Vespod
Béatrice Kahn
V centru příběhu stojí trojice dívek – dospívající Élisabeth v roce 1963 na francouzském maloměstě poslouchá pod kavárenským stolkem hovory dospělých v den pohřbu své starší přítelkyně Thérèse a při tom si čte deník Henrietty psaný zhruba před dvaceti lety. Na povrch postupně vyplouvají tajemství držená v poválečných maloměstských poměrech pod pokličkou. Pozvolna a velmi nenápadně se v samém závěru odkrývá velký a tragický příběh zrady, kolektivní viny a kolaborace.... celý text
Přidat komentář
Křehký literární debut francouzské novinářky B. Kahnové, autorky především literatury pro mládež. Vespodu je příběhem strhujícím, který mapuje osudy tří žen, které se od sebe odlišují nejen věkem, ale i rozmanitosti svých životních osudů. V centru vyprávění zasazeného do 60.let 20.st. stojí Eli, která se nachází na rozhraní mladí a dospělosti. Sbližuje se s o několik let starší Therese patřící k vyšší společenské třídě. Právě ona Eli otevírá postupně bránu do světa dospělých i vnímání ženskosti. Daruje ji deníkové zápisky dívky Henriette, která reflektuje svůj život na prahu druhé světové války i sve milostné vzplanutí. Tak se osudy těchto tří silných žen vzájemně propoji a odhalí skrytá rodinná tajemství. Tato novela je plná sugestivních myšlenek, evokuje plastický obraz vývoje francouzske společnosti druhé poloviny 20.stoleti a odhaluje křehký vnitřní svět hlavních hrdinek. Zaujalo mě zejména celkové pojetí poetického vyprávění situovaného " pod stůl " jedné francouzské kavárny, kde hlavní hrdinka po násilně smrti své životní přítelkyně poslouchá hovory dospělých a vrací se časově zpět do dnů seznámení se s Therese. Doporučuji všem milovníkům spletitých příběhu zasazených do historického kontextu.
Takový svérázný svěží francouzský počin.
Ono tu Francii musíš u popisu zmínit, tomu se nejde vyhnout. Je to jedna z postav.
Já se musela na knihu, ač úzkou, celou dobu pekelně soustředit. Těká mezi postavami, místy, žije vlastním životem.
Nedá ti prostor hlavní aktéry systematicky poznat ani ti nevychází vstříc s množstvím jmen. Spíš naopak.
Já mám rada, když nečtu furt to samé a něco mě překvapí. A tady se to stalo.
A pak střih. Najednou se ucelenost deníku mísí s chaosem v kavárně a cele je to zatraceně chic a sexy.
Celý ten text je otevřený a upřímný a zároveň mnohoznačný a za mě neuchopitelný.
Jakýkoliv narušený vztah matka/dcera v knize je pro mě automaticky na další hvězdu. A v tomto případě, ač na malém místě, byl sakra věrohodný, bolavý…sakryš to bylo dobré.
Ta knížka je jako pohlazení po tváři, nebodla mě do srdce, nevypálila mi do hlavy hlubší stopu, ale byla moc milá.