Věž kosmonautů

29.05.2023

Hvězdná loď Jasněnka, zaparkovaná na oběžné dráze nad Mingulay, probouzí v lidech stále ještě touhu po dobrodružství vesmírných letů. Ale po třech generacích usedlého života bude obtížné oživit staré znalosti a probudit kolos k životu. Ken MacLeod ve Věži kosmonautů koketuje se space operou, politickým thrillerem a kyberpunkem, vše smícháno dohromady ve dvou dějových liniích, které od sebe odděluje prostředí, technika i čas. Bohužel ani jedna z nich nenabízí nějaké to vzrušení či hodnotnou zápletku. Jedna se utápí v politice, druhá v mezidruhových interakcích a v obou je obtížné se dobrat hlavy a paty. Jasné je, že spolu obě linie nějakým způsobem souvisejí, ale díky zamlčení klíčových faktů si na propojení musíme počkat až na závěr knihy. Pokud ovšem čekáte ve finále nějaký velký třesk, nejspíš budete zklamáni. Věž kosmonautů je totiž teprve prvním dílem trilogie Engines Of Life (jejíž zbylé díly v Česku, jak se už stalo téměř pravidlem, nevyšly), a tak uspokojivé završení odysey vyhlížíte marně. Za mě úplně zbytečný nakladatelský počin.

21.01.2023

Celkem jízda se spoustou trávy. Gibsonův Neuromancer kombinovanej se space operou a opepřenej trochou politiky.

31.08.2022

Velká bída. Autor se snaží vykreslit originální a živoucí svět plný bizarních bytostí. Moc se mu to ale nedaří. Míchat obří olihně, bohy, Rusy, dinosaury, reptiliány, cestování nadsvětelnou rychlostí a kdo ví co všechno dalšího dohromady působí dost překombinovaně. Navíc je kniha rozdělena do dvou nesourodých částí, jedna působí jako slabý odvar kyberpunku, druhá pak jako vzdálený (a nudnější) příbuzný Duny a dalších velkolepých sci-fi. Co je ale nejhorší, je absence zajímavého děje. Žádná osudovost, hrozba, ohrožení. Jen banda nesympatických hrdinů, co cestuje sem a tam. To vše doplněno dost bídnou romantickou linkou.

24.10.2021

Věž kosmonautu sice stojí za přečtení, pokud má čtenář chuť na netradiční sci-fi, ale shrnutí od zimela seče do živého. O druhé dějové lince anotace neříká zhola nic, proto se jde zpočátku jednoduše v příběhu ztratit. V obou dvou. Dvě linky, které nemají téměř nic společného, kdy jedna sleduje politické uspořádání nového světa po třetí světové válce a druhá odehrávající se v daleké budoucnosti, popisuje, jak funguje meziplanetární obchod mezi mnoha rasami bez zjevně větší zápletky a dopadu na příběh na Zemi. Než se však obě linky spojí, uběhne téměř 220 stran, které nedokážou pořádně vytěžit ani jednu z linek. Tím pádem poslední třetina knihy má co dohánět, ale znatelně ji chybí prostor. Je zde spousta zajímavých myšlenek a jako space opera je kniha pojata velmi netradičně. Škoda však, že se zde mnohem více politikaří a pletichaří, místo toho „space“ prvku. MacLeod píše jiným způsobem, což mi došlo po prvním setkání v povídce Soulad vyšších sfér ve sbírce Plameny hvězd. Na malém rozsahu je to v pořádku, ale na ploše celého románu to už může být bolestivé. Samotný závěr pouze pootvírá dvířka k tomu, co teprve přijde. A my víme, že „TO“ už nepřijde. To zamrzí, nebuď další dvě knihy této trilogie (Engines of Light) slibují velké věci. Celkově by to však chtělo méně „věže“ a více těch „kosmonaut“ věcí ve vesmíru. Takhle je to rozporuplný průměr, který si horko těžko najde své milovníky…

01.04.2019

Aááále, na ty pindy níže nedbejte, ten příběh stojí za přečtení, i když mě štve způsob vydávání vícedílných sérií, kdy po prvním už mnohdy další nevyjdou... Stará známá česká praktika, za to by se mělo veřejně linčovat :).
Na druhou stranu ten náhled také za něco stál.

Tedy dva příběhy, co se pak šikovně prolnou.
Svět je zajímavý a hulení trávy je v něm na denním pořádku, ale to nevadí. Liší se to možná od příběhů, které známe, no a? Číst to samé furt dokola by byla nuda.