Vetřelci v našich hlavách
Daniel Pelikán
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524170/bmid_vetrelci-v-nasich-hlavach-65279cc331c63.jpg
4
52
52
Vyčisti si zuby! Ještě jednou! To je málo! Ty bakterie se množí každou vteřinu! Učitel Petr žije s obsedantně-kompulzivní poruchou, vetřelcem v jeho hlavě. Chvilková úleva je střídána nesnesitelnou úzkostí a frustrací. Trpí nejen Petr, ale i jeho okolí, které mnohdy netuší, co prožívá. Těm z vás, kteří tento hlas znáte, chci říct: Netrpíte sami. Někde na světě existuje minimálně jeden další člověk, který si také myje ruce pětkrát za sebou, který se také bojí Slunce, bakterií, kouře nebo třeba aspartamu.... celý text
Přidat komentář
Kraťoučký příběh, který se zabývá vážnou tématikou. Jedná se o nemoc OCD nebo ho také můžete znát pod názvem Obsedantně kompulzivní porucha. Velký obdiv má u mě autor, který se toho nebál a ukázal nám i tento svět. Ten kdo si tímto opravdu prochází dá autorovi za pravdu. Já sama trpím OCD, takže jsem byla opravdu zvědavá jak si s tímto autor poradí. Samozřejmě se mu to podařilo.
Já tento příběh hltala, protože tohle bylo pro mě naprosto přirozené. Příběh je veden jako dialog mezi hlavní postavou Petrem a jeho hlavou. Co je za mě škoda, tak příběh byl moc krátký.
Jinak já děkuji samotnému autorovi, který mi poskytl eknihu k recenzi. A děkuji, že poukázal i na takové nemoci jako je OCD. Mnoho lidí to ocení.
Nikdy jsem nečetla nic podobného - obvykle mám ráda knihy, u kterých si odpočinu a pohladí po dušičce. Tohle byl ale úplný opak, ale tak nějak se mi to morbidně líbilo. Člověka nutí se zamyslet nad tím, jak důležité je psychické zdraví a dle mě je mnohdy psychická nemoc o dost horší, než fyzická - protože nevydržet sám ve své vlastní hlavě, nemoct uniknout myšlenkám a popudům, které psychická nemoc vyvolá, je opravdu děsivé.
V tomto krátkém příběhu se setkáváme s Petrem, který trpí OCD poruchou a slyší hlas v hlavě. Hlas, se kterým se baví jako s jiným člověkem, hlas, který ho nabádá dělat věci, které sám racionálně dělat nechce, ale to nutkání je prostě příliš silné na to, aby odolal.
Bylo až děsivé nahlédnout do hlavy takto nemocnému člověku.
Líbil se mi zvrat s Eliškou, který knize dodal úplně jiný rozměr “mimo hlavu. Zvládla bych klidně ještě jednu kapitolu, abych věděla, co se s Petrem stalo po konci knihy a zda to zvládl.
Autorovi moc děkuji za poskytnutí e-knihy k recenzi.
Petr je učitelem a trpí OCD. Jeho myšlenky jsou vtíravé, nepříjemné a ztěžují mu život. Začíná to hned po probuzení, kdy mu jeho vetřelec našeptává kolikrát si má vyčistit zuby a děsí ho informacemi o bakteriích v ústech. Příprava snídaně je taky skoro obřad, protože musí být svým postupem naprosto přesná. A když se zdá, že se vetřelec v hlavě neozvývá, Petr musí počítat....po jedničkách přičítat, či od tisíce odečítat. Jeho mozek jede na plné obrátky a vetřelec mu nedopřeje klid.
E-kniha je psaná velice svižně a neobvyklou formou "rozhovoru" Petra a jeho vetřelce. Má přibližně 80 stran a tak ji přečtete velice rychle, ale pozor, ač je kraťoučká, tak v sobě ukrývá obrovskou psychickou bolest hlavní postavy. Je až děsivě upřímná a syrová. Bez nějakých okecávaček jste vhozeni do příběhu a téměř cítíte co Petr prožívá.
Nejspíš se mnoho lidí s OCD setkalo nebo jí trpí. Musí to být neskutečně náročné a vysilující a tato e-kniha nám život lidí s OCD přiblíží. Mně se její zpracování velice líbilo, ale trošku mě mrzelo, že je tak krátká. Určitě bych si ráda přečetla víc do hloubky o další postavě z knihy a to Elišce, o Petrovo výuce a celkově o jeho fungování v životě s touto nemocí.
Musím vyzdvihnout naprosto dokonalou obálku.
Hned v úvodu recenze bych chtěla moc poděkovat samotnému autorovi za to, že mě oslovil na spolupráci, za poskytnutí knihy moc děkuji! Normálně bych nabídky mimo svůj typický žánr nepřijala, ale řekla jsem si pro jednou proč ne. Téma duševního zdraví je navíc zejména v poslední době velmi rozšířené.
Že bylo čtení této novely totálním vystoupením z mé komfortní zóny, o tom se ani nemusíme bavit. Chvíli jsem i přemýšlela, zda mi přísluší hodnotit tuto novelu. Jak jste se jistě již v mnohých recenzích dočetli, děj je veden jako dialog mezi hlavní postavou Petrem a hlasem v jeho hlavě. Učitel Petr totiž trpí obsedantně-kompulzivní poruchou.
Daniel má podle má podle mě osobitý styl psaní, novela mi krásně utekla. Jediná věc, která na ní byla "špatně", byl možná počet stran. Já bych se klidně ještě o něco více rozepsala a věnovala o chlup více prostoru zejména závěru, který byl za mě šokující a lehce uspěchaný. Dala bych rozhodně víc prostoru pasážím o Elišce.
Tím ale také končím a jdu jen chválit. Za mě na začátek rozhodně zdařilé dílo s brutální a tak trefnou obálkou! Během čtení mi šel mráz po zádech a lidé trpící touto poruchou mají můj obdiv. Novela mě totálně vtáhla do pocitů hlavního hrdiny a přiznám se, že já bych si to asi hodila nebo bych rozhodně zešílela. Je to prostě neskutečný masakr. Po dočtení jsem zůstala v šoku s pusou dokořán a rozhodně vím, že tento příběh ve mně bude rezonovat opravdu velmi dlouho. Danielovi touto cestou vysekávám poklonu a obdivuji ho za to, že se nebál s vervou uchopit toto nelehké téma.
Poselství nakonec...lidi, dbejte prosím o své duševní zdraví, opravdu to není sranda a umět si říct o pomoc je znak síly, ne slabosti!
4,5/5
Co to děláš? Nemůžu dýchat! Mám černo před očima! Musím na vzduch! Kde je okno?
Okno je přímo před Tebou. Vyskoč z něj!
Ne! Dost!
Vyskoč z něj!
Nemůžu dýchat! Přestaň!
Vyskoč z něj!
Znáte pojem OCD? Obsedantně kompulzivní poruchu má do jisté míry v dnešní naprosto chaotické a hektické době snad každý, ostatně po depresi je to u nás nejčastější psychiatrické onemocnění. Tak schválně - kolikrát konkrolujete, zda jste zamkli byt či auto? Jestli jste vypnuli sporák? Máte nějaké nutkavé rituály? I takhle může vypadat OCD.
Jenže zatímco většina z nás jsou jen přepracovaní lidé s plnou hlavou blbostí, co si nepamatují zda zamkli, Petr je vážně nemocný. V hlavě vede neustále rozhovor se svojí nemocí, která ho nutí mýt si ruce desetkrát po sobě. Která ho nutí kloktat vodkou, protože ty bacily v puse nějaká pasta nezničí. Nutí ho vyhazovat volské oko jedno za druhým, dokud není dokonale symetrické.
A zatímco okolí vidí podivínského učitele, Petra sužují čím dál častější a hrozivější záchvaty paniky a úzkosti. Hlas v hlavě ho nutí k čím dál radikálnějším činům a on neví jak z toho ven. Kdo jsme toto nezažili nikdy nemůžeme pochopit zoufalství a beznaděj takového člověka. A to ani není cílem knihy. Ale můžeme si o tom přečíst a zamyslet se, jestli často neodsuzujeme druhé bezdůvodně a příliš rychle, aniž bychom se zamysleli, zda dotyčný jen nemá problémy, o kterých nechce, či nemůže mluvit.
Děkuji autorovi za poskytnutí knihy, protože byť je její rozsah jen 80 stran, gradace Petrovi nemoci mě strhla a ke konci jsem měla chuť toho chlapíka obejmout a povzbudit. Celá kniha je pouze ve formě přímé řeči, koncepčně jde tak o unikátní dílko, které byste si neměli nechat ujít. Děkuji i za střípek naděje na konci příběhu, který může být pomyslným záchranným kruhem pro ty, jež OCD postihla.... Hodnotím 4/5 a určitě doporučuji ke čtení.
Kniha Vetřelci v našich hlavách čtenářům představuje OCD a to formou rozhovorů mezi Petrem a "vetřelcem" v jeho hlavě.
"A tobě jako nevadí, že takhle plýtvám jídlem? .. Ani ne Pro mě je teď mnohem důležitější, aby to volské oko bylo symetrické."
Celé zpracování je velmi povedené, čtivé, zajímavé, ale i smutné a svým způsobem děsivé.
Kniha je natolik čtivá, že jsem se během okamžiku dokázala do Petra vžít a mnohé části obrečela..
Opravdu oceňuji písmo, které odlišuje Petra od vetřelce. Drobný nedostatek ale vnímám od neodlišení, pokud do vyprávění vstupuje nová postava (Jedná se jen o pár momentů).
"Jsi zlý! Ubližuješ mi! Mučíš mě! Každý den a každou noc!.."
Život s obdobnou poruchou si vlastně vůbec neumím představit a proto moc děkuji Danielovi, že vznikla tato kniha.
"Co to děláš? Proč mi buší srdce? Proč mi je tak špatně? Přestaň!"
.
"Tuhle nesnesitelnou úzkost budu v Tobě vytvářet pokaždé, když mě neuposlechneš."
Je škoda, že příběh nebyl trochu delší (přečteno máte asi za hodinku), zvláště konec byl utnut velmi náhle.. V knize je zmiňována i postava kamarádky Elišky, která bohužel dostala poměrně pomálu prostoru, na druhou stranu nám ale předala, co měla...
Kniha se skládá celkem z 18 různých kapitol, které nám ukazují různé problematiky a boje se sebou samým.
E-knihu jsem si měla možnost přečíst v rámci spolupráce s autorem.. Děkuju, hodně mi to dalo.
Všem vám tuto novelu moc doporučuji!
Kniha by jistě mohla být vydána i v papírové podobě s menším rozšířením..
Velmi zajímavé nahlédnutí do mysli člověka, který trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. Je vyprávěno jako rozhovor mezi Petrem a "vetřelcem" v jeho hlavě, který mu našeptává, co má dělat. Petr je z toho samozřejmě zoufalý, protože začíná mít větší problémy v životě.
Menší prostor ale dostane i jeho kamarádka Eliška, která ho chápe, protože prožívá prakticky totéž.
Jedná se o novelu, takže jednohubku s necelými 80 stranami, kterou jsem doslova slupla na posezení. Za mě by mohla být ještě trochu více rozepsaná, ale i tak hodnotím pozitivně. Zase jsem si trochu rozšířila obzory a přečtení rozhodně nelituju.
Nevěděla jsem co od knihy čekat když se mi dostala do ruky, ale zaujala mě obálkou i anotací a po přečtení krátké ukázky mi bylo jasné, že tuhle knihu si chci přečíst.
Snad každý z nás někdy slyšel takový ten tichý hlásek v hlavě, který mu říkal, že na něco není dost dobrý nebo že to prostě nezvládne ať to rovnou vzdá. Podobný hlásek nebo v tomto případě spíš hlas má v hlavě i hlavní hrdina této knihy učitel Petr.
Jenže ten jeho hlas v hlavě není jen takový ten občasný záchvěv, ale je to neústupný vetřelec, který se Petra snaží přesvědčit o své pravdě. Tento hlas totiž patří obsedantně kompulzivní poruše s kterou se musí hlavní hrdina každý den potýkat.
Co je vlastně obsedantně kompulzivní porucha jsem tak nějak věděla, ale mít možnost podívat se na ní z tohoto pohledu bylo ... asi nemůžu najít ani ty správná slova .. zajímavé, neuvěřitelné ... Forma rozhovoru, kterou byl příběh psán tomu dala úplně jný rozměr a myslím že velmi dobře přiblížila s čím se musí člověk trpící OCD potýkat.
Jediné co mi trošku chybělo byla část z doby kdy se hlavní hrdina rozhodl vyhledat pomoc. Zajímalo by mě jak tento "boj" probíhá. Novela za mě rozhodně stojí za přečtení navíc je celkem krátká takže se nebojte ji zařadit na svůj TBR, protože ji máte cca za hodinku přečtenou.
Bylo to totální vybočení z mé komfortní zóny a musím říct, že mě kniha mile překvapila.
Co je obsedantně kompulzivní porucha ( OCD ) tak nějak okrajově vím, ale dostat se takovému člověku do hlavy ????? No páni, tak to byla jízda
Ono svým způsobem tím trpíme tak nějak všichni, zamknula sem, vypla sem sporák atd, ale vrátím se jednou abych to zkontrolovala, ale takto nemocný člověk několikrát. A né jen tohle, 5x vyčistit zuby, 10x umýt ruce a jiné a nejhorší je ten hlas v hlavě. Ten, který vám pořád vnucuje myšlenky, které nechcete poslouchat, ale musíte. On je totiž vaší součástí.
Překvapilo mě jakou formou je kniha napsaná, je to vlastně dialog mezi Petrem a hlasem v jeho hlavě.
Občas to bylo úsměvné, občas smutné. Takový člověk bohužel denně bojuje o svůj život a díky Danielovi se můžeme na chvíli dostat do jeho hlavy a cítit to, co cítí on a plno dalších lidí dennodenně.
Určitě knihu všem doporučuji, ne jen proto, aby sme podpořili začínajícího českého spisovatele, ale aby sme se seznámili se všemi vetřelci, kteří takto nemocní lidé mají. Aby sme před nimi už nikdy nezavírali dveře.
Tentokrát nehodnotím knihu počtem hvězdiček, tohle mi nepřísluší. Tohle píše sám život a ten si na hvězdičky nehraje.
Teď všichni zbystřete. Protože tuhle knihu byste neměli minout. A to z několika důvodů, které zmíním níže.
Kniha popisuje rozhovor Petra s hlasem ve své hlavě. Je psaná formou rozhovoru. Ukazuje, co prožívá člověk s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD) a několika dalších ne méně závažných poruch.
Ruku na srdce, valná většina z nás má malé povědomí o těchto duševních nemocech.
Daniel měl skvělý nápad, jak přiblížit tyto poruchy i dalším lidem.
Z toho co jsem si v knize přečetla musím říct, že bojovat s takovými nutkáními není snadné a člověku to dokáže i zničit život. Dokonce si troufnu říct, že lidé s těmito poruchami žijí život s handicapem.
Kniha je to kraťoučká. Je to chvilková záležitost. Přečetla jsem ji zhruba za hodinku. Takže se nikdo nemusí bát ji přihodit na svůj seznam.
Jestli vám můžu něco doporučit, tak je to tato kniha. Podpoříte tím mladého českého autora a zároveň se dozvíte více o životě s OCD.
Nečekejte žádné popisy ani zamyšlení. Kniha je složena opravdu jen z přímé řeči. Musím říct, že mě to mile překvapilo. Nikdy jsem se s tím nesetkala. Delší knihu bych si takto napsanou neuměla představit, ale u této jednohubky to skvěle sedí.
Děkuju za příležitost a doufám, že si knihu přečte co nejvíce lidí. Má to smysl.
Kniha mě naprosto zaujala už svou anotací. Jaké to je žít s psychickou nemocí? Například obsedantně-kompulzivní poruchou?
Hlavním hrdinou této knížky je učitel Petr. Nežije ovšem ve své hlavě sám. Má v ní vetřelce, který mu neustále našeptává, co má dělat, a jak to má dělat. Prakticky ho nelze neuposlechnout. Petr se se svým vetřelcem snaží statečně prát. Diskutuje s ním, smlouvá, prosí, ale často se dostává do začarovaného kruhu. Situace se opakují a vetřelec ne a ne ustoupit.
Příběh se mi četl velice dobře. Slovní obraty jsou promyšlené. Mnohdy v nich zaznívají hluboké myšlenky. Naprosto mě fascinovalo postupně odhalovat pro mě neznámý svět. Poznat někoho, kdo musí bojovat s naprostým peklem ve své hlavě. Sama jsem se setkala s panickými atakami, ale obsedantně-kompulzivní porucha je zase úplně jiný level poznání.
Autor nám čitelným a zábavným způsobem dokázal předat informace o závažné duševní poruše, která ničí nejen životy nemocných, ale i jejich okolí. Předně proto, že nemusejí chápat, čím si dotyčný prochází a jak těžké je s tím žít.
Knížku vřele doporučuji všem, kdo mají v oblibě nevšední příběhy, které chytnou za srdce. Čtení vám zabere cca hodinku.
Oblíbená věta z knihy:
Opakem lásky je lhostejnost, ne nenávist.
V první řadě mě zaujalo téma, knihy o psychice a poruchách mě zajímají. Navíc jsem byla mile překvapena stylem psaní, který autor použil - celé to bylo napsané jako dialog mezi Petrem a jeho "vetřelcem". Navíc plusem bylo i to, že se tam objevil náhled do myšlenek ostatních postav. Petr byl velmi sympatický a několikrát mi ho bylo neskutečné líto, jak moc musel trpět kvůli jeho "vetřelci". Autorovi se dobře povedlo popisovat pocity, takže s ním čtenář snadno soucítí. Téma obsedantně-kompulzivní poruchy je podle mě zpracovaná skvěle. Konec mě rozbrečel, posledních několik stránek jsem přečetla téměř bez dechu. Kniha je kraťoučká, což mě trochu mrzí, protože se četla vážně dobře.
(SPOILER)
Novela vypráví o psychické poruše jednoho učitele. O rozdvojené osobnosti, kdy má v hlavě "přítele", který mu radí, co má dělat. Zároveň má panický strach ze všech virů a bakterií, problémy s usínáním, zvládnutí vyučování, když děti křičí a do toho má v hlavě další osobu, která mu přivozuje úzkost.
Má kamarádku Elišku, která ho chápe. Sama má totiž úzkosti. Chápe ho, protože má nejspíš podobný problém. Jejich společný oběd nedopadne moc dobře.
Ani vyučování ve škole už není dobré. Učitel musí druhého v hlavě poslouchat na slovo a tím se chová nepřípustně. Jedno vyučování byl pro žáky cool, protože měl zvláštní projekt, učení za tmy, nevěděli, že to původně mělo jiný důvod.
Jeho život se mu rozpadá pod rukama, ve světlých chvílích si uvědomuje návštěvu lékaře. Styl psaní mi vyhovoval, myšlenky a mluvení s tím druhým bylo skvělý. Ale já potřebuji víc toho nimrání se v problému. Popsané situace ve škole, v obchodě, s Eliškou. Pohled ostatních na takového člověka v běžných situacích v životě, protože to musí vypadat zvláštně a určitě se s takovými lidmi setkáváme, aniž bychom o tom věděli. Líbil by se mi pohled ostatních lidí z více stran.
Když se mi tato novela dostala poprvé do ruky, upřímně jsem nevěděla, co očekávat. Téma mi nebylo nijak blízké a ani psychologické motivy nejsou něčím, co bych za normálních okolností v knihách vyhledávala. Jak jsem byla příjemně překvapena, když jsem knihu poprvé "otevřela".
Zaujala mne především samotná forma příběhu, psaná jako dialog Petra a jeho Vetřelce. Autor podle mě naplno využil potenciálu knihy, neboť psaní touto formou dialogů se v rámci tématu samo nabízí. Dynamika postav, kterých není mnoho, je též velice podařená. Autor dokázal dokonale vystihnout okamžiky štěstí, strachu i frustrace, které hlavní postavy prožívají. Veškeré promluvy působí přirozeně a vytváří za každých okolností tu správnou atmosféru, až má čtenář pocit, že on sám je součástí příběhu.
Kniha také poukazuje na několik psychologických motivů, které obecně v literatuře nedostávají tolik prostoru. Od zmíněné obsedantně-kompulzivní poruchy to je například i určitá forma toxického vztahu nebo deprese. Tato témata zpracovává velmi věrohodně, autor nemá potřebu věci zlehčovat či naopak příliš zveličovat.
Novela je velmi krátká, což v dnešní uspěchané době ovšem považuji spíše za pozitivum. Lidem, kteří obsedantně-kompulzivní poruchou netrpí, je předkládán reálný obrázek toho, co tato porucha způsobuje/může způsobit. Téma zajisté nebylo lehké na zpracování, avšak dle mého názoru si s ním autor poradil přímo bravurně. A přestože tato kniha úplně nezapadá mezi to, co pravidelně čtu a vyhledávám, ráda si ji ve volné chvíli přečtu znova.
Vetřelci v našich hlavách
Krátká, ale úderná kniha! Splnila vše, co slibovala! A to – vyprávění o duševním onemocnění přístupnou a zábavnou formou. Petr je učitel a trpí obsedantně-kompulzivní poruchou – u nás spíše více známa jako OCD. Já se přiznám, že jsem si knihu přečetla ze zvědavosti, protože jsem si myslela, že touto poruchou také trpím, ale zjistila jsem, že jsem oproti Petrovi naprosto slabý kousek.
Tohle si zkrátka musíte přečíst, abyste aspoň trochu pochopili ty vetřelce v našich hlavách.
Děkuji a těším se, až autor napíše něco dalšího třeba i delšího. :-)