Vesmír vědomý si sám sebe

18.09.2021

Osvícenému vydavatelství ANAG se podařil další počin, který by mohl zaujmout jak materialistické tak spirituální hledače. Je to jeden z nejlepších pokusů na českém knižním trhu, které se snaží o skloubení zdánlivě nesmiřitelného - vědy a spirituality. Možná se nebude líbit ani jedné z těchto dvou skupin, ale přinejmenším je to další výzva pro sisyfáky, aby se snažili Goswamiho pojetí vyvrátit. Docela se těším na jejich recenze. Už několikrát jsem zde kritizoval tristní výkon, který věda soustavně předvádí při vysvětlování vědomí, toho tak základního jevu naší reality. Nyní mohu s potěšením napsat, že tato kniha mé nemalé nároky splňuje. Přečtěte si ji. Je to sice slušný intelektuální nářez (klobouk dolů před překladatelem), ale stojí to za to. 

"V současnosti jsme svědky zásadního zmatení prostupujícího světem prakticky ve všech oblastech," začíná Goswami kapitolu Integrace vědy a spirituality. Napsal to před téměř třiceti lety, ale už dávno to nebylo tak aktuální jako dneska. Příkladů si jistě každý z vás dosadí přehršel. Pominu politiku, marketing, politickou korektnost, fake news, očkování, covid, ekologii a podobné oblasti, a budu se soustředit na problematiku vědomí. Je neuvěřitelné, kolik předních vědců i pěšáků vědy se spokojí se současným (pseudo)vědeckým (sorry, neboť nedokázaným, případně vyvráceným) paradigmatem.

Goswami reaguje na (pro zkostnatělou vědu) značně nepříjemné, experimentálně dokázané a v praxi použité úspěchy kvantové fyziky, a snaží se předestřít idealistickou vědu, která bere vědomí jako prvotní. Postupně rozebírá a vysvětluje experimenty a zákony nové fyziky, a vychází mu z toho překvapivé, ale pro mnohé přemýšlivé a nepředpojaté čtenáře poměrně logické vysvětlení.

Dokud věda nezačne brát vědomí odpovědněji, tedy tak jak je vzala kvantová fyzika, a neučiní z toho případné závěry, dosáhne sice úžasných a přínosných výsledků, ale její fundamentální principy budou nadále zcela mylné. Alespoň Goswami je podle mne docela přesvědčivě na základě důkazů vyvrací. A jak tedy ten borec vidí Vesmír, vědomí a roli člověka nebo jiné myslící bytosti, která je schopna vědomého pozorování?

"Vesmír existuje v transcendentní doméně jako beztvará potencialita, a to v nesčetných možných varietách, a projevuje se jako manifestní, tedy mající určitou podobu, pouze tehdy, je-li pozorován vědomými bytostmi."

"Žádný objekt v časoprostoru neexistuje, pokud jej nepozoruje subjekt nadaný vědomím."

"Mimo vědomí neexistuje nic."

"Každé pozorování vytváří kauzální cestu či průchod ve struktuře posibilit v transcendentní doméně reality. Jakmile je volba učiněna, jsou všechny cesty vyjma jediné vyloučeny ze světa manifestace."

"Mozek je interaktivní systém, jehož kvantově-mechanická makrostruktura je důležitým doplňkem souboru neuronů v klasickém pojetí."

"Mozek-mysl je duální kvantový systém / měřicí aparát. Vesmír je si sám sebe vědom skrze nás samotné."

Ano, tak mohou znít základní postuláty idealistické vědy, která jinými slovy říká totéž co mysticismus, a také to, co instinktivně a pochopitelně daleko jednodušeji, nesprávněji a primitivněji cítí a cítila většina lidí, kteří na Zemi žijí a žili. Částečně nepochopení vědců chápu, protože idealismus znají většinou z učení různých náboženství, která poselství mystiků zjednoduší, přežvýkají, rozmělní, pozmění, využijí a někdy i zprzní a zneužijí.

Jenže Vědomí / Ducha si opravdu nemůžeme představovat jako lehce senilního staříka na obláčku mezi Zemí a Měsícem nebo jako cholerického Hospodina. Kdo chce pochopit, co je Vědomí / Duch, musí se obtěžovat číst a pochopit mystiky, zejména pak východní mystiky (zvláště pak taoisty a indické a tibetské mystiky, kteří jsou svého druhu skutečnými vědci), a optimálně se také osobně seznámit s vědomím a jemnými energiemi prostřednictvím meditace a energetických cvičení (jako či-kung, tajči, jóga nebo taoistická vnitřní cvičení). Teprve pak snad zjistí, že dosud znal jenom ego, svou běžnou mysl, a že se teprve nyní propracoval ke skrytému fenoménu vědomí, které staří, poučení, moudří taoisté označili tajemným slovem TAO. Snad také pozná, že k Pravdě lze dospět jak mystickou, tak (kvantově) vědeckou cestou, jak to dokládá tato kniha, a nikoli tím, že vědomí degradujeme nebo je v rámci zachování "objektivity" pyšně a pošetile ignorujeme, a na své nevědomosti lpíme, a nadřazeně zlehčujeme naprosto relevantní námitky odpůrců.
 
Osobně věřím (a s povděkem kvituji, že mě tato kniha tak vědecky utvrzuje v mém nikoli lehko nabytém přesvědčení), že tento Vesmír je úžasná iluze Vědomí / Ducha, který chce vidět, vnímat a zažívat své Dílo. A na lidech a podobných bytostech záleží, co si z toho Díla vyberou, a co se tudíž stane skutečností. Jenom to se vynoří z potenciálů, a "zatuhne" do toho, co vnímáme jako "objektivní realitu", oddělenou od našeho "já". Nic víc opravdu neexistuje a nikdy neexistovalo. Zkuste o tom chvíli přemýšlet, je to velice poučné, a možná to leccos záhadného vysvětluje. Nějaký moudrý mystik řekl něco v tom smyslu, že svět je "zamrzlý sen".

(Pokud se chcete opravdu dobře pobavit, tak se zamyslete nad implikacemi výše uvedeného odstavce. Když jsem se před léty dobral podobného smýšlení, tak jsem se hodně nasmál. Zejména dvě implikace z dávné i nedávné historie, které začínají v češtině i v angličtině na "D", respektive na "M", jsou skutečně legrační a přitom objevné. Osobně věřím, že Vědomí / Duch má silný smysl pro humor, a je jenom naší chybou, že si to často nedokážeme uvědomit, a bereme tu Hru až příliš vážně.)

Jenže svět je tak záhadný a podivuhodný, že možná nakonec zjistíme, že pravdu měl překvapivě básník J. H. Krchovský, který tvrdí:

"Je šťasten ten, kdo v bludu žije
a nedozví se ani v stáří,
že svět se točí kolem pyje
a místo slunce ku*da září."