Via Mala
John Knittel
Baladicky pochmurný román s kriminální zápletkou vyvolal ve své době značný rozruch, stal se okamžitě světovým bestsellerem a dočkal se několika filmových zpracování. Via Mala, známá švýcarská silnice, vedoucí přes divoký průsmyk z údolí horního Rýna do vysokých Alp, symbolizuje v autorově podání cestu zla, kterou se daly Martha Lauretzová a její děti, když násilně sprovodily ze světa svého manžela a otce Jonase Lauretze, ďábla v lidské podobě - hrubiána, pijana, zvrhlíka, děvkaře a tyrana celé rodiny, která ho musela otrocky poslouchat a uspokojovat jeho nízké choutky. Jonas Lauretz beze stopy zmizí a úřední vyšetřování a pátrání po něm je bezvýsledné. Zdálo by se, že se Lauretzova rodina konečně osvobodila, ale není tomu tak ... Případ se po čase dostává na stůl mladého ambiciózního vyšetřujícího soudce Andrease von Richenau, který se osudovou shodou okolností oženil s mladší Lauretzovou dcerou Sylvií. Po důkladném prostudování protokolů a na základě vlastního pátrání dospívá k nezvratnému přesvědčení, že má před sebou zločin vraždy, a je pro něho snadné uhádnout viníky. Prožívá těžký vnitřní boj mezi svědomím a osobními i rodinnými zájmy, ale nakonec s ohledem na čest své ženy a vlastní kariéru dociluje šikovným administrativním tahem toho, že je spis založen ad acta. Tak se i on vydává cestou zla, která nikdy nezmizí ze srdcí a myslí osob zúčastněných na případu ...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1993 , Naše vojskoOriginální název:
Via Mala, 1966
více info...
Přidat komentář
Silný příběh, velmi dobrá kompozice a jazyková úroveň. Otázka viny a trestu. Prokreslená psychologie postav. Začněte číst a jen tak něco vás od té četby neodvede.
Toto byla jedna z tech knih, co se vam dostanou pod kuzi a nezapomenete na ni.
Porad aktualni, pribeh rodiny, smutny, kruty, skvele napsany.
Je to hodne smutne, emotivni cteni a pro ty, co neco podobneho vd svem detstvi a zivote zazili, dvojnasob.
Moc doporucuji.
Via Mala, je jedna z těch knih, ke které se vracím opakovaně a má své čestné místo u mě doma v knihovně... Možná že dnes, po letech, nastal ten správný okamžik si ji okomentovat. Podobně tak, jak je tomu u "brusiče diamantů, který čekal dlouhou dobu na tu nejpříhodnější chvilku, aby u vzácného nerostu, skrz jeho štěpení, vytvořil nakonec něco nevšedního..., opravdové umění."
Ok, ne, nejsem brusička diamantů..., ; ) ale bezpečně poznám, že v tomto případě se jedná o knižní klenot. John Knittel zde, mistrovsky popisuje dramatický příběh lidí, jedné rodiny, která jak se nakonec ukázalo, neměla jiné volby...
Příběh je krutý, tvrdý, mrazivý, záludný jako samotné hory a jejich podnebí. Zároveň v sobě mohou - může skrývat "tajemství..." Tajemství v podobě cesty, která nám dokáže zachránit naše trýzněné duše a i životy...
Knihu k přečtení doporučuji.
Mám ráda "staré" knihy, protože je to příjemný únik od toho přehršele thrilerů, kterých je deset tisíc nových denně, od moderních románků generace zet a ix a ypsilon a já nevím, koho dál.
Od začátku víme, co se stane. Otec je totální idiot, alkáč a zamindrákovanej prvok, jak se na jeho dobu sluší a patří. Děcka a manželku to přestane bavit a odkráglují ho. Jenže takhle jednoduchý to není.
Kniha je hutná co do obsahu i do počtu stran. V ději nepozorujeme jen absolutní nechutnost starýho, ale i velmi okatě a jednoduše popsané osobnosti zbytku rodiny a dalších postav. Někomu může kniha snad přijít naivní, ale to je to, co se mi líbí. Žádné krkolomné zápletky, žádných deset osobností u jedné postavy, žádná překvapení. Je to tak, jak to je. A krom toho, že někdo někoho sadisticky zabije, jsou tam k sobě všichni moc milí, slušní, uvažují nad důsledky svých činů a snaží se přežít dobu. Nádherný jsou popisy přírody a hor.
Jediný bratr mě extrémně iritoval. Typický místní píč*s. Omezenej megaloman, co si myslí, že dobude svět, jde přes mrtvoly (doslova haha), využívá, manipuluje. Ten se teda nepovedl. A duchem slabou a zlomenou maminku nekomentuju už vůbec.
Prakticky je to hodně smutný čtení, kort pro ty, kteří domácí násilí také jako děti zažívali, je jen otázkou, jak se s tím člověk umí vyrovnat.
Depresivní a pochmurný kriminální příběh, který, kvůli domácímu násilí, zamíchá s osudy hlavních postav a nemůže jinak skončit než jak skončil. A přesto jsem fandila všem, jen ne otci.
Dost depresivní kniha. Despotický otec, který týrá své nejbližší jak duševně, tak i fyzicky. Není divu, že se rodina jednoho dne "pochlapí" a tyranovi pomůže na onen svět. Ano, vražda není ten správný čin, ale trochu mi to připomíná výrok z Vyššího principu, že vražda na tyranu není zločin.
Místy byl děj trochu rozvláčnější, možná by mu prospělo zkrácení některých pasáží.
Re-reading po dvadsiatich rokoch stál skutočne za to! Musím povedať že sa mi kniha páčila ešte oveľa viac, ako keď som ju čítala zamlada.
Dej príbehu sa odohráva v medzivojnovom Švajčiarsku. Kniha je rozdelená do troch častí. Hlavnými hrdinami sú členovia rodiny Lauretzových a postupne sa pridávajú vedľajšie postavy. Otec, starý Lauretz,je alkoholik, sukničkár a hlavne tyran. Syna Niklausa zmrzačil nielen na tele,ale najmä na duši. Dcéra Silvelie bola taktiež poznačená jeho zlosťou. Z matky bola živá ľudská troska a jedine statná Hanna sa akýmsi zázrakom vyhla následkom otcovej tvrdej ruky. Postihnutý člen rodiny, nazývaný Krpáň, sa tu mihol len občas. Knittel bravúrne popísal nie len charakter postáv, ale najmä to,ako sa dokázali (ne)vyrovnať so svojím osudom po boku tyrana. Aby to nebolo len o psychológii a tyranii, musím povedať, že autor veľmi krásne zachytil krásy švajčiarskych krajov. Väčšinou ma v knihe opisy prírody nudia, no Knittel používa jazyk, ktorým ma nútil predstaviť si pochmúrne prostredie Via Maly. Dialógov je v príbehu síce pomenej na "dnešné pomery", vyvažuje to však aj vnútornými monológmi postáv. Práve v týchto pasážach som sa dokázala stotožniť s ich konaním a neodsudzovala ich rozhodnutia. Táto kniha je zmesou všetkého- týrania,strachu,svedomia, lásky,odhodlania,... Proste si to prečítajte! Nebudete ľutovať!
Recenziu píšem po rokoch.nemam fotogenickú pamäť ale predsa po tak dlhom čase si pamätám cele uryvky z knihy, tak silne na mna zapôsobila . Doporucujem precitat, u mna ma autor 5*
Začátek knihy napínavý, otec byl nepředstavitelny tyran celé rodiny. Nedivím se jak tento zloduch skončil, pokud chtěli sami žít, nemohli jinak. Pak se kniha zvrtla do červené knihovny, veliké zklamání. Závěr knihy to trochu napravil.
Prokousat se začátkem, zorientovat se ve jménech, vztazích, zvyknout si na archaismy...a pak už to jde samo. Knihy nikdy neodkládám a i když tady jsem pár stránek váhala, jsem ráda, že jsem svůj zvyk dočíst cokoliv neporušila. Vtáhne vás to tak, že nepřestanete, dokud se nedostanete k závěru
Velkolepý román, který zobrazuje život ve Švýcarsku mezi světovými válkami. Ukazuje kořeny švýcarské mentality a kritizuje tehdejší zaostalé poměry. Popisuje život všech sociálních vrstev a skrze hlavní hrdiny zazní mnoho zajímavých filosofickych úvah o životě a společnosti. Nejvyšším cílem by byla obroda národa, ale největší jistota jsou staré tradice. Román má úžasný děj, plný napětí, lásky, zodpovědnosti k rodině a osobních dilemat. Skvělé čtení, od kterého se nedá odtrhnout.
Knížku jsem získala v dobročinném internetovém bazaru, mám dokonce pocit, že ji tam (jako mnoho jiných, co se mi tu kupí :-)), nikdo nechtěl, a já si řekla, že se obětuju :-). Čtení jsem odkládala, říkala jsem si, že nemám zapotřebí nechat se strašit příběhem, kde už jen název vzbuzuje husí kůži. A pak, zrovna, když jsem si chtěla přečíst do Čtenářské výzvy nějakou knihu, jejíž hlavní hrdina trpí duševní poruchou, a váhala mezi Idiotem a Vyhoďme ho z kola ven, najednou mi padl zrak na Via Mala... hm, nebyl ten děsivý otec tak náhodou duševně nemocný?
No, musím říct, že občas mi připadali jako duševně nemocní všichni z rodiny Lauretzových, nejen otec, který sice přišel o život již asi v 1/3 románu, ale myšlenky na něj se jako červená nit vinou až k poslední stránce! Možná ta temná sevřená údolí hučících řek a hluboký sníh opravdu vyvolávají v lidech melancholii... možná je to i vysvětlení, proč jsou Švýcaři tak odtažití... prostě si za celé generace zvykli na izolaci. Ale čtenářský zážitek to byl skvělý.
Ano, je to drsný příběh, i když se to nedá srovnat s krimithrillery současných autorů, kde tečou potoky krve. Asi nejdrsnější tak na něm zůstává, že něco takového se mohlo stát... bohužel, jsou na světě i takoví otcové-tyrani... A rodina se snaží je omlouvat, protože se žena i děti z nepochopitelného důvodu stydí za to, co ON dělá, i když to nemohou změnit. Nechtějí o tom mluvit. Autor dokonale vykreslil psychologii tyrana i týraných, to, že každé z dětí se s takovým traumatem vyrovnává jinak...
Osobně jsem však byla moc ráda, že se kniha nesoustředí jen na tyto aspekty. Je v ní mnoho o krásné švýcarské přírodě, životě lidí na venkově i ve městech, politické a hospodářské situaci (příběh je zasazen do období hospodářské krize 30. let 20. století) i o dalších věcech. Je v ní plno kontrastů – láska, nenávist, vyrovnávání se se svědomím... Postavy dětí Lauretzových, které se vyvíjejí a které jsou – alespoň mně byly – postupně čím dál více sympatické.
A najdou se tam i nadčasové věty: "Ocitli jsme se na mrtvém bodě", řekl. "Stojíme ve stínu morálního bankrotu. Jsme nemocný národ. Příliš mnoho učenosti, vzdělání a teorie! Příliš mnoho úředníků, byrokratů, specialistů a spořitelen!" Obávám se, že toto dnes platí pro mnoho rozvinutých zemí...
Zkrátka, v tomto románu najdete všechno...
Rodina žijící v krásném, ale drsném prostředí švýcarských Alp, je terorizována zlým, primitivním a surovým otcem. Cokoliv dobrého se v této rodině pokusí vyklíčit, je okamžitě zadupáno. Proto není divu, že se rodina rozhodla pro radikální a nešťastné řešení. Ale jak dál žít?
Moc silný, až depresívní příběh.
Čtivé, poutavé čtení, ale tlustá bichla, posledních asi 15 stránek jsem prelitla,abych se konečně dozvěděla, zda president podepsal či nepodepsal.
Obludná, silná kniha, ktorá sa ku mne dostala už ako k malému a mám podozrenie, že ma navždy ovplyvnila. Azda dokonca traumatizovala. Takéto knihy by dieťa asi naozaj čítať nemalo. Hrozne temný, znepokojivý, intenzívny a "zlý" román o rodine terorizovanej sadistickým psychopatom. Tým bohužiaľ nie je žiadny cudzinec, ale ich vlastný otec alias muž, ktorý má byť chrbtovou kostrou rodiny, má poskytovať istotu rodine a byť jej vždy (a ak nie vždy, tak skoro vždy) poruke. Tu je to zmrd, ktorý si nezaslúži nič iné, než smrť. Vydarilo sa aj televízne spracovanie s mojím obľúbeným Dominiqueom Pinonom a dominantne charizmatickým Slovákom Jurajom Kukurom. Napriek tomu príbeh občas trocha kolíše, stagnuje a, nuž, nudí, lebo nie je len o tyranii, ale aj o iných veciach a tie ma predsa len nedostali až tak.
Poutavý příběh. Vytkla bych podle mě až zbytečně podrobné líčení méně podstatných věcí, ale to asi právě dodává románu punc hodnověrnosti a poctivosti. Mám ráda knížky starších autorů, jsou opravdové a bez pozlátka. Četla jsem vydání z roku 1993. Na přebalu vzadu je uveden celý obsah knihy, to jsem naštěstí zjistila až po přečtení knihy. Poslední věta, viz přebal: "Tak se i on (Andreas) vydává na cestu zla " atd. O tom bych ráda s někým polemizovala, jestli se hrdina svým rozhodnutím vydal taky na cestu zla. Prostě přečtěte. Je to zážitek.
Příběh drsný a krásný jako příroda v místech,kde se odehrává. I název je mnohoznačný. Via Mala-Zlá cesta,cesta zla. Cesta,kterou si ve svém životě vybral násilnický Jonas Lauretz,který terorizuje svou rodinu tak,až její členy dožene k vraždě? A nebo je to cesta jeho manželky a dětí,které se snaží zločin zatajit?
Kniha stojí určitě za přečtení. Pro mě jeden z pokladů mojí knihovny
Štítky knihy
vraždy rodina Švýcarsko domácí násilí krimi společenské romány meziválečné období (1918-1938)Autorovy další knížky
| 1970 |  Via Mala |
| 1993 | Hakim |
| 1947 | Tereza Etiennová |
| 1946 | Abd-El-Kader II. diel |
| 1970 |  Terra magna |
Jedna z těch vzorových historek o souboji spravedlnost A versus spravedlnost B, svědomí A versus svědomí B, s výsledkem nejistým. Celý tenhle psychologicko – kriminální příběh o zločinu a trestu poblíž těžko přístupných oblastí kolem legendární cesty Via Mala jako by navíc naznačoval tvrdý a nesnadný vývoj švýcarské společnosti, úspěšné a zároveň u nás přeidealizované, během dvacátého století.
Absorbováno prostřednictvím velkolepé dramatizace ČRo Plzeň z roku 2012.
90 % (aktuálně průměr 85 % od 112 hodnotících).