Vězni času

14.10.2018

Pod dojmem autorů jako Žamboch či Kulhánek jsem před patnácti lety koupila "Vězně času", ale knížka tehdy nenaplnila má očekávání, četla se mi dost těžce a bavila jen chvílemi. O deset roků později jsem ji přelouskala znovu v domnění, že jako zralejší, trpělivější čtenářka objevím něco víc, zážitek bude lepší. Ani při repríze se mi však nepodařilo naladit na stejnou vlnu.
Až na jednu poměrně krátkou pasáž se vše odehrává na nehostinné planetě Purpurové šále, kde trestanci těží záhadný nerost. Život jim ztěžují nejen dozorci, ale také vzájemná nevraživost mezi Evropany a Američany. A pak je tady ještě anomálie, prodlužující trest k nesnesitelnosti...
Dějové linie se v knize střídají napřeskáčku, aniž bych v časové neposloupnosti objevila hlubší význam. V první polovině mě to štvalo, v druhé se dojem roztříštěnosti zmírnil, když začalo být jasné, co, kdy a proč se odehrává. Od začátku do konce jsem byla v "ich formě" zahlcena psychickými stavy hlavního hrdiny, uvězněného pilota Jana Hartmanna. Střídaly se pocity nejistoty, beznaděje, deprese, rezignace, vzteku a nepříčetnosti. Přesto (nebo právě proto?) ve mně tento charakter nedokázal vzbudit účast, ani palce jsem mu nedržela, většinu doby mi byl lhostejný, případně mě iritoval. Vedlejší postavy jsou až na jedinou výjimku pouze do počtu a jejich role je zanedbatelná, najít si nějakého oblíbence bylo prakticky nemožné.
Styl Jagošova psaní bych neoznačila za čtivý, spíše chaotický, obvykle v přítomném čase, dialogů málo (přibylo jich až ve finiši), všude plno trojteček, pomlček, nesmyslně zvýrazněných slov a bohužel také překlepů i hrubek.
V příběhu se vyskytuje několik logických trhlinek, co by potřebovaly domyslet a dobrousit, nejvíce však zaráží otevřený konec, který vyloženě křičí "pokračování příště!" Osobně se s tímhle useknutým závěrem klidně smířím, druhý díl by mě stejně nelákal. "Vězni času" nasbírali kladné body za prostředí, atmosféru a pár obstojných nápadů, ani zápletka není vyloženě marná, ale k lepší kvalitě scházel přísný editor nebo alespoň upřímní betačtenáři. Průměr.

29.09.2018

Námět knížky o vzpouře ve věznici na nehostinné těžební planetě, kde čas ubíhá daleko pomaleji, než v okolním vesmíru je zajímavý, ale to je asi jediné pozitivum, co o ní lze říct. Hlavní hrdina, bývalý pilot (jak jinak zdrhnout z vězeňské planety) si moje sympatie nezískal, pro své depresivní myšlenky a labilní psychické stavy, a už po pár stránkách jsem mu přál ať se oběsí na gumě od tepláků a vyprávění převezme jiný mukl.
Nepřehledné přeskakování dějové linie taky dvakrát nenadchne a orientovat jsem se začal někde v druhé půlce knížky. Ve finále to nabere konečně trochu spád, ale pak to zařízne otevřený závěr. Škoda promarněného dobrého nápadu, autor si mohl s příběhem ještě nějaký čas pohrát, aby byl výsledek lepší.

07.11.2017

Strašlivá slatanina. Americanimluvej jak ostravský cikáni. Dej preskakuje že začátku na konec. No masakr. A takovej silnej námět to je...
Tak 2 hvězdy, víc ani prd

28.06.2016

Velikost knihy je tak akorát do batohu nebo kabelky, tím její výhoda končí. Příběh přeskakuje od konce k začátku a pak probíhá někde mezi tím. Za půlkou knihy zjistíte, co se děje a proč se to děje. Začátek knihy pro mě byl jako studená sprcha, jako bych snad nečetla ani knihu v českém jazyce mnoho slangových výrazů a úděs z toho, že někdo jen tak pobýhá po cizí krajině. Později se to už zlepšuje a stejně jako hlavní hrdina se rozkouká i čtenář. Nakonec, ale většina věcí zůstává nevyřčena.

08.01.2013

I současná próza se řídí určitými nepsanými pravidly, co se výstavby děje a vyprávění týče. Jsou v nás tak zažraná, že si jich všimneme až tehdy, když je někdo poruší. Jagoš ve své knize vytváří zmatečně působící změť retrospektivních záblesků, kombinovaných s akčním dějem současnosti. Tak se třeba až na konci knihy dovídáme, proč vlastně hrdina sedí ve vězení (ale ne, vlastně to po "šokujícím vysvětlení" stejně moc nechápeme). Autor se jistě snažil být svým postupem originální, ale jeho knížka je ve výsledku jen čtenářsky nepohodlná. Na žánr "vlakové literatury" sama o sobě není vyloženě špatná. Jen kdyby se, chudinka, nepřetvařovala za chytrou...