Veteráni republiky

08.06.2018

- Pak legionáři olemujeme všechny silnice! sykl nenávistně major Krautburg.
- Telegrafních sloupů snad bude dostatek, zeptala se paní Kunhuta.
Kvůli této rozmluvě jsem si to přečetla, ale nutno říct, se zbytkem knihy je to už horší. Postavy jsou hrozně schématické. Z trojice legionářů to dobře dopadne s tím jedním, který nevzal výhody, protože je socialista. Sledujeme jeho vzestup ve stranické organizaci, který je nesporně zajímavější (místy dokonce vtipný), než hrdinovy názory. Nakonec zdědí rodinu po kolegovi, který se kvůli válečným démonům zabije.
Mnohem vděčnější jsou příběhy druhých dvou. Nejsympatičtější z trojice je zabit na Slovensku po dobrém dobrodružství s maďarskými rozvraceči republiky. Třetí z legionářů, šarží nejvyšší, si zkazí život, když si nasadí do legionářského kožíšku německou věš. S ním autor naložil snad až nedůstojně. Čím si to zasloužil? Čím si to zasloužil čtenář, že je kniha tak nesourodá, ani neví, čím chce být? Bylo to i napínavé, dobrodružné, zajímavé, jsou tam reálie, jenže to prostě není dobrá kniha. Možná nejvíce mě zklamalo, že linky spolu neměly žádnou souvislost a k ničemu než k likvidaci dvou postav vlastně nedošlo. Poselství jsem nenašla a autor mě otravoval mnohem víc, než všechny jeho postavy dohromady.