaných a procítěných detailů každodenní reality průměrného českého člověka, katalogem morbidností a bizarností, nehygienickým popisem, který se díky abnormální synestezii, výstižnosti a kontextualizaci stává dějem; (nečekal jsem, že ještě někdy po Hugově líčení Paříže učtu víc jak 100 stran prostého popisu)

08.07.2018

Veselá onanie. Kahudův rapovej flow, genius loci Prahy počátkem devadesátejch, postižení příliš mnoha myšlenek a ukázka toho, jakej je hráč se slovama. Dokážu to pochopit, taky jsem se dostal k momentům, kdy už prostě nevíte, co s tím, a tak to začnete házet na papír, jen aby to tam bylo. Nejdřív to baví a pak to po určité chvíli začne těžce drhnout, protože jestli se na 100% nenaladíte na vlnu knihy a nepřečtete ji rychle, nebude vás bavit se k tomu vracet. Je to taková věc na jeden večer a je to dost jinde, než Kahudovy přední práce, jako 'Houština' nebo 'Vítr', které jsou i přes rozsah lepší volbou. Kahudu mám rád (není moc autorů tady, co by mi měli co říct), ale stejně jako Bukowski vytknul Millerovi, že dokud se drží nohama na zemi, dá se to číst, ale pokud začne sklouzávat k vesmíru a metafyzice a být přehnaně lyrickej, vše jde do kytek, mám podobnej názor na tuhle knihu. 7/10