Vesnický román
Karolina Světlá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192896/vesnicky-roman-LwI-192896.jpg
4
448
448
Vesnický román je první román z řady Ještědských románů, které autorka Karolína Světlá napsala. Román je vlastně takovou ukázku manželství, ve kterém se žije bez lásky. Popisuje vztah ženy a ženatého muže, ukazuje také to, jak jim je bráněno ostatními lidmi být šťastní a pokojení. Egoismus druhých lidí, mravní a společenské předsudky, to vše román řeší a popisuje.... celý text
Přidat komentář
První román, který jsem do Světlé četla, mě neskutečně překvapil. Je to velmi nadčasový příběh o domácím násilí, který obsahuje velmi zajímavé mezikulturní sondy a postřehy a otevírá nečekaná témata. Také se četl překvapivě lehce. Inspirovalo mě to, abych tvorbu Světlé prošla více do hloubky.
Rodinne drama s extremni zarlivkou, co svym chovanim dela ze zivota peklo vsem okolo. Antosova matka byla taky povedeny ptacek, v nekterych situacich extra pokrytec.
(SPOILER) Tak tohle byla pecka! Každá věta, každé slovo, každý motiv – vše pečlivě zvážené a výborně literárně zpracované. Nedávno jsem četla Na Větrné hůrce od E. Brönteové, tak se mi to tam chtě nechtě plete – tady je ten incest už "dokonalý" (vzhledem k tomu, že rychtářka má nejdříve Antoše jako schovance a bere ho v podstatě jako "vlastního syna", kterého si později vezme za muže), ale i láska je tu více méně dokonalá (avšak nenaplněná). Sylva se vzdá vlastního štěstí, aby uchránila toho, koho miluje. Není právě tohle důkaz bezpodmínečné lásky? Dílo je v určitých ohledech i nadčasové – neřešíme dnes vlastně podobné problémy? Partnerské (žárlivost, "nenačasování" lásky), mezigenerační (např. když Jírovcová synovi vyčítá, že si "jen užívá života" a že jeho otec "pracoval do úmoru, aby se on mohl mít lépe"), společenské (jak se vymanit ze zajetých vzorců - a lze to vůbec?). Za mě super sonda do obecně-společenských poměrů 2. pol. 19. st., ale i nitra obyčejného člověka.
Vesnický román vypráví o životě na zemědělské usedlosti. Těžká práce na statku, kdy lidé opravdu dřeli od rána do večera se prolíná s milostným životem Antoše a rychtářky. Ona je starší a velice žárlivá. A i když se jim narodili dva synci, tak manželství nebylo šťastné. Psychické nátlaky ze strany rychtářky gradují a Antoš odchází do hor, aby si začal sám vydělávat. Statek pustne, rychtářka na něj sama nestačí a tak do služby povolá ještě Sylvu. Mladou a krásnou ženu, kterou se rychtářka snaží poštvat i proti Antošovi. To se jí zpočátku daří až do doby než dojde na statku k dramatické události a Sylva pozná, že tou špatnou není Antoš, ale právě žárlivá a panovačná rychtářka. Antoš a Sylva k sobě nacházejí cestu a zjišťují, že si velice rozumí...
Pokud očekáváte šťastný konec a jednorožce na duze, tak vás zklamu. O to víc se mmi vlastně příběh líbil, protože není zakončen tak, jak jsem celou dobu očekávala. Je to náročnější čtení a chápu, že když je obsahem povinné četby na základních či středních školách, že studenty čtení nebaví. Ale pro staršího člověka je to opravdu zážitek. Poznat spisovnou češtinu 19. století a prolouskat se až ke konci je prostě skvělé.
Mimochodem, statek ve kterém se Vesnický román odehrává opravdu najdete. Ve Světlé pod Ještědem, popisné číslo 2.
Souvislé a poutavé vyprávění, které se jen těžko odkládá, i proto jsem měl přečteno nezvykle rychle. Je to velmi silný román a poslední odstavec o novém hospodářství je skvělým zakončením. Rád jsem se přiučil některým archaismům.
Tady Karolinu "mi doporučila jedna Karolína". Kecám, ale jede se zrovna ve společném čtení, a já od této spisovatelky mám více knih, které bych ráda v průběhu měsíce přečetla.
První byl tedy Vesnický román, a byla to naprostá paráda! A já jsem z toho vedle jak ta jedle.. Tak strašně moc se mi to líbilo, ta doba, zvyky a tradice, to jak se pohlíželo na všechno co děláš a jak se chováš.. no v knihách to miluju, ale žít bych takhle nedokázala. :)
Román nám tedy vypráví o zajímavých, a asi tabuizovaných tématech té doby, a Karolina se do toho teda pustila perfektně. To, jak se pohlíželo na manželství, ačkoliv nefungující, jelikož manželka byla celkem tyranka (sorry jako Rychtářko!) a matka celkem k ničemu,.. to, jací byli muži silní a pracovití, odhodlaní a moudří (Antoše jsem si fakt zamilovala!) a to, že bylo hrozně nezvyklé starat se o holku, která se více méně chovala jako kluk, a o kluky nejevila ani trochu zájem.. ale ze které se díky Antošovi stala normální "spasitelka všech duší" (Sylvu jsem si taky oblíbila! Statečná to byla holka!). Tak o tom se četlo fakt dobře.
Prostě to byl neuvěřitelně krásný, i když chvilkama dost krutý, Vesnický román, a Vám doporučuju si ho přečíst. Fakt se bude líbit!
Skvělé dílo, ale ten konec stejně člověka zamrzí. Karolínu Světlou doporučuji všem. Vynikající autorka své doby.
"Básnický protest proti soudobé společnosti v níž vzdor jásotu nad novým jarem národa nebylo místa pro štěstí prostých lidských srdcí."
Karolína Světlá si zaslouží velký obdiv za svou odvahu jít do křížku se starými dogmaty a dotknout se ve své době tak nekonvenčních témat. Přečteno téměř bez dechu. Vynikající dílo!
Ke Karolíně Světlé jsem dlouho měla vztah, který má mnoho lidí ke knihám zařazeným do školního "kánonu", totiž že je to něco zastaralého, pro dnešní dobu nepotřebného. Vesnický román jsem si nakonec vybrala proto, že jsme se loni vydali právě ze Světlé na Ještěd, a také kvůli čtenářské výzvě. Ačkoliv příběh je po většinu času téměř jak z červené knihovny a rozhodování a jednání postav je pro moderního člověka někdy nepochopitelné, zůstalo ve mně po přečtení mnoho otázek, pro které si myslím, že stojí za to Vesnický román číst i dnes. Druhým velkým překvapením pro mě byl jazyk, který ač archaický, působil tak, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Ve vydání z roku 2019 od nakladatelství Host je navíc bonus v podobě komentáře, který Vesnický román zasazuje do celkového kontextu tvorby K.S.
Překvapivě celkem zajímavý příběh, ve kterém se mísí pověry a lidová mystika. Hlavní hrdina si vezme starší ženu a je to prakticky o tom, co to s jejich vztahem udělá. V některým případech jsem si nemohl nevzpomenout na Kalibův zločin. Ta studie pokřivených vesnických vztahů, která člověka dožene k nepředvídatelnému činu. Stejně jako postavy matek. Oba romány jsou podobně kritické a přece jiné. Světlá má navrch s psychologií a tou mystikou, myslím.
Považuji za báječné, že se díky nesčetným klasikům nejen české literatury můžeme navracet do dob, které nám nejsou známy ani z vyprávění, byť si je především díky nádhernému květnatému umnému a za pár dekád nejspíš nesrozumitelnému jazyku máme tendenci idealizovat. Řada lidských vlastností jako závist, žárlivost či svár se nikdy nezmění, avšak charakter doby je diametrálně odlišný. Jde o zcela jiný svět, v němž například čest nebo památka po zemřelém znamenají víc, než "pouhý" život sám. Velice příjemná (i když mnohdy šokující!) záležitost na pozastavení kolotoče všedních dnů a uvědomění si nepřekonatelných dobových rozdílů.
Solidní drámo :) a parádní přehlídka různých charakterů, od psychopatky, klaďase, tvrdé moralistky po na svou dobu cool holku, které jsem fandila nejvíc. Člověk by neřekl, ale žili ti naši předkové někdy divoce. :)
Vesnický román jsem četla jako povinou četbu a vlastně poukázal na dobu, jak se žilo a jak se s tou dobou ženy uměly probojovat. Když pohlédneme k dnešní době je to jako nebe a dudy. Doba se strašně změnila, myšlení lidí též je úplně jinde a je přesně vidět jak se ženy posunuly o mnoho kroků v před. Nicméně ráda se zpět k té době vracím a tyto romány mám moc ráda.
(SPOILER) Spoiler! Teda já čučela jak blázen, jak se paní Karolína pustila hned do tří, na její dobu jistě velmi provokativních témat (manželství se starší ženou, konverze a rozvod) a hlavně jak vše v podstatě obhajuje, pokud se čest postaví po bok rozumu proti zastaralým zvyklostem. Musím si někde dohledat, jak tehdejší čtenářstvo reagovalo... Taky oceňuju nesporný autorčin talent, protože román je perfektně "sestaven" a štimuje od první do poslední stránky. V době, kdy kromě německých děl nemohl mít nikdo nic moc českého načteno, se jedná bezesporu o přirozenou vlohu. Tleskám a nemůžu dát jinak než 5*. (...teda až na to, že se nakonec nedostali! Brek, brek...)
Na svou dobu velmi moderní počin, který je i dnes čtivý a dějově zajímavý. Čtenáře zavede do venkovského života v 19. století a přitom ho neunudí zdlouhavými popisy a předvýdatelným dějem. Světlá byla prostě frajerka! Ještě o něco víc mě bavil Kříž u Potoka.
Moje první seznámení se s Karolínou Světlou a určitě budu pokračovat. Antoš Jírovec byl vyobrazen jakožto prototyp kladné postavy, chvílemi mi ale vadilo, jak moc dokonalý byl. Jinak se mi to moc líbilo, ta stará čeština je krásná! A závěr byl překvapivý a velmi zajímavý.
Ach, co mi to má nejoblíbenější autorka, Karolina Světlá, provedla!
Četbu Vesnického románu jsem stále odkládala, neboť jsem se a něj velmi těšila a chtěla si jej „vychutnat“ na dovolené. Byla to sázka na jistotu, neboť jsem již dříve četla Kříž u Potoka či Kantůrčici, které se mi moc líbily. Nakonec přišlo spíše zklamání. Plytký děj se míchal s nepříjemnými pocity, takže na tuto knihu raději pozapomenu a budu nadále dělat, jako by se nic nestalo. Karolinu Světlou na první příčce svých oblíbených autorek i tak ponechám.
Čistě technicky se to čte opravdu výborně, ale přílišná "vyšponovanost" charakterů mi bránila ve skutečném prožitku.
Štítky knihy
venkovské romány náboženský život Ještědsko předsudky
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Je to fakt naprosto vynikající. Chvíli jsem si musel zvykat na složitější jazyk, ale pak už se to četlo úplně samo. Je vidět, že lidé ve vztazích od pradávna řešili podobné věci, jako řešíme teď. Některé pasáže vážně nebyly příjemný, ale byly velmi realistický.