Vetešník
Jess Kidd
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411218/bmid_vetesnik-mQe-411218.jpeg
4
107
107
Samotářská pečovatelka a nevrlý vetešník v domě plném tajemství… Maud Drennanová je pečovatelka, které se následkem tragické události v dětství zjevují upovídaní duchové svatých. Kromě své bytné se s nikým nestýká a plně se věnuje svému povolání, v němž nachází útěchu — dokud se neseznámí s panem Floodem. Cathal Flood žije v rozlehlé rezidenci plné haraburdí a divokých koček. Předchozího pečovatele dohnal do blázince a Maud je jeho poslední nadějí, že bude moci ve svém sídle zůstat. Nesourodou dvojici stmelí láska k irským příběhům i společná nevraživost vůči Floodovu panovačnému synovi. Jenže z temných koutů domu se začnou vynořovat rodinná tajemství a záhady, které se Maud snaží s pomocí své bytné vyřešit. Byla smrt Cathalovy krásné manželky Mary skutečně nehoda? A jak s rodinou Floodových souvisí zmizení patnáctileté školačky v Dorsetu?... celý text
Přidat komentář
Autorka se vyžívá v efektních detailech, s nadšením líčí bizarní osoby i věci, plýtvá duchařinou. Podivný zástup svatých má patrně za úkol odvést pozornost čtenáře od zaměření na logiku děje. Celé je to upovídané a zároveň nic neříkající.
Knihu jsem nedočetl a proto ani nehodnotím. Pustil jsem se do ní po knize "Živel" a doufal jsem, že se ještě něčeho zajímavého dočtu, ale byl jsem zklamán.
První zklamání bylo v tom, že se děj nijak nevyvíjel a byl nudný.
Druhým zklamáním bylo, že vlastně byl na stejné konstrukci jako Živel. To znamená detektivka s prvky duchařiny. Opět se hrdina spojí s místním mudrcem (v tomto případě sousedka) a řeší starou historii. Možná, že mě odradilo i prostředí domu plného veteše, s čímž mám osobně neblahé zkušenosti. Doufám, že se autorce podaří ještě napstat nějakou dobrou originální knihu.
Pan Cathal Flood, je stařec, umělec na penzi, žijící ve své rozlehlé vile, plné jím nastřádaného odpadu a plné koček, který se odmítá odstěhovat do domu s pečovatelskou službou. Jeho pečovatelka Maud zjišťuje, že v domě je něco v nepořádku a podporována kamarádkou Renatou se pouští do pátrání. Řešíme smrt Cathalovy manželky, jeho záhadnou dceru a zmizení Maudiny sestry. Do příběhu vstupují další postavy.
Není to zvlášť výrazný, originální příběh, nedokážu ani určit o jaký jde žánr. Je to detektivka, duchařina, je to i vtipné, vystupují zde svatí, ochočená liška a přesto, že jde o takový mix, styl jakým byla kniha napsána je skvělý. Je to čtenářský zážitek, doporučuji.
Ještě než začnu chválit knihu, chci poděkovat Arwen777 a kap66, jejichž komentáře mě k tomuto příjemnému počtení navedly, byl to krásný čtenářský zážitek :-).
Těžko vybrat do jakého žánru kniha patří, snad od každého se tu něco najde. Vetešník obsahuje neobvyklý příběh, reálný a zároveň s trochou nadpřirozena, veselý i smutný, plný kouzelné atmosféry, která cílové čtenáře pohltí.
Jsou zde úžasné postavy, ať už jde o nerudného nemytého starce Cathala Flooda nebo pečovatelku Maud, která vidí svaté, či její kamarádku (a zároveň kamaráda v jednom) Renatu.
Neméně důležitou roli tu má i dům plný veteše, který mimo hromad všeho možného skrývá i nejedno tajemství, která se Maud snaží odhalit. A všude kolem jsou kočky a navrch jeden lišák... Zní to celé trochu střeleně? No ono to takové taky je, ale krásně se to čte ;-).
Začíná to tak hravě a končí to tak smutně... Skvělé slovní obraty, příběh také nebyl špatný, ale jakoby v něm něco chybělo. Pokud bylo záměrem, že si ani čtenář nemá být jistý tím, zda se všechno v knize odehrává doopravdy, nebo jde jen o spekulace a bujnou fantazii, pak bych možná dokázala přidat ještě jednu hvězdu, ale závěr ve mě tohle nepodpořil, spíš jsem měla pocit, že to celé vzniklo nějakou náhodou a ve skutečnosti měla být kniha jen jedna z dalších nadpřirozených detektivek...
Skvělé originální slovní obraty, přirovnání a vyjadřování, podivné postavičky a starý viktoriánský dům plný haraburdí a koček - to je podle mého hlavní kouzlo této knihy. Nepostrádá ani vtip a překvapivé zvraty a obsahuje hodně originálních myšlenek a zajímavých chvilek, ale autorka se u nich neumí zastavit, rozvinout je, spěchá dál a honí další scénu. Díky tomu je toho všeho nakombinováno přespříliš: duchařina, svatí, hororové prvky, sociální problémy, akční děj, nahuštěné bizarní obrazy. Jako překořeněné jídlo.
Dávám průměrné hodnocení, ale zároveň přiznávám, že mi nějak ten starý irský dědek s ochočenou liškou chybí...
„Rychlé reakce a těžké kuchyňské náčiní mohou zvrátit i ty nejzoufalejší situace.“ Sarkasmus, s nímž pečovatelka Maud přistupuje k úkolu postarat se o nevrlého starého pána a jeho chátrající sídlo naplněné harampádím, mě moc bavil. Časem ale její nadhled ustoupil stejně jako snaha o úklid, kterou nahradilo pátrání.
Vetešník je příběh z „říše pohádek pro dospělé“. Odehrává se ve strašidelném domě s nepředvídatelným majitelem, množstvím podivných, ošklivých i okouzlujících artefaktů, ošuntělých koček a imaginárních kostlivců ve skříni, kteří každou chvíli hrozí přeměnou ve skutečné. Podobné si s sebou nese i Maud, a i když neprozrazuje podrobnosti, dá se tušit, že její vnímání a cítění jsou ovlivněny právě jimi. Mlčenlivé duchy domu vysílající své signály doplňují překvapivě zábavné postavy mučedníků, pomáhajících alespoň glosami, když už konkrétněji zasáhnout nemohou…
Vyprávění je zasazené do současnosti, ale pomyslné odvíjení Ariadniny nitky má klasická pravidla, spoléhá na výpovědi svědků a intuici samozvaných detektivů, a to i v případech, kdy by nejistotu vyřešilo pár internetových kliknutí. Ale právě atmosféra spolu s živým jazykem a pečlivě dávkovaným napětím je tady základem úspěchu. Škoda, že na samý závěr přichází určité ošizení, ale i to vlastně odpovídá povaze žánru, který neopomíjí romantické prvky. Jakmile se z prince stane vlk, všechno ostatní zkrátka tak jako tak ztrácí smysl :-). V součtu příjemné čtení, u kterého spolehlivě zapomenete na vlastní trable – a možná místy i na okolní svět.
Jsem okouzlená. Začalo to krásnou obálkou, v úvodu knihy mě potěšila poetika jazyka a krása hry se slovy a poutavého vyprávění s lehkým humorem, pokračovalo to hromadícími se tajemnými událostmi a dřímajícími rodinnými strašáky a skončilo to tím nezapomenutelným pocitem, který si užívám, když zavřu knihu, ale ještě dlouho ji držím v rukách, abych si to potěšení ještě chvíli prodloužila, protože vím, že jsem dočetla knihu, na kterou dlouho nezapomenu.
Je to vskutku zvláštní dílo, mix poetiky, tajemna a ironie, se stopami hororu, detektivky nebo společenského románu, to přeci nemůže fungovat. Ale může, když tomu přijdete na chuť. A nakonec zjistíte, že vás autorka navnadila podivnými událostmi, snažila se odradit nerudným staříkem, vyděsila vás zvláštními kuriozitami, občas znechutila staříkovými slovy a chováním, napnula dávnými i teprve chystanými zločiny, seznámila s celou řadou svatých a s celou řadou lidských charakterů, dobrých i špatných. A to, co ve mně po dočtení zůstalo rezonovat, je velké pochopení pro lidské chování, charaktery, prožitá utrpení a složitost života. Poklona autorce.
Krásná kniha. Doporučuji.
Když jsem měla pocit, že všechno už tu bylo, že nevznikne nic originálního a zároveň uvěřitelného, že se asi už nedočkám dokonale sladěného zachvění strun dojetí a pobavení v jediném kouzelném okamžiku - objevila se Catherine O’Flynn, vzápětí Sara Baume a teď Jess Kidd. Díky všem třem!
Vetešník je nádherná knížka. Jazykově bohatá, barevná, neotřelá, vtipná, záhadná, plná lidskosti v pojetí, které je mi nejbližší. Uvažuji o tom, že si ve „vlastních seznamech“ založím jeden nový – „knížky prohlubující v člověku touhu být dobrý“. Vetešník tam bude zastávat velice významnou pozici.
Tohle jsem potřebovala! Příběh do kterého se mohu ponořit, který upoutá moji pozornost, protože chci vědět, kam mne spisovatelka zavede. A nutno říct, že tato spisovatelka umí vyprávět! Přistoupila jsem na její hru, uvěřila na duchy a svaté, oblíbila si starého nevrlého pána i přítelkyni Renatu a Maud mi byla velmi sympatická svým lehce ironickým přístupem k životu. Sáhla jsem po Vetešníkovi skoro bez rozmyslu, protože v knihovně už zavírali a já potřebovala něco na víkend - takže Vetešník si mne vlastně našel sám a já mám z této náhody radost (nebo že by to byla svatá Dympna, kdo vedl mou ruku? :)
(SPOILER)
Přečteno na jeden zátah, dočteno k ránu - prostě jsem musela vědět, jak to dopadne. Živel se mi moc líbil, takže jsem už věděla, že Vetešník nebude jen tak nějaká "detektivka" (pořád ale na duchy nevěřím a mrtví se mi nezjevují...).
Autorka je opravdu originál v tom, jak skloubí realitu (tentokrát londýnskou sociální práci a pomoc seniorům) s iracionálními prvky (svatí ne za každým rohem, ale přímo na dosah, špičkující sv. Valentýn, bojovný rachotící sv. Jiří, sv. Monika, Rita a zejména méně povědomá Dympna - patronka šílených - ocucávající si koneček copu, a k tomu špetka té pohanské irské mytologie). Naštěstí se tentokrát autorka nerozmáchla tolik v těch svých barvitých představách obtisknutých do reality; výjimkou je ochočený Lišák, který hrdinku v jednu chvíli prostě vede "za ruku" na důležité místo.
Není to přímo detektivka, spíš rozkrývání dávného tajemství, které začalo hrdince vrtat hlavou při práci pro staříka (opravdu vetešníka?) v jeho rozlehlém starobylém domě plném pozůstatků minulosti. Rozkrytí celého případu si vyžádalo i trochu spiritismu a spolupráci bohémské domovnice Renaty (která byla v minulosti opravdu lecčíms). Závěr mne v něčem nepřekvapil, ale v mnohém dalším rozesmutnil, protože nezůstal kámen na kameni (v domě), zanechal spoustu mrtvých, a těch přeživších pak aspoň podvedených, vyděšených a hrubě napadených.
A do toho i sama hrdinka si připomíná velmi podobný případ z vlastního dětství, z vlastní rodiny, velmi osobní - závěr ale nenaznačuje, kam půjde v tomto směru pátrat vlastně dál, takže zůstávají čtenářské otazníky a autorská otevřená vrátka.
Nezvyklé, tajemné, psychologické (dobře vylíčené jak vztahy v rodině, mezi dětmi a mezigeneračně, ale i všem nepříjemná problematika stáří). Nádherný jazyk, neskutečné popisy, zprostředkovávající barvy, zvuky i vůně, a i třeba trochu toho "zásvětí" (to slovo se mi líbí, na rozdíl od záhrobí). Doporučeníhodné čtení, ale určitě nebude pro každého.
Stejně jako v Živlu autorka výborně balancuje mezi humorem, napětím a dramatem. Někdy dokonce jen na několika řádkách. Zápletka je zajímavá, prostředí originální, ale největší předností jsou zajímavé figurky, jejich neuvěřitelně barvitý popis a charaktery. Živel to není, bohužel, ale i tak je Kiddová nevšední úkaz s obrovským talentem. Po další knize opět skočím.
No vida, jesle jsou ještě prázdné, minula sotva třetí adventní – a já už dárkuju! A to nejlepší knihou mezi mými přečtenými za minulý rok. Vybírá se většinou hrozně těžko. Protože hodně knížek, na které jsem díky databázi (a jejím uživatelům) zacílila i letos svůj zájem, bylo skvělých. Jenže každý máme vlastní kriteria, oblíbené žánry, autory… Taky to tak mám. Ale vůbec nejlepší pro mě jsou knížky mimo veškeré běžné škatulky. Když jsem si přečetla „Co se ztratilo“, nečekala jsem, že se v nejbližší době setkám s něčím podobným. Navíc s něčím, co první titul zastíní. Stalo se. Do mého života vkročil „Vetešník“.
Bohužel nejsem Jess Kidd. Nejsem ta maličko ironicky tvářící se bytůstka na obálce knihy, s očima, za nimiž snad jedině se může ukrývat a tísnit svět tak omračující a nevyčerpatelné fantazie, kterou ona marnotratně proměňuje stránku za stránkou v políčka filmu tvořícího knihu. Nevíte, jestli čtete nebo už fascinovaně zíráte na nevídané. A pak vás vrátí zpátky do říše slov geniální překlad Petry Johany Poncarové, čtete jednou, dvakrát, třikrát, zaujati formulacemi, které opět vyvolávají obrazy, neuvěřitelně vtipnými dialogy, kaskádami nápadů s postavami, prostředími, atmosférou, zápletkou.
Nejsem Jess Kidd. Ani náhodou. A tak nevím, jestli jsem jen zlomkově dokázala zachytit, proč mě „Vetešník“ tak mocně zaujal a nekonečně bavil číst. Ale ono je to stejně jaksi nepřenosné, myslím.
Prostě to zkuste a uvidíte. Ten konec… Taky bych ho ráda trochu rozehranější. Ale vyvolám-li si v budoucnu dojem z téhle knížky, zrovna on tam asi zastávat podstatnou roli nebude.
A já děkuju trudošovi, skrze jehož radostný komentář ke knize „Živel“ (mnou doposud nepřečtené) jsem se k „Vetešníkovi“ dostala. Je mi trochu (dost) líto odlišného překladatele, ale pochvalné zmínky v komentářích (broskev28 a další) mě plní nadějí. Těším se.
Autorka si s tím prohrála, se vším, je to humorné, ale nikoliv směšné, je to poutavé a napsané vyloženě s láskou k psaní jako takovému. Není to ničím přepálené a všechny prvky ( žánrové) mají svou osobitou strukturu a vřelý tón, kterému nevadí ani ten břitký humor. Také je v ní ukryt smutek a ona sama je úkrytem, pro řadu " věcí" , maličkostí, které mohou mít však v lidském životě docela jiný rozměr a význam. Je to vlastně kniha o lidech a o duších, které autorka přestoupila za duchy. ( které se mohou vyjevit různě. Dost niterná a kouzelná kniha.
Vtipné, napínavé čtení, které se převtělí do detektivky s prvky hororu a thrilleru. Bylo to zábavné, jednoduché a čtivé.
Tohle bylo tak krásné čtení! :-) A mám na mysli hlavně sloh autorky - její obraty a přirovnání, vylíčení atmosféry, vnímavost mezilidských vztahů a smysl pro humor. Stvořila příběh, při kterém uvěříte, že existuje někdo, kdo běžně vídá duchy svatých a komu se dějí někdy nadpřirozené věci. Rozplétání starých tajemství je až magické - objevované staré fotografie, kresby a vzkazy - čtenář se prostě musí nechat unášet dějem a nešťourat v tom - zamhouřit oko nad drobnými nelogičnostmi v "reálné" části příběhu :-) Na čtení jsem musela mít klid, abych se plně soustředila a četla jsem pomalu, aby mi nic neuniklo. Styl autorky je opravdu originální a inteligentní, dokáže pár větami vykreslit např. odpudivý vzhled "vetešníka", velkolepost a zchátralost jeho sídla, způsob komunikace svatých, přitažlivost muže, sex a plno dalších situací - a to tak neotřelým stylem, že má člověk pocit, že absolutně vystihla podstatu, přitom nepoužívá žádné podrobné popisy. Při čtení čtenář vše úplně živě vidí před očima a každou situaci prožívá, jako by tam byl. Určitě si přečtu i další knihu od autorky, tohle se mi opravdu moc líbilo.
Vetešník
Kniha je velice zvláštní, napínavá, lehce strašidelná, plná překvapení. Dobře se četla a byla jsem zvědavá na konec, kdy se vyřeší spoustu záhad z děje.