Vévoda
Matteo Melchiorre
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535300/bmid_vevoda-663522c707715.jpg
4
14
14
Horská vesnice v severní Itálii, starobylá vila s příliš mnoha místnostmi a zpustlou zahradou, poslední dědic vymírajícího šlechtického rodu, dva muži, kteří se nenávidí na život a na smrt, a přitom spolu nemají zdánlivě nic společného... Epické vyprávění o posedlosti mocí, přírodním živlu a osobní svobodě. Historik Matteo Melchiorre ve svém románovém debutu originálním způsobem uchopil téma individuálního osudu a otázku, jak se osvobodit od tíživé minulosti: člověk na ni nemá zapomenout, ale snažit se ji naopak co nejlépe poznat.... celý text
Přidat komentář
Moc jsem se těšila, ale nakonec nedočteno. Italský román se snad nikdy nevymaní ze stínu sociálních románů ala Moravia. Pokud jste připraveni na knihu plnou mezilidských problémů, tak OK, protože námět, prostředí a styl psaní je velmi pěkný. Možná někdy jindy.
Krásně napsané drama z italské horské vesničky, které by si zasloužilo vyšší hodnocení a víc pozornosti.
Jen občas to trochu shodily některé části s hlavní ženskou postavou, co spíš připomínaly nějakou průměrnou vztahovku na jeden večer. Na tom knížka naštěstí nestála, takže za mě si pořád zaslouží pět hvězdiček.
Nenechte se odradit nízkým hodnocením - úžasná atmosféra starého sídla, rodu a lidských vášní. Literární zážitek.
Vévoda má skvělý rozjezd, ta ponurá lehce gotizující atmosféra, hlavní protagonista, notně unavený životem ve stylu Houllebecqa. Historický nadhled, ironie a umná mystifikace jak od Vassalliho, tajemno jak od Eca, ale bohužel i melodrama jak od Daniely Steel. Tím výčtem autorů chci říct, že Vévoda má od všeho trochu, ale originální moc není, dokonce bych řekl, že je často dost předvídatelný a kýčovitý. Je to taková chytrá četba na cesty, není to úplně blbý, ale zas taky to nění žádnej zázrak a napsaný je to občas dost divně a tak nějak na efekt; možná škoda tý ich-formy, tomuhle by totiž sedla spíš er-forma. Ale i přesto mě donutily slušný děj a množství dílčích zápletek knihu dočíst. I když, a to přiznávám, jsem přeskakoval, hlavně ty pasáže s Marií, ty jsou vyloženě nesnesitelný, to autor zhusta zabředl do ranku četby pro ženy, k dokonalosti chybělo už jen těch pár ostřejších a peprnějších stránek, škoda, že se toho autor zalekl, vážně by mě zajímalo, jak by to napsal... Takže celkem takovejch 70%, lepší 3, ale zaokrouhluju nahoru, místy mě to vážně bavilo. A ten začátek je skvělej.
Občas se v souvislosti s Vévodou skloňuje slovo klasický, ve smyslu klasický jako román 19. století... Částečně ano, rámcově, tím sociálním konfliktem, který je hlavním hybatelem děje a i určitým fatalismem.
Vévoda
Bohužel to nebyl můj šálek čaje i když jsem se snažila-nedočteno