Vězeň času

25.10.2024

Příjemné, oddychové sci-fi. Některé části trochu nudnější, taky to zamilování do Camille mě moc nepřesvědčilo, ale věty typu: "Naposledy jsem ho viděl, když vyrážel s Cookem na třetí výpravu..." mě zase bavily.

12.10.2024

četlo se to samo. a dokonce i lépe než Půlnoční knihovna, i když téma nebylo nic jednoduché. navíc v knize bylo několik zajímavých myšlenek, které stáli za přečtení a možná i zapamatování.
základní poselství, že je jedno, v jaké historické době žijeme, jsme stále stejní (prevíti) mně sice moc nepotěšilo, ale plně zodpovídá realitě. a kdo byl líná potvora v jedné éře, bude línou potvorou vždycky. stejně tak hrdina jedné doby je hrdinou kdykoliv. mění se svět kolem nás, my sami zůstáváme téměř bez viditelné změny. a kdybychom nestárli, bylo by to peklo.
hezké čtení.
snad jenom - protože cizí jazyky mi moc nejdou, přivítal bych v překladu aspoň někde v poznámkách také ty větičky ve francouzštině.

09.10.2024

Knihy tohoto autora se mi vždy hrozně líbí, ačkoliv nedosahují na 5 hvězdiček. Ale jejich čtení si vážně užívám!

Nejde tu o cestování časem, jak jsem si myslela (anotaci jsem četla při koupi knihy, před čtením ne), ale o tom, že hrdina Tom má víc času v životě, než by chtěl mít.

V knize je popisována skupina lidí, nazývajících se "albatrosové" a hlavní hrdina Tom, vypravující o svém 436 let dlouhém životě. Co vše zažil i nezažil, koho poznal, jak přežíval a koho miloval. Bylo to fakt hezké a poutavé. V knize se nám střídá čas- minulost, přítomnost i budoucnost.. a taky je tu několik hezkých myšlenek.

Je to opravdu hezké čtení, moc jsem si to užívala.

"Koneckonců my nejsme ti, kterými jsme se narodili. Jsme ti, kterými jsme se stali. Jsme takoví, jak se k nám chová život."

20.09.2024

Zajímavá knížka, co se čte velmi dobře. Námět příběhu mě velice zaujal a líbil, ale ve finále jsem mela pocit, že mi něco chybí.

05.08.2024

Kniha, u které jsem měla pocit, že se děj moc neposouvá, dokonce snad občas i stojí. Možná k tomuto pocitu přispělo malé množství dialogů. Vše, co se odehrává, se odehrává především v mysli a ve vzpomínkách hlavní postavy. Dialogy bývají krátké nebo jsou přeskočeny jako nepodstatné, a teprve z následného jednání je patrné, k čemu rozhovor dospěl. A mě by přitom moc zajímal přesný obsah konkrétních rozhovorů.
Celkově je dílo laděné velmi filozoficky, s mnoha myšlenkami a zajímavými náměty k zamyšlení.
V průběhu čtení jsem přemýšlela, kam to celé povede, ale v takovéto knize je to asi i stejně jedno. Důležité je poselství.

23.07.2024

Naprosto brilantní příběh, který se četl jedním dechem. Časové přechody byly napínavým vhledem do strhujícího vyprávění. Příběh byl zamyšlením nad během času a důležitými milníky v životě člověka. Tento spisovatel mne vážně baví a těším se na jeho další díla.

22.05.2024

Sympatický příběh, víc cesta duše a oproštění se od strachu ze života než kompaktní dějový kus. Skoky v čase nevadily, naopak.

05.05.2024

Půjdu trochu proudu, nejsem z knihy tak nadšená jako ostatní. Námět je super, ale zpracování mě nudilo. Chápu, proč autor tolik přeskakoval v čase, ale mě to spíš rušilo, než zaujalo. Dočetla jsem, takže kniha není tak špatná, ale vracet se k ní nebudu.

21.03.2024

Nečetlo se mi to tak dobře jako Půlnoční knihovna a souhlasím, že by to sneslo méně stran, ale líbil se mi námět i poselství. A ke konci knihy se nakumulovalo i pár hezkých vět vedoucích k zamyšlení, které si zasloužily zapsat :)

Jediné, co je jisté, je okamžik, ve kterém se právě nacházíte.

18.02.2024

Poutavý příběh o tom, kolik životů by člověk asi potřeboval, aby byl šťastný.
Velmi čtivé.

20.01.2024

Námět i zpracování knihy se mi líbilo.
To, po čem "jepice" touží, poznává Tom na vlastní kůži.
Ano, prožil již několik století, dělal mnoho věcí, potkal zajímavé lidi, ale ta samota a beznaděj. Proč nemůže žít, tak jak to cítí, jak by sám chtěl?
Autorovi se povedlo skloubit Tomovu současnost a jeho návraty do minulosti, je tu prostor pro úvahy a myšlenky pro čtenáře.
Vzhledem k tomu, že časové období je takřka 400 let a knížka je relativně krátká, u některých pasáží mi chybělo propracování víc do hloubky.
Jsem ráda, že nejen Tom, ale hlavně jemu podobní, si uvědomil, že není důležitá délka života, ale jak je prožitý.

07.01.2024

(SPOILER) Váhala jsem mezi dvěma a třemi *, nakonec tři díky posledním několika stránkám a tomu, že závěr měl o něco větší spád.
Opět skvělý námět, ale tak prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, postavy mi bylo jedno, přišlo mi to jako jedna velká deprese. Ke konci to začalo mít větší spád, ale zase to bylo poněkud přitažené za vlasy. Vlastně mě na tom celém nejvíce zajímalo, odkud Toma zná Camille. A to je trochu málo.
Čteno v originále.

05.01.2024

(SPOILER) V pamäti mám ešte skvelý dojem z podobne nesmrteľnej knihy cestovaní v čase, resp. o niekoľkostoročnom človeku - Neviditeľný život Addie LaRueovej. Dilemy, osamelosť a smútok, či nájdenie nečakanej lásky majú spoločné, no zároveň sú úplne inakšie poňaté. Tu hlavný hrdina nie je nesmrteľný, ani neobetuje dušu, jednoducho len starne veľmi pomaly a to ho dostáva do nebezpečenstva. Zároveň je celý čas v akejsi neprestajnej depresii, nenachádza radosť, či zmysel života, vďaka ktorej sa teší novému dňu. Áno, chápem, že trúchli za láskou svojho života... ale utápať sa v žiali až 400 rokov? Preboha, mala som chuť ním zatriasť. A ako chce nájsť svoju dcéru, čo sa viac nesnaží?! A aj spolok, do ktorého vstúpil, toto ho fakt nezaujímalo viac, kto a čo sú tam za ľudia, lebo bol vďačný iba že mu tak nezištne pomáhali zmeniť identitu? No dobre, nie úplne nezištne, niečo za to chceli a tá služba nebola vždy ľahká.
No nebolo to iba nemtavým hrdinom, ale aj nemastným-neslaným záverom, vďaka čomu knihe nedám plný počet hviezdičiek.
Ale keď Tom Hazard začal spomínať na známe osobnosti v minulosti, na Shakespeara, Cooka a podobne, tak som si ho predstavila konečne ako muža, čo žije (a nie iba prežíva, nehazarduje). Áno, ako učiteľ dejepisu bol skvelý, no ako človek, čo má utajiť svoju dlhovekosť nie. Pár nelogickostí by sa našlo, napr. ho vôbec nenapadlo, že by využil zamaskovanie sa... parochne existovali už odkedy dospel, aj farbenie vlasov, či umelé fúzy, keďže mu tie jeho rastú pomaly?!
Takže mu to trvalo niekoľko storočí, kým si uvedomil, že sú chvíle, ktoré sa nevrátia, a že niekedy sa treba zamerať na prítomnosť a užiť si to teraz a tu, lebo čas bude vždy plynúť ďalej.
A život si treba užiť, tak ako podenky, naplno. Každý deň.
Čo sa mi na knihe páčilo, boli myšlienky, ale keďže som si ich nezapísala, tak len parafrázujem, no vytrhnuté z kontextu sú na pováženie... ľudia, ktorých milujeme, nikdy neumrú... ako starší sa nebudeme báť hovoriť pravdu... keď nie je čo stratiť, netreba sa báť zmien a ani ich vítať.

01.01.2024

U knížky mě zaujal námět, podle anotace jsem se na čtení moc těšila. A to byl možná ten problém, že jsem měla moc vysoká očekávání. Zápletka je sice originální, ale zpracování nemastné neslané. Místy jsem se nudila a bylo mi vlastně trochu fuk, jak příběh dopadne. Je to takové předvídatelné, mravoučné a prvoplánově motivační. Nevím, možná jsem prostě jen nebyla ve správné náladě. 75 %.

22.11.2023

(SPOILER) Tom Hazard má neuveriteľné tajomstvo. Vyzerá na štyridsať, ale v skutočnosti má cez štyristo rokov. Stretol sa z kapitánom Cookom na ceste okolo sveta, Shakespeare mu dohodil prácu.... Aké je to vedieť, že môžte žiť tisíc rokov? Pre Toma je to skôr prekliatie,, nesmie"sa zaľúbiť,prakticky každých osem rokov sa sťahuje na iné miesto, aby si ľudia nevšimli že nestarne. Dokáže využiť tento dar, po ktorom túžime asi všetci, alebo bude stále utekať pred životom?
Parádny príbeh na zamyslenie aj o tom že nie je dôležité ako dlho žijeme, ale skôr ako žijeme .

02.09.2023

Vězeň času a Věc Makropulos, to jsem si dala okamžitě dohromady, když jsem zjistila, co je Tom Hazard zač. Na rozdíl od Čapka pesimisty (nebo realisty?) se ovšem Haig zařadil mezi romantiky, možná lépe optimisty, a proto se jeho příběh čte lépe (a hlavně má příjemnější konec).
Takže určitě doporučuju, už jen pro srovnání. Mně se příběh člověka, který se narodil 3.3.1581, četl velmi dobře. Osobní setkání s velikány té které doby mě zaujalo; byla bych moc ráda, kdyby třeba W.S. byl právě takový, jak ho autor v téhle knize popisuje! Rose musela být úžasná žena, která přerostla dobu, do níž se narodila. A Camille byla logické vyústění i lidský život běžné délky umožňuje, aby si jedinec, který ztratí životního partnera, našel podobně spřízněnou duši, což teprve hrdina žijící násobně déle.
Takže zcela v duchu děl velkého alžbětince: v každé době se rodí lidé omezení, zlí a závistiví, stejně jako lidé inteligentní, soucitní a empatičtí. Právě proto nás i v 21.století oslovuje příběh Julie a Romea, stejně jako Desdemonin a Othellův . . .

"Mám tuhle práci rád. Právě teď mě nenapadá, co by mohlo mít větší smysl než být učitel. Když učíte, máte pocit, jako byste byli strážci času a střežili šťastnou budoucnost světa prostřednictvím myslí, které ještě nejsou dotvořeny. Není to jako hrát na loutnu pro Shakespeara nebo na klavír v Ciros, ale je to něco správného. A správné věci v sobě mají jistou harmonii."

20.08.2023

Od knižky som nemala žiadne veľké očakávania. O to väčšmi ma prekvapilo, ako ma príbeh pohltil.
Páčil sa mi autorov štýl písania. Aj zvolená téma.
Ako by to vyzeralo, keby sme mohli žiť storočia?
Tom Hazard to vie. Hral so Shakespearom, klábosil s Fitzgeraldovcami, plavil sa s kapitánom Cookom...
Ale už je unavený. Unavený prežitými storočiami.
A vtedy sa na obzore objaví nová láska...
Krásna knižka. Je v nej niečo dojemné, sladkobôľne, ľudské...
Ako autor uviedol - bavilo ho túto knižku písať. A mňa ju zase bavilo čítať:).

"Historie není něco, co je nutné oživovat. Historie je živá sama o sobě. My jsme historie. Historie nejsou politici, králové a královny. Historie je všechno. Tahle káva. Většinu z dějin kapitalismu, císařství a otroctví byste mohla vysvětlit jen tak, že byste mluvila o kávě. Je neuvěřitelné, kolik krve a utrpení bylo třeba, abychom tady mohli být a pít kávu z papírových kelímků."
"Hned jsem na ni ztratila chuť."

"Minulost si můžete jenom nést s sebou, vnímat, jak její tíha pomalu narůstá, a modlit se, aby vás nikdy úplně nerozdrtila."

"To je ten problém s časem. Není pořád stejný. Některé dny - některé roky - některá desetiletí - jsou prázdné. Nic v nich není. Je to jen klidná voda. A jindy můžeš prožít rok, den, nebo dokonce jenom odpoledne. A je v něm všechno. V tom to celé je."

24.04.2023

(SPOILER) Opět skvělý nápad, stejně jako u Půlnoční knihovny. Jenomže Heig si toho nabral moc. Čtyři sta let a tři historické postavy v rozmezí tří set stránek. Všechno tak působí zploštěle, povrchně, protože na širší rozvinutí není prostor. S postavami nemůžeme navázat hlubší vztah. Moc se mi líbila pasáž o Shakespearovi, připadala mi uvěřitelná. Na takového Fitzgeralda, kvůli němuž jsem tu knížku četla, zbylo pár řádků.
Stejně jako u Půlnoční knihovny mě zarazil konec. Matt Heig něco rozvíjí, a na konci z toho vytvoří akčňák ve zběsilém tempu, který popře předchozí děj, a vyvolává otázky. Celou dobu se Tom na základě vlastní špatné zkušenosti snaží skrývat, ale na konci zjistí, že to najednou není potřeba, že k tomu byl vlastně nucen, rozhodne se, že o svém tajemství teď všem řekne, aby to nakonec zase neudělal? Najednou všechny problémy a lidská přirozenost, kvůli které se tak chránil, prostě zmizí? Jaké měl Hendrich motivy ke svému chování? To, že byl paranoidní je málo. Proč za všechno můžou Němci? Proč musí mít konec zářivý happyend? Tím, že čas od času do textu přihodí větu filosofa vytrženou z kontextu, ze své knihy hluboké dílo neudělá.

16.04.2023

,,Půlnoční knihovna" Matta Haiga se mi vážně líbila a tak jsem byla zvědavá na autorovu další knihu. Příběh muže který stárne několikanásobně pomaleji než ostatní a spíše než výhodu, bere svůj život jako velké utrpení. Stejně jako u ,,Knihovny" přichází čtenáři na mysl, co by kdyby. Za mě velmi dobré.