Vetřelci v našich hlavách
Daniel Pelikán
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524170/bmid_vetrelci-v-nasich-hlavach-65279cc331c63.jpg
4
52
52
Vyčisti si zuby! Ještě jednou! To je málo! Ty bakterie se množí každou vteřinu! Učitel Petr žije s obsedantně-kompulzivní poruchou, vetřelcem v jeho hlavě. Chvilková úleva je střídána nesnesitelnou úzkostí a frustrací. Trpí nejen Petr, ale i jeho okolí, které mnohdy netuší, co prožívá. Těm z vás, kteří tento hlas znáte, chci říct: Netrpíte sami. Někde na světě existuje minimálně jeden další člověk, který si také myje ruce pětkrát za sebou, který se také bojí Slunce, bakterií, kouře nebo třeba aspartamu.... celý text
Přidat komentář
Útlá knížka, která toho nabízí opravdu hodně. Už jen samotná forma dialogu mezi Petrem a jeho „vetřelcem v hlavě" je náramně čtivá.
Petr trpí OCD a trpí nutkáním provádět mnohdy až šílené rituály (např. úvodní scéna s parfémem), které se den ode dne stávají šílenějšími. Jak už mnozí tuší, nedopadne to úplně nejlépe.
Tato povídka je přínosná, jelikož o tématu OCD neznám moc jiných děl. Přínáší nám pohled nemocného, vnitřní boj s tímto „vetřelcem". Konec mě trochu překvapil a bylo by určitě zajímavé, kdyby byl příběh delší.
Wow, autor mě rozhodně hodně překvapil. Nejen hodně zajímavou obálkou, ale určitě dějem. Škoda, že to není více rozebrané, ale i tak jsem byla hodně spokojená a mám o čem přemýšlet. Doporučuju k přečtení.
Autorova kniha nás zavádí do fascinujícího světa uvnitř lidské mysli. Příběh učitele Petra, který žije s obsedantně-kompulzivní poruchou, je dojemnýn a zároveň poučným pohledem na boj s vnitřními démony. Autorova schopnost vykreslit skutečný a emotivní příběh je ohromující. Už od prvních stránek nás vtahuje do každodenního života postavy (jak radosti tak i utrpení). Vyprávění o Petrově vnitřním boji a neustálém střetu s vetřelcem v jeho hlavě nám otevírá oči a přináší hluboké porozumění pro lidi, kteří podobné strasti zažívají. Anotace nám připomíná nejen Petrovu konkrétní obsesi, ale i celkovou tematiku knihy. Autor nám ukazuje, jak můžou malý myšlenkový vetřelci ovlivnit každodenní život a jak se s nimi dá bojovat. Věřím, že tato kniha poskytne nejen emocionální zážitek, ale také vzdělává ve smyslu porozumění mentálním onemocněním. Autor se dotýká témat, která mohou mít vliv na mnoho lidí, a to s respektem a citlivostí. Psaní je jemné, a přesto silné. Je to poutavý příběh, který vás chytne za srdce.
K této knize, respektive povídce jsem se dostala díky autorovi, který mi e-knihu nabídl k recenzi poté, co mě zaujala jiná recenze a za tuto možnost moc děkuji!
Tento příběh mě zaujal díky svému tématu, člověk si občas řekne, že trpí OCD, respektive já bych řekla, že možná nějakou počáteční formou trpím, ale asi hodně slabou oproti tomu, co jsem si přečetla v této knize. Nevím, jestli to takto opravdu probíhá u nemocného člověka, ale pokud ano, tak to je fakt síla a nechtěla bych to ani za nic. Mně stačí to, že několik hodin mi mozek nedá spát, dokud se nevrátím domu a nezkontroluji, že u nás nehoří...
Každopádně, námět na knihu je skvělý, ale za sebe musím říct, že zpracování ve formě rozhovoru hlavního hrdiny a OCD nebylo něco, co by mě až tolik zaujalo a vlastně i ta délka byla zbytečně až moc krátká... Spíše mě oslovil až závěr, kde je možné nahlédnout na to, jak takto nemocného člověka vnímají ostatní.
Přesto si ale myslím, že by nebylo špatné, kdyby se o této e-knize dozvědělo více lidí, aby si alespoň trochu uvědomili, jak se může cítit člověk s OCD.
Každý z nás občas bojuje sám se sebou.. se svými pocity, myšlenkami i démony!
Jenže co pak, když už to nejsi jen ty sám osobně, ale v hlavě se ti usadí vtíravý a dotěrný "cizí" hlas, který tě přesvědčí přesně o tom všem, co děláš, že je prostě špatně..
Vetřelci v našich hlavách je opravdu krátká novela výpravějící o Petrovi, který je učitelem :) Setkáváme se s jeho běžným způsobem života ovlivňujícím poruchou, kterou trpí a už nic není v pořádku..tedy alespoň v jeho případě!
Určitě žádný čtenář by se nezlobil, kdyby dostal při čtení víc, ale ponechal by si pak příběh své kouzlo? Protože i tak mě jisté zvraty překvapily.
Čtivý děj doplňuje povedená obálka a já děkuji samotnému autorovi za oslovení k přečtení jeho e-knihy :)
Ke knížce bych se asi sama od sebe nedostala a tak jsem ráda, že se mi to díky spojení s autorem povedlo. Věděla jsem, že se pouštím do krátké novely, ale doufala jsem, že i tak mi zvládne něco předat. A ano, ale asi toho nebylo tolik, kolik jsem doufala že bude. Dostala jsem zajímavý náhled na OCD a myslím si, že pokud vás téma zajímá, knížka by pro vás mohla být atraktivní. Pokud ale nejste v tomto tématu vůbec zběhlí tak toto asi není ideální první volba, protože díky volné sazbě se to sice rychle čte, ale obsahově to není tolik natřískané. Za mě to prostě nešlo moc do hloubky a kdyby knížka byla delší a obsáhlejší, byla bych spokojenější. Rozhodně tohle není špatná knížka, jen jsem doufala že se toho asi dozvím víc a nakonec to pro mě nebylo tak očiotevírající jak jsem doufala, takže za mě bohužel průměr.
Než jsem se do knihy Vetřelci v našich hlavách pustila, viděla jsem několik recenzí a musím říct, že jsem byla více než zaujatá tématem, který popisuje anotace. Zároveň se mi moc líbí obálka, která po dočtení dostala ještě větší smysl, než podle anotace a recenzí!
.
Známe ho každý. Vnitřní hlásek, který si s námi občas hraje. Vypnula jsem troubu? Netekla náhodou voda? A co fén, vytáhla jsem ho ze zásuvky? A tak dále. Pomalu už vidíme náš domov v plamenech nebo pod vodou, jen kvůli vnitřnímu hlasu, který nás nahlodává. Tohle je ale neškodné...
.
O dost děsivější démony má v hlavě Petr, hlavní postava této knihy. Živí se jako učitel, ale kromě svých žáků se potýká s obsedantně kompulzivní poruchou. Hlas to s ním myslí "dobře" ale dělá mu ze života solidní peklo...
.
Místy se příběh muže zdát k pousmání, ale převládají momenty, kdy jsem měla husí kůži a představila si, jak se asi musí cítit Petr. Podobně se zachovala i vedlejší postava příběhu, Eliška, která se snažila Petrovi pomoci. Té bych v knize uvítala klidně více!
.
Obávala jsem se tématu. Není to snadné téma a těch osmdesát stran na mě bylo akorát. Musím říct, že mě moc bavily rozmluvy mezi Petrem a nezvaným hostem, hlasem. Díky tomu jsem se do Petra mohla více vcítit.
.
Pokud si chcete přečíst nevšední knihu, kde hraje hlavní roli OCD, tohle je můj tip. Porucha je tu velmi příznivě vysvětlena. Jsem příjemně překvapená a vděčná, že si mohu přečíst zase něco jiného, co k životu patří.
Vítám vás u dnešní, opět trochu netradiční, recenze.
Tentokrát se podíváme na knihu Vetřelci v našich hlavách od tuzemského autora, kterým je @danypelikan.
Tuhle knížku jsem objevila u jedné kolegyně, recenzentky, na profilu a okamžitě mi došlo, že tohle si vážně chci přečíst, za což ti Jani moc děkuji.
Velké poděkování patří také autorovi, který mi knihu poskytl k recenzi v rámci spolupráce. Moc díky za tak pohotovou a milou reakci.
My už se ale pojďme podívat na recenzi této knihy.
Vetřelci v našich hlavách je kniha, která je psaná dialogem dvou postav, Petra a jeho vnitřního hlasu způsobeného OCD poruchou.
Trochu jsem se tohoto stylu psaní obávala, protože jsem tak úplně nevěděla, co mám čekat, ale kniha mne velice překvapila.
Jejím plusem je fakt, že vtipnou formou podává i úplnému laikovi informace o tom, jak funguje člověk s OCD a vzhledem k tomu, že naučných knih je vydaných již spousta je toto dílo něčím, co se od ostatních liší dle mého velice dobrým stylem, kterým informace podává.
„Dialogy“ obou byly kolikrát pro pozorovatele velmi vtipné a zároveň poskytovaly velice snadný vhled do všemožných situací, které obyčejný člověk zažívá se svým vnitřním hlasem úplně jinak.
Oceňuji i pohled druhé postavy, která se Petrovi snažila pomoci a také má v knize svůj příběh, díky kterému se pro mě dílo stalo ještě silnějším.
Ještě jednou moc děkuji Danielovi za možnost recenzovat tuto knihu, prosím, napiš něco dalšího a dej mi vědět, až to vydáš.
Doporučila bych tuto knihu?
Ano, rozhodně ano.
A komu?
Komukoli, kdo se chce o OCD poruše něco dozvědět a zároveň se u knihy zasmát. Nemyslím si však, že by mohla doplnit informace někomu, kdo je v tomto tématu již znalý, ale pro širokou veřejnost, která s tímto nemá zkušenosti je kniha dle mého šitá na míru.
Vetřelci v našich hlavách od Daniela Pelikána je zajímavou sondou do všedního života učitele s obsedantně-kompulzivní poruchou. Čtenář má jedinečnou možnost na pouhých 27 stranách (čtečka PocketBook, jinak 80 stran) nahlédnout do nitra člověka s touto formou poruchy a zároveň pochopit jeho pocity, jež jsou těžko uchopitelné. Asi málokdo z nás si dokáže představit vnitřní rozpory, které v sobě takový člověk má. On sám něco chce a jeho vnitřní hlas ho přesvědčuje o něčem jiném. Myslím si, že kniha má potenciál najít si svého čtenáře. Mně oslovilo jazykové zpracování a poměrně zajímavý a neotřelý způsob předání informací o poruše. Knihu vřele doporučím všem milovníkům příběhů ze života, ale třeba i učitelům a dalším profesím, které pracují s lidmi a měli by rozumět jejich vnitřnímu rozpoložení a chápání světa kolem sebe.
Každý máme své démony, které neukazujeme světu a bojujeme s nimi sami, i když naši blízký nám nabízí pomoc. Někdy to máme těžký sami se sebou.
Nahlédne do života, jak takový člověk bojuje se svými démony. Tenhle příběh probíhá pomocí dialogů, kde vidíme, jak hlavní hrdina Petr bojuje sám sebou. Snaží se žít normální život, ale moc se mu nedaří.
Co mě na příběhu mrzelo, že vedlejší postava Eliška měla stejný problém jako Petr, ale její příběh byl tak krátký a urychlený, že jsme se toho moc nedozvěděli. Ona měla potenciál, protože jsme se mohli dozvědět, jak někdo jiný bojuje se svou hlavou.
Když to celé shrnu, bylo zajímavé se podívat na něco tak odlišného. O těhle věcech by se mělo bavit, protože nikdo z nás neví, kdo v našem okolí má takový problém.
Takže to stojí za to si to přečíst, protože budete na určité věci nahlížet trochu jinak.
Za e-knihu děkuji autorovi
Hlasy v hlavě člověku někdy dokážou ze života udělat peklo
Co prožívá dennodenně člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou?
Kolik sebedestruktivních nápadů během dne takový člověk dostane?
Nahlédnutí do hlavy lidem, které touto nemocí trpí byl silný zážitek.
Autor zvolil formu rozhovoru mezi Petrem a jeho nemocí, takže to působilo velmi sugestivně.
Asi bych ocenila, kdyby to celé bylo mnohem víc rozepsané. Příběh působil trochu stroze a určitě bych ocenila více detailů, postav, pohledů,
Při čtení mi bylo úzko, ale to k tomu bohužel patří. Jsem ráda za osvětu o duševním zdraví, takže pokud netušíte, co tato nemoc je, tato kniha vám ji velmi přístupnou formou přiblíží!
Rozhodně musím v prvé řadě ocenit způsob, jakým byl děj vyprávěn. Tedy formou rozhovorů mezi Petrem a jeho "přítelem" v hlavě, díky čemuž autor docílil až reálného představení člověka, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Upřímně, jsem se v životě ještě s žádným člověkem, co touto nemocí trpí nesetkala (nebo o tom aspoň nevím), takže jsem znala maximálně teorii. Bylo pro mě tedy o to zajímavější číst, jaký je to pro tyto lidi každodenní boj i u úplně základních věcí. Já za sebe bych sice možná ocenila, aby se autor více rozepsal a nebyla to pouze jen tak krátká knížečka, ale i tak se v knize dokázala vystřídat plná řada emocí, takže mi to celkově ani zas tak nevadilo. Zajímavý by byl pohled třeba okolí jak reaguje na tyto lidi. Celkově vám ale určitě knížku doporučuji přečíst. Je to zajímavý náhled do života těchto lidí a rozhodně stojí za přečtení.
Moc děkuji @danypelikan za poskytnutí e-knihy.
Děkuji moc Danielovi Pelikánovi za nabídnutí e-knihy k recenzi a jejímu zaslání. Velmi si toho vážím.
Celá kniha je vyprávěna skrz rozhovor mezi OCD a hlavní postavou. O tom, co Petr dělá, jak se chová, si musí čtenář domýšlet sám z konverzací. Což není tak těžké, jelikož se o tom spolu baví. Navíc se v knize objeví párkrát názory dětí na Petra, který je jich učitelem. Také se tam vyskytne ještě jedna postava a její rozhovor s jinou poruchou, ale více prozrazovat nebudu. Na rovinu, velmi mě tam velmi překvapila a dost hnula s příběhem.
Vetřelci v našich hlavách je krátkou knížkou, kterou jsem měla přečtenou do hodiny. Vůbec jsem se nedokázala od knihy odpoutat, jelikož mě to naprosto pohltilo, a hlavně mě zajímalo, co se stane dál. Na těch několika stránkách se toho tolik stalo, že jsem jen zírala. Ten samotný konec mě dostal a dost mě to po přečtení dostalo, že jsem jen chvíli seděla a koukala.
I když nemoc pořádně neznám, jen jsem si dohledávala o ní informace, než jsem se pustila do čtení, tak věřím, že zde byla moc dobře sepsána z pohledu toho, co prožívá v hlavě člověk. A též nemohu vynechat, že bylo i ukázáno, jaký může mít dopad na život té osoby a jejího okolí.
Za mě knihu Vetřelci v našich hlavách vřele doporučuji. Rozhodně stojí za to přečtení a svým pojetím - konverzací mezi poruchou a člověkem - mi přijde velmi neotřelá. Jestli vás láká toto téma, věřím, že se vám bude líbit.
Velmi zvláštní zpracování, se kterým jsem se ještě nesetkala. S ohledem na téma to však bylo naprosto perfektní a dokonale to předalo autorovu myšlenku.
Autor velmi jednoduchou formou, avšak opravdu efektivně, předal ty nejdůležitější pocity spojené s OCD. Sama jsem se dozvěděla mnoho nového a ačkoliv o nemoci vím, tak mi tento příběh umožnil OCD více pochopit a trochu se tak vžít do role lidí, kteří takto prožívají každý den svého života. Čas od času mám, stejně jako jiní, drobný záchvěv OCD v podobě zamknutého auta, vypnutého sporáku a pod. Ale to je jen slabý odvar toho, co nám autor v to knize ukáže.
Ač je vyprávění velmi sympatické, nebála bych se tam přidat i trošku omáčky navíc. Klidně bych příběh obohatila o místo a děj, nemusela bych zde mít jen rozhovory mezi Petrem a jeho vnitřním hlasem. A později i další postavou, která to měla stejně. Ráda bych věděla, jak vypadá jeho byt, jeho práce - ovlivní OCD i tuto část života?
Hodnocení: 4/5 - moc doporučuji. Čtení vám zabere maximálně hodinku, ale efekt to má neskutečný.
Víte, co je to obsedantně-kompulzivní porucha? Ne? Mám pro vás dva zdroje, díky kterým byste si o této úzkostné poruše mohli udělat lepší představu.
Buď si pusťte americký seriál Můj přítel Monk, kde touto poruchou trpí hlavní postava, detektiv Adrian Monk. Anebo si přečtěte tuto kratičkou novelu, kde stejnou poruchou trpí taktéž hlavní postava, učitel Petr.
A co se tedy pod touto poruchou, zkráceně OCD skrývá? Dotyčného např. nutí neustále opakovat různé činnosti tak dlouho, dokud nejsou provedené k maximální dokonalosti. A pokud to dokonalé není, nastává úzkost.
Častým příkladem OCD je například mytí rukou. Opakovaně si je dotyčný umývá, protože stále cítí, že na nich zůstaly bakterie. To nutil dělat Petra i jeho vetřelec v hlavě. Stejně tak několikrát vyhodit snídani, protože volské oko stále nebylo dokonalé. Musel se vrátit domů a zkontrolovat, že zamknul. Musel odběhnout z práce do lékárny, protože i jediná minuta zpoždění by způsobila onemocnění. Toto byl jen minimální výčet situací, se kterými se Petr musel popasovat.
Knihu máte přečtenou zhruba během půl hodiny. I proto, že Vás nečekají žádné popisy. Celý příběh se odehrává formou vnitřního dialogu Petra a jeho vetřelce, který ho nutí, aby dělal vše, co mu radí, protože ho přeci miluje a chce pro něj to nejlepší.
Zatímco v seriálu výše je OCD prezentována spíše humornou formou, při čtení této knihy jsem pociťovala zmiňovanou úzkost z toho, kolik lidí musí takto trpět. Možná každý z nás má kus této poruchy v sobě (viz zamykání dveří), ale kdo jí opravdu trpí, nedokážu si představit, že by s ní dokázal bojovat bez odborné pomoci. Na příkladu Petrovy kamarádky to bylo očividné.
Konec jsem čekala trochu jiný, a i když dialogová forma byla zajímavá, v nějakém tom klasickém hávu by se mi nejspíš četlo ještě lépe. Ale to nic nemění na faktu, že i přes malý počet stran vám kniha mnohé předá.
Každý máme občas hlavu plnou nechtěných myšlenek. Hlasů. Vtíravých a neodbytných. Stejně tak je na tom Petr, jehož věrný neviditelný společník mu každodenně našeptává co má a nemá dělat. Jenomže Petr nemá hlavu jen plnou nechtěných myšlenek. Petr trpí OCD - obsedantně kompulsivní poruchou - a tahle krátká knížečka zachycuje několik rozhovorů, které spolu Petr a jeho Vetřelec vedou v jeho hlavě.
Zkraje musím říct, že formát zpracování tohoto vážného tématu je nezvyklý, ale velmi sympatický. Vše stojí a padá na rozhovoru, který nemá hluchá místa, příjemně rychle plyne a ať čtenář chce nebo ne, vlezlost Vetřelce je místy i vtipná. Veškerá legrace ale ubíhajícími stránkami končí! A co teprve, když začne jít o život? Když Vetřelec začne narušovat Petrův běžný den a zasahovat do jeho rozhodnutí? Když si čtenář začne uvědomovat, že takových "rozhovorů" si lidé trpící OCD ve svých hlavách denně vyslechnout nespočet, legrace jde úplně stranou!
S touto novelou jsem vystoupila ze své čtenářské komfortní zóny a zase jsem si jednou potvrdila, jak jsou tyto výstupy fajn. A potřebné! Jak dokáží rozšířit obzory a dozvím se díky nim něco nového. Budete to mít přečtené za hodinku a autor vám za tu hodinu předá víc než sáhodlouhé odborné články o tomto tématu. Uděláte si větší představu o tom, co je porucha OCD a co asi zažívají lidé, kteří jí trpí.
Z Ig profilu:
Toto byla oficiálně první e- kniha, kterou jsem kdy četla. Nepočítám do toho mangu online, nějaké krátké příběhy a atd.
Knihy jsem si všimla v jedné recenzi a hrozně mě zaujala obálkou, následně mě dostal obsah a úplným zázrakem se ke mně dostala. Autorovi tím pádem moc děkuji !
Kniha mě zaujala natolik, že jsem si poprvé řekla, že je škoda, že ty e-knihy nečtu. Následná myšlenka byla taková, že bych to asi klidně dala, když je knížka krátká, plus v sobě nese zajímavé téma. Pokud váháte jako já,už teď vám mohu říct, že knížka za to stojí
Příběh je velmi krátký, ale i tak úderný. Autor i na tak malém rozsahu dokázal vytvořit příběh, co vás pohltí a nepustí. Nejen, že je kniha obsahově omezená, ale autor zde využívá formu rozhovoru, takže je příběh ještě "ochuzenější ". Možná to zní tak, že to máte brát jako nedostatek/minus, ale to vůbec!
Forma rozhovorů byla absolutně skvělá, díky ní jsme se dokázali vžít do toho, co se odehrává v hlavě naší hlavní postavy.
Rozhovor se zde vede mezi naším hlavním hrdinou - Petrem a hlasem, který zde prezentuje obsedantně kompulzivní poruchu. Samozřejmě OCD se nevyznačuje “jen tímto hlasem, ale v této knize se nám takto porucha prezentuje nebo alespoň její čás.
Knihu pravděpodobně přečtete na jeden zátah, jelikož je čtivá a rozhovory vám nedají vydechnout.
Autor zde skvěle zvládl představeni člověka s OCD, zahrnul sem všechny jeho strasti, starosti. Vidíme zde, jaké má člověk problémy s prací a s okolními vztahy, když OCD má. Dokonce jsme v knize mohli nahlédnout do života zcela jiné postavy, než byla ta naše hlavní ,bylo to nečekané, ale nic to nezkazilo, ba naopak.
Díky tomu se zase člověk mohl přesvědčit o tom, že vážně nikdy nevíte, čím si daný člověk prochází a nebo co ho trápí.
Příběh vypadá jednoduše, ale i jedna věta tady znamená mnoho. Smekám před autorem, že se vůbec pustil do takového tématu, protože to určitě chce odvahu. Smekám ještě jednou na tím, jak dobře se toho zhostil a s jakým respektem nám tento příběh předal.
Také se mi líbila ta upřímnost slov, díky rozhovorům jsme všechno měli z první ruky a nerušil nám to žádný okolní děj, žádný popis, a tím víc to na člověka dolehlo. Dopad slov byl zde na sto procent zvládnut.
Knihu doporučuji všem! Musím říct, že mi to i více přiblížilo to, jak se mohou lidé s OCD cítit,a jak to může v jejich hlavě probíhat. Díky za tuto knihu !
Hlavní postavou je učitel Petr, kterého ovlivňuje jeden vetřelec - je jím obsendantně-kompulzivní porucha. Je to neúprosný, obtěžující hlas v jeho hlavě, který nedá pokoj, dokud Petr neudělá to, co řekne. Takže si myje několikrát za sebou ruce, vajíčko si smaží tak dlouho, dokud nemá trochu obstojný tvar apod. - někdy to musí být vážně do zblbnutí. Ale co by Petr pro klid neudělal?
Během děje se mihne kamarádka Eliška, která není pro Petra jen obyčejnou kamarádkou. Jen škoda, že o ní nevíme něco víc.
Neumím si nic takového představit, resp. v takové míře, ale ono se to fakt děje. Lidí s tímto onemocněním je spoustu - nevíme, že trpí touto nemocí, jen se nám zdá jejich chování divné a zvláštní a mnohdy je i odsoudíme.
Kniha byla pro mě jedna velká jízda a jedna velká schíza. Je to neskutečný, zajímavý a prostě si to musíte přečíst! Je dobře, že kniha s touto tematikou vznikla a my si můžeme přečíst něco víc o této poruše.
Děkuji tímto autorovi za napsání této knihy a za možnost nahlédnout do hlavy lidí s touto poruchou.
Kniha je psána formou dialogu mezi Petrem a vetřelcem v jeho hlavě, veškeré zážitky tedy máme z první ruky. Že je ta představa hlasu, který vám něco přikazuje, absurdní? Možná. Ale zcela určitě je to neuvěřitelně psychicky náročné. Petr je osamělý, s nikým se příliš nestýká a nebaví, jeho frustrace a úzkosti mu v podstatě znemožňují fungovat jako normální člověk.
OCD mi není cizí, a tak mohu říci, že se autorovi podařilo tuto nepříjemnou poruchu převést na stránky knihy opravdu věrohodně. Místy se mi ze čtení dělalo až nevolno, jako by se úzkost hlavního hrdiny přenesla na mě samotnou. Umí i na tak malém počtu stran vybudovat opravdu hutnou a až nepříjemnou atmosféru.
Jsem velice ráda, že se ke mně tato novela dostala a mohla jsem si ji přečíst. Je opravdu dobře, že se o tomto tématu někdo rozhodl napsat, protože lidé okolo dost často nemají vůbec tušení, co se člověku s OCD honí hlavou, a že to není tak jednoduché si prostě říct "nebudu to dělat". Pokud tedy máte ve svém okolí někoho, kdo si něčím podobným prochází, nebo si prostě jen chcete rozšířit své obzory, pak by vás Vetřelci v našich hlavách rozhodně neměli minout!
Vetřelci v našich hlavách
Příběh pojímá nesmírně zajímavé téma poněkud ploše, a to je velká škoda. Jako obecný vhled na nemoc funguje velice dobře, ovšem z komplexní stránky věci tomu chybí spousta věcí. A i když zpracování je zajímavé, jedná se veskrze o dialog protagonisty s nemocí, či-li vetřelcem v hlavě, který přečtete během (a to hodně přeháním) maximálně hodiny. Bylo by skvělé, kdybychom se toho dozvěděli víc - jak se nemoc rozvíjela, protože stav Petra rozhodně není v prvotním stádiu, ale vygradovala do život silně ovlivňujícího problému. Dále by bylo zajímavé rozvést jestli OCD Petr trpí už od dětství (+ jak se to projevuje u dětí?), nebo se rozvinula v dospělosti? Jak moc to postihlo jeho osobní život? Autor mohl jít víc do hloubky.. ale v rámci šíření povědomí o nemoci je to určitě skvělý počin.