Via lucis
Jindra Jarošová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41316/bmid_via-lucis-zMe-41316.jpg
5
126
126
Příběh hluchoslepé Američanky, která tmu a ticho proměnila v nesmrtelnost. Po těžké chorobě, kterou Helena prodělá uprostřed druhého roku svého života, jí z pěti smyslů zůstanou jen tři: chuť, čich a hmat. Jen jimi se orientuje ve světě. Ráda jí, ráda se probíhá voňavou zahradou, vcelku bez potíží se pohybuje ve známém prostředí rodného domu, rozeznává blízké osoby, ale to je všechno! Nemá ponětí, jak vypadá krajina, jaké to je v jejím pokoji, neví, že existují barvy, zpěv a hudba, nezná tvář své matky. A přesto tahle dívka jednoho dne promuje na univerzitě v Harvardu, stane se proslulou spisovatelkou a organizátorkou pomoci smyslově postiženým lidem. Zázrak? Ne, zázraky se nedějí. To jen láska, inteligence a nezdolná vůle dokážou občas zvítězit nad beznadějností osudu.... celý text
Přidat komentář
Příběh Helen Kellerove by si měli povinne přečíst všichni, kteří se hroutí při prvních životních tezkostech, které si bohužel každého z nás najdou, ať se nám to líbí nebo ne. Zejména generace Z přezdívaná sněhové vločky. Je ale třeba zdůraznit fakt, že na zdarnem vývoji hluchoslepe dívky měli svou zásluhu i její rodiče, ale hlavně vychovatelka a učitelka Annie. Všem doporučuji vynikající film "Vychovatelka."
Jsem ráda, že podobné pocity jako já měli/y i níže píšící. Takže když to shrnu - téma a životní peripetie Heleny do získání titulu, to je famózní záležitost, tím děj knihy končí. Je to pro mě nepředstavitelné. Ke čtivosti knihy musím, bohužel, dodat, že první asi třetina je nejlepší, pak jen samé dopisy a studium, a konec jsem vyhlížela...bylo mi stydno odložit knihu o ženě, která ve svém životě musela vynaložit takové úsilí. A její učitelka, to je námět na druhý román, smekám před ní. Jo, a ještě je nutné připomenout, že měla Helena opravdu velké štěstí, že se narodila v majetné rodině, ale to není předmětem tématu.
(SPOILER)
Úžasná kniha.
Poslouchala jsem jako radioknihu a pak jsem ji našla v knihovně.
Velmi poutavě napsáno, doporučuji přečíst všem fňukalům, aby se přestali vymlouvat na ztížené životní podmínky a zdůvodňovat, proč něco nejde. Při čtení jsem se snažila představit jak se té hluchoslepé dívce podařilo vyrovnat se zdravým lidem a dokonce vystudovat universitu , Ano, měla trojí štěstí, rodiče byli majetní a pomáhala ji stejně inteligentní a nadaná učitelka
Naprosto neuvěřitelný příběh, ke kterému se určitě budu vracet. Jak bylo psáno už níže, člověk si musí připomínat, že to je biografie, protože to, co obě ženy dokázaly, je jako vystřižené z nějakého amerického velkofilmu. Příběh ukazuje velkou sílu lidského ducha, síly, píle a odvahy měnit zaběhnuté. Klobouk dolů před životem nejen Heleny, ale také Anny a děkuju autorce, že tento příběh zprostředkovala českým čtenářům.
Via lucis přináší příběh, který zní tak neuvěřitelně, že jsem si musela připomínat, že čtu biografii. Autorka podrobně popsala život hluchoslepé Američanky Heleny Kellerové od jejího narození až do chvíle, kdy ukončila studia na Harvardu. Celý příběh je živě napsaný a dává tak čtenáři pocit jako by všechny strasti zažíval s Helenou a později s její učitelkou, ale přitom je jasné, že nikdo, kdo toto nezažil, si to ani zdaleka nedokáže reálně představit.
To, co všechno díky své inteligenci a píli dokázala Helena, je obdivuhodné. Nemenší obdiv a možná i větší, však zaslouží i její učitelka Anna Sullivanová, která jí obětovala velkou část svého života a bez níž by Helena nedokázala nic. Žačka mohla být geniální jen díky své geniální učitelce.
Osud Heleny Kellerové a to jak se s ním poprala, může být inspirací nejen pro slepé nebo hluchoslepé, nám všem to může hodně dát. Tento příběh doporučuji k přečtení.
K této úžasné knize už zde není co dodat , vše je již zde řečeno.
Paní JJ. napsala vynikající biografii Heleny Kellerové.
Měl jsem v plánu knihu pořídit lidem ze svého okolí, bohužel asi i přes jeji úspěch , není již k sehnání.
Samozřejmě knihu doporučuji , 5* si zaslouží
Příjemné čtení o lidské nezdolnosti, možná trochu idealizované - například příchylnost Heleny a její vychovatelky mi připadala vně beletristického zpravování chvílemi až děsivá. Nicméně kniha je velmi čtivá a kvalitně zpracovaná. Helenin příběh je velmi inspirativní.
Paní Jindra Jarošová je literárním světlonošem. Kéž bych měla dar jazyka jako má tato vzdělaná dáma. Je to již její druhé dílo, které jsem měla tu čest od ní číst, ale hned zpočátku jsem cítila tu obrovskou sílu, jakou dává do slov, a s níž se tak štědře dělí s námi, ostatními. A to, že se jedná o autentické dílo a nikoli překlad některého amerického autora, jak by se nabízelo, dokládá rozhled a hloubku znalostí paní Jarošové. Na druhou stranu mě vůbec nepřekvapuje, že se rozhodla zachytit životopis právě Helen Keller. Tuším, že v ní nachází spoustu inspirace pro svůj vlastní intelektuálně a kulturně bohatý život. A pochopitelně ví, že zdrojem inspirace může být - a je - i pro další.
Helen Kellerová, hluchá, slepá a němá (nepředstavitelné) Američanka je pro mne úplným zjevením. Má vlastní ignorance mě trochu děsí a jsem ráda, že jsem paní Jarošovou i Helen konečně objevila, protože nikdy není pozdě nechat se inspirovat. Je snadné mluvit o nedostatku talentu, prostředků, času etc. Nic z toho nemůže obstát ve světle biografie Helen. Nadšení, nezlomná vůle, trpělivost, pokora a spousta drilu. Bez ohledu na čas, talent a vlastní handicapy, pokud člověk opravdu chce, má šanci. Asi se nedokážu vžít do těla člověka zbaveného téměř všech pro plnohodnotný život "nezbytných" smyslů. Ale zdravý člověk sám se mnohdy cítí handicapován a udolán okolnostmi. Helen dává šanci, že to jde, i když si já a všichni kolem mne myslí pravý opak.
Jedno je ale nutné přiznat. Není zřejmé, jak by se odvíjel život Helen bez finančních prostředků jejích rodičů a osobní učitelky, slečny Anny Sullivanové, která si zaslouží stejný respekt, jako samotná Helen. Myslím, že příběh by to byl docela jiný, ale okolnosti si nevybíráme a vnitřní síla Helen dává tušit, že by svůj boj i své místo na slunci ani tak snadno nevzdala. Navíc to, čeho dosáhla, dala cele do služeb dalších jí podobně postižených, kteří neměli tak příznivé okolnosti ani bojovný naturel, jako Helen. Osud umí být nesmírně krutý, o to více však dává vyniknout síle člověka.
Príbeh Heleninho života je, samozrejme, na päť hviezdičiek, a kniha určite stojí za prečítanie, ale spracovanie a tak trochu patetický štýl písania ma nejak nezaujali, preto dávam len tri. Mimochodom, rovnako alebo možno aj viac ako Helena bola podľa mňa obdivuhodná jej učiteľka Anna, ktorá v podstate venovala svoj život Helene a plneniu jej snov. Síce sa nakoniec vydala, ale až vo veku 39 rokov a manželstvo vydržalo len krátko, vlastné deti nemala. Rada by som sa dozvedela niečo viac aj o nej.
Velmi poutavý příběh postižené dívky, která po nemoci oslepla i ohluchla. Pomocí speciální učitelky se naučila slepecké písmo, potom mluvit a dokonce vystudovala i vysokou školu.
obdivuhodná žena, kniha se čte jedním dechem, celou dobu jsem Heleně držela palce, ať to zvládne :)
Styl psaní mě nezaujal, ale kvůli tomu hodnocení ještě víc snižovat nebudu. Život a myšlenky téhle paní si zaslouží pozornost.
Kellerová byla na jednu stranu prostě klikařka: postižená ženská žijící částečně ještě v devatenáctém století. Měla ale kolem sebe hodně chápavých a inteligentních lidí, přičemž i ona toho do vínku hromadu dostala.
Kde by byla, narodit se nějakým chudákům, například. Nebo hlupákům, což s finančním zajištěním nemusí jít ruku v ruce. Ústav byl/je mnohdy řešením všeho.
Že se přizpůsobila, mi zvláštní nepřijde. Se slepými a skoro slepými jsem v kontaktu od šesti let, divit se není čemu.
Hluchota navíc je pro nás příšerná představa, ale když už se to stalo, je vlastně dobře, že v ranném dětství a že pak dokázala všechno dohnat a mnohé předhonit :).
Působila na mě tak, že asi moc nemusela, když ji okolí podceňovalo. A o tom to je. Dneska se řekne "postižený," a hned by "všichni" pomáhali. Akorát většinou hrozně blbě, na bázi soucitu. A to je špatně.
Neuvěřitelné. A strašně se stydím, protože stále nejsem schopná naučit se anglicky a tato dáma zvládla několik jazyků... A naprosto nechápu, jak zvládla geometrii, zlomky, vlastně cokoli...
Smutný osud, ale příběh plný optimismu, že člověk dokáže zdolat všechny překážky. Hrdinky (a to v pravém smyslu toho slova) jsou v knize dvě: Helen (v hlavní roli) a slečna Sullivanová (ve vedlejší, ale klíčové roli). Štěstí v neštěstí bylo, že se Helena narodila do zámožné rodiny, která si takovou péči mohla dovolit. Tisíce jiných takové štěstí nikdy neměli...
K přečtení též doporučuji:
Vzdělaná https://www.databazeknih.cz/knihy/vzdelana-413886
a Spratek https://www.databazeknih.cz/knihy/sheila-spratek-191333
Další kniha ze které mám rozporuplné pocity... Helena Kellerová byla bezpochyby neuvěřitelná žena a bojovnice. Těžko říct, čeho všeho by v životě dokázala dosáhnout, kdyby nebylo jejího postižení, každopádně to už se nedozvíme. Odhodlání této ženy bylo neuvěřitelné, dopisy které napsala v deseti letech jsou neuvěřitelně dobré. Vím jaké obtíže musejí při psaní překonávat hluchoněmí - znaková řeč je v podstatě naprosto jiný jazyk - ale to, že dívka, která je hluchoslepá je schopná psát se skoro perfektní gramatikou... to je naprosto neuvěřitelné. Helenino úsilí naučit se mluvit nahlas mě hluboce dojalo, myslím, že úsilí, které jí to muselo stát si nikdo z nás neumí představit.
Nicméně... Helena je jedna věc a zpracování knihy úplně jiná. Vzhledem k tomu, že knihu napsala česká autorka bych čekala lépe provedenou korekturu (obzvlášť proto, že jsem četla druhé vydání, tak tam už by to mělo být úplně doladěné...), některé věty byly kostrbaté - nemyslím věty v dopisech, tam se to rozumí samo sebou - letopočet byl špatně (o sto let jinde, než kde měl být...). Také mě trochu mrzelo, že se kniha zabývá jen čtvrtinou Helenina života, uznávám, že to narativně dává smysl, přesto by mě potěšilo více o tom "co bylo dál". Také si musím neustále opakovat, že záměrem knihy bylo být popularizační (což se jí vcelku daří), a tak jí nemůžu vyčítat neúplnost, jednoduchost... asi bych zkrátka ocenila trochu odborněji pojatou knihu, nicméně rozumím tomu, že to by autorčinu záměru nepomohlo... Přese všechny mé výhrady se kniha čte jedna báseň a je zajímavým úvodem k osobnosti Heleny Kellerové se kterou jsem rozhodně ještě neskončila...
Poslouchala jsem audio knihu namluvenou paní Slavíkovou.Něco tak skvělého jsem neočekávala,často mě dojala až k slzám.Úsilí malé Heleny, jejích rodičů a vychovatelky bylo obdivuhodné.Určitě doporučuji.
Už předem jsem díky sečtělým přátelům znala příběh Heleny Kellerové a zůstával mi rozum stát, jak se takto postižený člověk může naučit mluvit...
Ale po poslechnutí tohoto celého příběhu nepřestávám žasnout. Matematika a geometrie? Vždyť tady je potřeba skutečně prostorová představivost! Ne, to je snad nemožné.
Obdivuji jak Heleninu vytrvalost, tak i trpělivost slečny Sullivanové.
Velice silný příběh, doporučuji.
A teď budu muset ještě někde sehnat Povídku mého života!
Štítky knihy
životopisy, biografie zfilmováno rozhlasové zpracování lidé s hluchoslepotou lidé se zdravotním postižením
Via lucis
Doporučuju nezapomenutelný (na rozdíl od této knihy) film Divotvůrkyně (1962, Arthur Penn)