Veselice
Eva Hudečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487140/mid_veselice-ysk-487140.png
4
9
9
Poetický příběh české autorky odehrávající se na pomezí magie a reality.Kniha se odehrává jakoby mimo konkrétní čas a konkrétní místo, i když autorka pečlivě pracuje s reáliemi. Toto nepostižitelné, znejišťující prostředí temných pomezních hor a polomagického města Orlice uprostřed nich, místa s pradávnou a velkolepou historií, z níž ale nejintenzivněji přetrvaly prožitky minulých křivd, se stává strhujícím jevištěm. Veselice je dechberoucím příběhem, který odkrývá nejhlubší tajemství lidské duše, je prubířským kamenem charakterů hlavních hrdinů vydaných napospas šílené hře na život a na smrt.... celý text
Přidat komentář
Stejně jako "Osici" pode mnou Veselice naprosto uchvátila. Byla to moje první knížka od Evy Hudečkové a nestačím žasnout, jaká je to skvělá spisovatelka, jak nádherný jazyk, slovní obraty a popisy používá... skoro bych řekla, že to pro mě bylo stejně úžasné překvapení, jako když jsem před lety četla četla "Sto roků samoty", tak nádherný magický realismus to byl, zůstane mi nadlouho v hlavě... Myslím, že mám další oblíbenou spisovatelku a určitě si přečtu i její další knihy. Veselici velmi doporučuji, vlastně se divím, že je tak málo v "přečtených knihách"... už jenom ta úžasná tmavofialová obálka musí každého zaujmout, mě přitáhla v knihovně už ode dveří... a text navíc doplňují kouzelné ilustrace...
Prosím zpozorněte. Evu Hudečkovou určitě znáte jako herečku, ale ona je to i bezvadná spisovatelka. Já to fakt netušila. Nebýt Květušky, naší věrné návštěvnice knihovny, tak mi zůstal její spisovatelský talent asi nadosmrti utajen:-)
Veselice se odehraje prakticky během jednoho dne. Jedná se o velkolepou oslavu na počest sv. Martina, patrona města Orlice. Časově je příběh nezařazen, mnohé evokuje, že jde o dřívější dobu, ale pak jsou tam prvky, díky kterým si dost dobře dovedu představit, že se pohybujeme v budoucnosti (samozřejmě postapokalyptické). Poutavé vyprávění odstartuje Tonka Pometlice.
„Tonka Pometlice klopýtala úvozem a funěla námahou, zmrazky jí skřípaly pod nohama. Úkosem pohlédla na vesnici v údolí, prolezlou chladem a bídou, na boží dopuštění, které chudákům sebralo i to málo, co měli. Politovala je, ale nehodlala se trápit neštěstím jiných; leželo na cizích bedrech, měla svých starostí dost. Cesta domů byla dlouhá a plná nástrah, musela šetřit silami a myslet na sebe.
„Dokud za mnou nezapadnou dveře chalupy, nebudu mít vyhráno,“ zamručela a s umíněností starého osla se ubírala do vrchů. Kabát s nárameníky měla upnutý ke krku, na hlavě beranici omotanou šálem, kalhoty i holiny zdědila po tátovi.“
E. Hudečková skvěle rozehraje „šachovou partii“ s mnohými obyvateli Orlice a jejího okolí. Figury na mě povětšinou působily spíš jako lidské karikatury. Pochybnými charaktery se to tam jenom hemžilo. Všichni mají svá tajemství a touhy. Někteří si jdou tvrdě za svým, jiní se nechávají manipulovat. A pak přišel konec. A moje první myšlenky byly, že ještě není dohráno. Chci vědět, jak se vyvíjely osudy mnoha postav a jak se vykrystalizoval vztah Horní a Dolní Orlice. Uvítala bych pokračování. Přijde mi škoda, nevytěžit víc z potenciálu, který příběh obsahuje. Na druhou stranu musím říct, že o knihách, v nichž není vše dotaženo do konce, přemýšlím nejdéle:-) … Po jazykové stránce mě text velmi mile překvapil. Bavily mě dialogy. Paní Hudečková dokáže používat slova velmi úderně. Lucie Seifertová příběh okořenila svými ilustracemi. V jejím podání působí odporný velitel Bohouš Pouchle ještě odporněji, prolhaná a podlá Lola Pumrová jako ta největší troska, atd. Každopádně, pokud máte chuť na neobvyklou knihu od české spisovatelky, tak Veselice je tou pravou volbou. DOPORUČUJI.
Eva Hudečková se u mě definitivně zapsala jako výborná spisovatelka. Určitě se poohlédnu po nějaké další knize od ní. Květo, díky!
PS. Veselici jsem si musela na DK sama vložit. Kdyby mě tolik neuchvátila, tak bych se s vkládáním neobtěžovala:-)
Autorovy další knížky
| 2002 |  O ztracené lásce |
| 2001 |  Bezhlavá kobyla |
| 1998 | Bratříček Golem |
| 2002 | Sedmihlásek |
| 2006 | Tajemství pražského šotka |
Žádná veselice se nekonala, snažila jsem se, ale nešlo to: podivné míchání jakoby starobylejšího stylu (košaté a poetické popisy místa, krajiny, počasí,...) i obsahu s modernou (volby, touha po moci, korupce, převrat?), v čase přitom nikde neukotveného příběhu. Podivné postavy a jejich chování, žádná sympatická.
Dílo zkázy pro mne dokonaly strašlivé (a ještě opakující se) ilustrace a tíha knihy se zbytečně drahou výpravou (tlustý křídový papír) a přebytečnou délkou.