Veža lastovičky
Andrzej Sapkowski
V šiestej časti epopeje o zaklínačovom svete, ktorým zmietajú kruté vojny, nás magický rozprávač Sapkowski zavedie do chatrče pustovníka, stratenej medzi močiarmi, kde sa ťažko ranená Ciri pomaly uzdravuje. Po jej stopách však vytrvalo pátrajú neľútostní vrahovia z Nilfgaardu. Geraltova skupina sa vydá na nebezpečnú výpravu za druidmi, aby získala o nej informácie. Aj čarodejka Jennefer ju chce zachrániť, no sama sa napokon takmer polomŕtva ocitne v rukách zlopovestného čarodejníka. Odhodlaná Ciri zlikvidovala väčšinu svojich nepriateľov, no rozzúrený lovec odmien jej neprestajne dýcha na krk. Zdá sa, že jej jedinou nádejou je legendami opradená Veža Lastovičky...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
Wieża Jaskółki, 1997
více info...
Přidat komentář
Jak jsem předchozí tři části přečetla jedním dechem, ve Věži mi většina hlavních postav lezla na nervy. Ciri se chová jako pubertální spratek (což vlastně je, ale vzhledem ke své výchově a výcviku by se mohla ovládat) a Geralt by potřeboval psychiatra. Konec to zachránil, 4* a jdu na Paní Jezera.
Mezi Křestem ohně a Věží vlaštovky jsem měla docela dlouhou prodlevu, takže mi chvilku trvalo, než jsem si upamatovala všechny předešlé události a utřídila si znalosti z předchozích dílů. Sapkowski opět potvrdil, že má úžasný vypravěčský talent. Jeho volba, napsat tento díl převážně v retrospektivě, byla skvělým tahem, který úžasně ságu oživil. Uvítala jsem taky to, že se do popředí konečně dostala Ciri a osudy Geralta ustoupily do pozadí, protože upřednostňování jeho postavy na úkor Lvíčete bylo to, co mi převážně vadilo na předchozích dílech. Slabší čtenáři možná můžou být trochu zmatení z různých skoků v časových rovinách, ale mě tahle hra bavila a užívala jsem si ji. Smekám před spisovatelovým talentem poskládat všechny jednotlivé střípky příběhů různých postav, které se ještě udály v různých časech tak, aby to všechno nejenom dávalo smysl, ale i se dobře četlo a bylo poutavé. Tuším, ač mě poslední díl teprve čeká, že se připojím k dalším, kteří tento díl považují za nejlepší.
Celou sérii jsem četla před pár lety, ale pokud si dobře vybavuju, je Věž vlaštovky asi nejlepší knihou série. Co si pamatuju moc dobře, je scéna na ledě. Z té mám husinu vždycky, když si na ni vzpomenu.
Část s Geraltem se mi strašně moc líbila, bělovlasý zaklínač je jedna z mých úplně nejmilejších knižních postav.
Za část se Ciri musím odebrat dvě hvězdičky, protože mě nesmírně, ale vážně nesmírně, rozčilovalo, jak jsem každých 5-10 stránek musela číst pořád dokola: Kdyby se toho večera někdo podíval oknem...
Opäť výborný diel, miestami možno viac rozťahaný, ako predošlé časti,,le tak nenudí a posledných 100 strán som pri čítanie dostával zimomriavky, čo sa mi už pri knihe velmi dlho nestalo. teľím sa na vyvrcholenie románu o Geraltovy a Ciri :)
Oproti předchozímu dílu o něco slabší, ale stále stejně čtivý příběh, který nekompromisně směřuje k velkému finále a velkolepému přerodu Ciri. V práci s postavami a vlastním světem se Sapkowski s každou další knihou více a více zlepšuje.
Jedním slovem "skvělé" ... už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díl, a konečně spojím tu záhadnou skládačku dohromady. Kniha se velmi dobře čte, je zde akce, smutek i zábava. Určitě všem doporučuji si kolekci Zaklínače přečíst.
https://www.youtube.com/watch?v=GD3VsesSBsw - přesně takovou velkolepost jako start přiložené hudební vložky, jsem z toho cítil.
Zatím ze všech románů - ten nejlepší. Všechny dějové linky mě bavily, občas jsem se i trošku ztratil v nových postavách, ale v zápětí jsem byl zase v obraze. Přišlo mi to už spíše jako kniha o Ciri než o Geraltovi, ale ani to nebylo problémem. Skvělá kniha a těším se na závěrečný díl.
Úžasná jízda. Člověk by snad řekl, že je to už nemožné, ale Sapkowski se překonal... žádná z linek mi tentokrát ani trochu nevadila. Nechápu jak mohl autor pracovat s tolika časovými liniemi a množstvím vypravěčů aniž by se ztratil. Škoda, že mi čtení protnula téměř pracovní čtrnácti denní dovolená a tím pádem se mi čtení o dost protáhlo. Napínavé od začátku do konce, zajímavé vsuvky ze světa Zaklínače i příběhy vedlejších postav (např. o králi Koviru). Už teď mě mrzí, že mě od konce dělí poslední kniha (Bouři mečů nepočítám). Ale i díky CD Projektu RED se do tohoto světa jistě ještě mnohokrát vrátím...
Vždy mě znovu mrazí z té vystupňované krutosti, z bolesti ústřední trojice, z očekávání osudového střetu mezi Geraltem a Vilgefortzem, Ciri a Bohhartem, mezi spojenci a Nilfgardem. Taky mezi póly lidské psychiky - podlehnutí agónii, nebo přetrvání vůle vytrvat? Boj s vnitřními démony, nalezení směru a sbírání sil pro závěrečný boj - tím pokračuje cesta Geralta a Ciri. Yennefer vychází osudu vstříc nejrychleji a s pevnou odhodlaností se vrhá do přímé konfrontace. Jednotlivé linie spějí k propojení...
Velmi se mi líbily vsuvky z pobytu u starého Havrana a Dijkstrovo jednání s Esteradem; stejně tak obohacení příběhu o pohled Kenny Selborne. Rozmanitost příběhu je poutavá: upřímně mě těšilo vědět, jak se vyvíjel příběh i dalších známých na cestě...
Ságu čtu znovu po 11 letech a všímám si jak jinak na mě působí. Tehdy jsem byl uchvácen atmosférou, která přebila úplně všechny literární nedostatky. Nyní si všímám nuancí, které mi kdysi unikly, ale jsem zas víc kritičtější. Překvapilo mě jak první dva díly mají otevřené konce a bez pointy vyznívají trochu do prázdna. Třetí díl zas i přes povedenou pointu ztrácel v ději a napětí. Zde je konečně všechno.
Od začátku se děj střídá mezi vyprávěním Ciri a zoufalým Geraltovým putováním. Sapkowski přechází z vyprávění do minulosti a zpět do přítomné doby jednotlivých postav. Příběh tak vidíme z různých pohledů a v různém čase. Během čtení mě postupně začla rušit Sapkowského parodie na fantasy, kde neohrožení hrdinové putují navzdory všem překážkám. To Geraltovi se nedaří nic. Žádný nepřemožitelný hrdina. Šílené putování válečným územím naštěstí končí a objevují se první konkrétní cíle. A opět se nedaří. Štěstí, které mají nepřemožitelní hrdinové se reálných lidí netýká. A ani zaklínačů. Na válku proti osudu ani Geraltovy schopnosti nestačí. Ke konci knihy se objevuje dějová linka čarodějky Yennefer a různé části příběhu tak do sebe začínají víc zapadat.
Věž vlaštovky se mi tak zdá lepší než předchozí díl. Část věnovaná Geraltovi má opět spád a kniha má perfektní závěr. Zlověstné atmosféře napomáhají psychopatické záporné postavy. Na škodu je tak jen občasná rozvláčnost. 90%
Čvrtý díl je pro každou pentalogii klíčový. Dokáže autor udržet čtenářovu pozornost? Nebude se opakovat? U Sapkowského není třeba mít obavy. Věž vlaštovky celou sérii okysličila novými pohledy a postavami a skvělým způsobem připravila půdu pro grand finále.
Za mě rozhodně nejlepší knížka v celé zaklínačovské sérii. Až neuvěřitelné množství postav, v němž se mi neznámo jak podařilo nezamotat se, dělalo příběh o mnoho realističtější. V tomto díle se odehrálo snad úplně všechno, na co se v předchozích dílech čekalo... A je pro mě nepochopitelné, jak si Sapkowski může tak brilantně pohrávat s pohledy a charaktery jednotlivých hrdinů (i nehrdinů :D ), aby čtenáře nezačaly nudit a přitom neustále překvapovaly.
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Asi nejlepší díl ze všech předchozích, uvidíme, jestli ho trumfne poslední. Bál jsem se jakéhosi posunu v čase, o kterém jsem slyšel, ale nakonec jsem se vyznal. Vlastně skoro celá kniha byla retrospektivní, z vyprávění Ciri, ale pořád to nebylo moc dávno. Nejvíc se mi líbila poslední kapitola (samozřejmě, jak jinak), ale také kapitola o Koviru a Esteradu Thyssenovi, ten je fakt super. :D
Geralt i Yennefer tu byli spíše už jen jako epizodní postavy, ale v předchozích dílech se stávalo, že i Ciri byla jen epizodně narozdíl od Geralta, takže toho se nebojím, že by ho strčili do pozadí.
Děj byl úžasný, nemůžu se dočkat posledního dílu, ale zároveň nechci, aby to skončilo. :D