Veterinářka
Gillian Hick
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462058/bmid_veterinarka-MsW-462058.jpeg
4
243
243
Přežije mladá veterinářka na irském venkově? Jedině se smyslem pro humor! Prostě James Herriot v sukních! Ať už kastruje koně v Dublinu nebo odřezává rohy skotu na wicklowském venkově, zachraňuje zraněné kočky před podvraťáky nebo se potýká se zdrogovanými hlídacími psy, veterinářku Gillian Hickovou humor nikdy neopouští. A právě její neutuchající smysl pro humor se promítá do této knihy, jež je jakýmsi záznamem náročných situací, se kterými se v práci jako čerstvě promovaná veterinářka setkává. Nejen že musí pomoci zvířatům od jejich neduhů, ale musí se vypořádat i s „lidskými“ nástrahami v podobě dohazovačských matek nebo šovinistických farmářů, nemluvě o chlapících, kteří se neustále ptají: „A kde je ten opravdickej veterinář?“ Humorem a energií nabitá sbírka příhod jedné neohrožené mladé veterinářky v Irsku.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno:
2019
,
Jota
Originální název:
Vet on the Loose, 2005
více info...
Přidat komentář
Audiokniha - načteno to nebylo špatně. Hudební režie - palec nahoru.
Ale kniha sama o sobě spíše zklamání. Taky jsem se těšila na humorné historky a dostala spíše hrůzně detailní popisy střev, vytékajících oči a jiných krví zalitých částí zvířat. Je pravda, že povolání veterináře "není jen mazlení koťátek."... Tenhle pohled na profesi jsem opravdu nečekala. Aspoň mě to zbavilo hned několika iluzí. Každopádně další knihu od autorky asi poslouchat nebudu.
Knihu jsem si koupila v audiu, jelikož mám ráda humorné příběhy ze světa veterinářů. Naposledy jsem takto četla Luka Gambla a to se mi opravdu moc líbilo. Jelikož to bylo pod štítkem humor, tak jsem čekala něco obdobného.
Abych ale pravdu řekla, tak jsem našla v knize možná tak jeden humorný moment, jinak zhola nic. Navíc mě dost odrazoval postoj samotné autorky. Ta ke každému zvířeti přišla a zhodnotila, že by mu dala poslední injekci, že by to bylo nejlepší. Pak se třeba pokusila zvířátko zachránit a mnohokrát se jí to povedlo, ale stejně se samotná kniha nesla spíše na vlně smrti a detailního popisu některých procedur. Je to sice zajímavý náhled do života veterináře, ale nebylo to rozhodně nic, co bych hledala.
Audioknihu jsem musela několikrát vypnout a doposlouchala jsem jí spíše z toho důvodu, že jsem za ní utratila peníze, tak abych je jen nevyhodila do vzduchu.
Myslela jsem, že si zpříjemním noční, ale spíš mi bylo do breku. Autorka sama mi nebyla sympatická svým přístupem, takže u mě převládá zklamání. Kdybych nečekala humor, ale chtěla se něco dozvědět o stinných stránkách dané profese, tak bych možná byla spokojená.
Jediné, co můžu pochválit, tak bylo zpracování audioverze, které bylo příjemné.
Knížka se čte vcelku dobře, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Znovu číst určitě nebudu (jako Jamese Heriota), naštěstí ji mám z knihovny. Pár úsměvných momentů v knize bylo, ale humornou bych ji nenazvala. Dočetla jsem, protože se mi hodila do knižní výzvy.
Nádherná knížka plná zajímavých případů a zážitků pro ty, kteří chtějí nahlédnout do reality povolání veterinářky.
Napsáno velice čtivě. Autorka - hlavní hrdinka knihy mi byla velice sympatická a těšilo mě, že jsem měla možnost nahlédnout i do její mysli a pocitů.
Knihu nešlo odložit, přečetla jsem ji za dva dny.
Řadím mezi mé oblíbené knihy a určitě doporučuji.
Moje zidealizované představy o povolání veterináře vzaly po přečtení knihy za své. Spíš než humorné mi toto čtení přišlo dost drsné a plné smrti zvířecích hrdinů. Napsané hezky ale pro citlivé čtenáře nedoporučuji.
Člověk by ani v nejmenším netušil, co vše musí taková žena veterinářka zvládnout. Vím, že to není lehké povolání, ale takhle drsné chvíle bych opravdu nečekala Kniha byla tak dobrá, že jsem se mnohdy vracela ke kapitolám a četla je znovu :)
Hezké, příjemné a zajímavé vyprávění o profesi veterinářky v Irsku. Jak tu někdo již psal, místy je to dost silné, někdy dojemné, občas smutné a jindy vtipné. Příjemně se to četlo.
Když jako dítě chcete být veterinářem a měli jste tu možnost navštívit Irsko (zejména východní pobřeží), pak Vás to vcucne.
Vybavili se mi místa, která jsem sama navštívila. A v romantickém oparu vzpomínek zasazovala jsem do nich děj knihy.
Smála se, brečela a zároveň jsem se proklínala proč jsem na tu veterinu nakonec nešla?
Irsko a zvířáta...reálnější pohled na tak zajímavé povolání...
Co si budeme povídat, James Herriot je jednom jeden.
Kladu si otázku, proč to tak je. Geniální styl psaní? Geniální překlad?
Těžko říct.
V každém případě jakákoliv jiná kniha od dalšího veterináře už prostě nemá ten náboj, kvůli kterému se spousta z nás, aspoň na okamžik, chtěla zvěrolékařem stát.
A to i přesto, že všichni vetové čelí v podstatě podobným problémům.
Výjimkou není ani veterinářka Gillian, která k tomu přibrala i něco navíc: fakt, že je žena. A tak musí navíc odrážet skepsi farmářů i pokusy o dohazování.
Pokud máte rádi historky z profese zvěrolékaře a nevadí vám občas detailní (a trochu nechutné) popisy některých procedur, knížku si otevřete.
Pokud ale čekáte sebeironizující vlídný humor, poetičnost a noblesu, radši si znova přečtěte Herriota.
Prima odpočinkové čtení na odreagovani jako delané, vtipné zážitky ze studia i praxe, některé pribehy povednější, některé méně. Pokud hledáte něco opravdu nenáročného, tak určitě doporučuji.
Knížka to byla milá - někdy trochu smutná, jindy mírně nechutná. Autorka velmi živě popisuje některé ze zákroků, které jako veterinářka musí během své praxe provádět, což není vždy nejpříjemnější.
Líbilo se mi, že nešlo o nějaký “přeslazeně pozitivní deníček jedné veterinářky”, ale že nám bylo ukázáno i to ne-hezké.
I přesto všechno mi ale knížka asi úplně nesedla do nálady. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a někdy jsem se trochu nutila do poslechu. Někdy mě tak úplně nebavila a celý děj mi přišel trochu plochý. Nevím ale, jestli by se nějaké “zvraty” daly u takového typu příběhu čekat. Mně tam bohužel něco “navíc” chybělo.
A taky bych si v audioknize pohrála s hudebními přechody, protože mě zamrzelo, když skončilo smutné vyprávění a mé emoce přerušila veselá znělka s bučením krav. Kdyby se tam bývaly střídaly nějaké jiné přechody, mohly by vždy podtrhnout emoci, kterou v nás ta daná kapitola měla vyvolat. Je to detail, ale bylo by to příjemnější.
Velmi milá kniha, i když místy smutná. Dokázala jsem se vcítit do hlavní hrdinky a prožívat to všechno s ní, pokud se někdy dočkáme další knihy, určitě si ji nenechám ujít.
Je to pěkně napsané, s takovým veterinářským nadhledem. Nemohu si pomoci, ale při poslechu audioknihy si ten děj představuji trochu jako film. Možná to má kdekdo... Jakmile se dostanu k těm naturalistickým popisům těch veterinárních zákroků, zvyšuje se mi tlak. Takže kniha je vhodná jej těm, kdo tyhle představy nemá, anebo mu nevadí popis postupu zatlačování vyhřezlé dělohy zpět do krávy. Tohle se mi špatně vstřebávalo...
Knížka se mi moc líbila. Veterinářka Gillian vypráví o svých prvních veterinárních začátcích. Příběhy jsou velmi čtivé a některé i velmi smutné.
Moc pěkné vyprávění autorky o její veterinářské praxi na irském venkově. Hodně podobné povídání jako vzpomínky Jamese Herriota. Oproti panu Herriotovi však měla ještě navíc problém s tím, že je veterinářka žena, což obzvlášť starší muži farmáři nepřijímají lehce a často chtějí prostě raději počkat, až přijde ten "pořádný veterinář", chlap! :) Úsměvné historky střídají smutné, kdy už ani ta nejlepší péče a pomoc nepomůže a veterinář může jen zkrátit zvířecí utrpení.
Kniha mě nijak nezaujala, rozhodně jsem se nepobavila.