Veselá svině s račicí a depkou
Andrea Kábelová
Kniha o nemoci, které se obává snad každá žena. I o ní jde ale vyprávět s humorem. Příběh o životě s rakovinou prsu, vyprávění syrově upřímné, přímočaré, bez patosu, ale i sarkastické a vtipné. Taková je kniha publicistky Andrey Kábelové. S nadhledem a často i s černým humorem v ní popisuje svůj osobní příběh. Jak reagovali její blízcí, když jim sdělila svou diagnózu? Jak o tom mluvit, anebo radši nemluvit s těmi ostatními? Co může nemocný očekávat od lékařů a také sám od sebe? A hlavně: jak žít během i po této zkušenosti „normální“ život? Čtivá kniha zachycuje autorčiny zásadní poznatky a zážitky, které mohou pomoci všem ženám, jimž vážná nemoc obrátí život naruby. S nimi i s jejich nejbližšími se Andrea Kábelová nyní – bez příkras a beze strachu – dělí o svůj tehdejší prožitek, obavy a naděje.... celý text
Přidat komentář
Ufff, no co k tomu napsat - těžké téma napsané lehčí formou, ale prostě stejně těžké. Občas jsem se i zasmál, ale spíše ze zoufalství, nicméně dobře se to čte a myslím, že je dobré si to přečíst, i když zrovna tento problém nemáte. Nu, někdy je tedy pěkně naloženo.
Nejdřív jsem autorce fandila, jak se poprala s vážnou nemocí, ale popis politické situace v Lipencích mě neseděl. Jako by si paní Kábelová přes knihu vyřizovala spory s radnicí.
Bohužel nedočteno - z osobních důvodů ve mně čtení knížky vyvolávalo negativní pocity a neměla jsem motivaci se ke knize vracet, takže jsem raději odložila. Ale určitě si své příznivce najde, tohle je můj problém.
Paní Kábelová je neskonale silná žena, plně si zasluhuje můj respekt a úctu, jak se vypořádala s tím hnusem jedním... Já to ani napsat nemůžu. Zkrátka, děkuji za tu možnost nahlédnout do života těžce nemocného člověka, který bojoval a vyhrál.
Ale teď ke knize. Honzové ze Zdi, jak jim paní Kábelová říká, to na můj vkus dost odflákli. Název šílený, obálka ještě šílenější, grafickou úpravu bych lépe zvládla i já. A obsah? Nezlobte se na mě, ale takhle to vypadá, že psát a vydat knížku už může opravdu kdekdo. Zde měl zasáhnout nějaký šikovný redaktor a vytáhnout z guláše myšlenek to, kvůli čemu po knize čtenářky sáhnou, tedy myšlenky a pocity člověka s rakovinou, kde hledal pomoc, útěchu či radu. Netvrdím, že to tam není, jen je to obalené v deseti vrstvách zbytečnosti.
Hned na úvod malé vysvětlení. V rámci bodového hodnocení knih uděluji 5* za odvahu, bojovnost a humor. Mínus 1* za politickou vsuvku.
Mám ráda silné ženy, mají můj obdiv! Paní Andrea se poprala s nepřízní osudu se ctí a prokázala obrovskou vnitřní sílu. Věřím, že kniha pomůže spoustě žen podstupujících podobnou cestu s jakoukoli nemocí a i jejim blízkým může ukázat světlo na konci tunelu.
Knižní zpracování mohlo být lepší, je co zdokonalovat. Já to beru tak, že poselstvím knihy bylo něco zcela jiného než grafika a sloh. Hodně štěstí a zdraví paní Andreo!
Kniha je to popravdě velmi zajímavá a rozhodně stojí za to si ji přečíst. Autorka si zažila jednu z nejtěžších zkušeností, jaké vás mohou v životě běžného člověka potkat. Je to silné, je to dojemné a v několika částech mě to donutilo zamáčknout slzu, či se zasmát. To k pozitivám.
Bohužel, kniha není vůbec dobře zpracovaná. Působí na mě, jako by redaktor stáhl články z blogu a bez korektury je vydal. Kniha nepůsobí příjemně, ani co se týče typografické části. Nakladatelství by na tom mělo nepochybně více zapracovat. Snaha o autentičnost zde působí spíše jako amatérismus.
I když má knížka těžké téma,moc hezky se čte. A věřím že pro autorku byla dobrou psychoterapií. I když mě teda nejdřív odrazovala obálka a název,jsem ráda že jsem knihu četla.