Vianočný stromček

21.05.2021

Působivé, dojímavé, smutné.

24.06.2020

"Veliká bolest nevyvolává v duši člověka žádnou křeč: pouze bezmeznou prázdnotu".
Příběh je velmi, velmi smutný, a zvláštně, poeticky napsaný. Otec se synem byli přítomni havárie letadla vezoucího atomovou bombu a trosky letadla i poškozená bomba spadla blízko nich. Desetiletý syn umírá na leukémii a otec s ním tráví poslední dny života. Velice emotivní vyprávění o lidském utrpení, které m. j. také ukazuje, jak člověk neustále ničí sám sebe svými smrtonosnými vynálezy. Vlci v příběhu byli úžasní.

31.03.2020

Pěkná knížka o nelehkém osudu otce a umírajícího dítěte.

15.01.2020

Vánoční stromek jsem četla na doporučení. Bylo to tak asi před 25 lety, ale dobře si pamatuji jak příběh, tak způsob autorova vyprávění. Včera se mi dostala do ruky knížka Tanji Askani „Vlčí stopy: můj život s vlčí smečkou“, a když jsem se do ní podívala, o čem všem je, náhle se mi vybavily kapitoly z Vánočního stromku. Ty o vlcích i ty ostatní. Znovu jsem se k nim vrátila a znovu je obrečela, smutkem z tragédie i dojetím nad důstojným a láskypným chováním jejich lidských i zvířecích hrdinů.

„… Verdun mlčí a dívá se na své ruce. Chvíli tak setrvá, potom, s vyhaslým doutníkem mezi prsty, zvedne hlavu a upřeně se na mě zadívá. Jeho oči mají podivný, nepřirozený lesk.
- Tak to jsme v rejži, můj drahý Laurente.
Smutně se usměji a uvědomuji si sílu jeho přátelství. Aniž na to vůbec myslí, bere na sebe část mého břemene...“
str. 103
„…Tady je, říká Verdun, já jdu zakrýt tu jámu. Teď, když vlk nemůže chodit, bude lepší dát ho do sklepa. V noci už je zima.
Při světle baterky položí vlka na udusanou půdu, poklekne vedle něho, dlouho ohmatává jeho ramenní kloub svýma silnýma, zkušenýma rukama, položí mu koleno na hrudník a tvrdým, ale dokonale přesným pohybem mu trhne nohou. Je slyšet suché lupnutí, zároveň ostré vlčí zaštěknutí. Potom si vlk opět lehne a zavře oči. Pochroumanou nohu má už zase v přirozené poloze. Verdun si stahuje rukávy košile. Vlčice se k němu přiblíží a rychlým pohybem jazyka ho olízne. Jen jednou. Také vlkovi olíže jeho poraněný kloub. Pak si lehne vedle něho…“
str. 148
„… Ale Verdun má pravdu a já se zbytečně znepokojuji. Za chvíli se Pascal vrací, celý jen září…“
str. 150
„…A vlci ve své pradávné moudrosti dokonale pochopili, co se děje, obklopili ho a byli u něho…“
str. 186

13.12.2019

Doják, ale natolik uvěřitelně napsaný, že z toho zamrazí. Děti osudu mne zklamaly, ale Vánoční stromek opravdu stojí za přečtení.

25.02.2019

S komentářem pode mnou se naprosto ztotožňuji, kniha je krásná poetická, ale velmi velmi smutná ..... tváří tvář smrti vidí člověk tak nějak vše jasněji, otevře se pohled na to, co je opravdu důležité a co přes clonu našich každodenních miniaturních problémů i úspěchů nevidíme.... v dialozích opravdu připomíná Malého prince.... kniha je o to smutnější, že byla napsaná na motivy skutečné události, nese v sobě silné protiválečné poselství... je zajímavé, že takovéto knižní klenoty jsou vždy velice nenápadné a nemají vůbec žádnou reklamu, člověk si je musí najít a vyšťourat sám, to samé platí o knize "Dům" od paní Sedlmayerové, kterou jsem četla před touto....

21.02.2019

Tohle je na první pohled velmi nenápadná knížka. Jméno Michel Bataille mi nic neříkalo a kdybych Vánoční stromek zahlédl někde v knihobudce, zřejmě by mě nenalákal k tomu, abych si ho odnesl, a to možná ani tehdy, pokud by tam byla tahle knížka jediná. Ale byla mi doporučena mojí sečtělou maminkou. A to já zase dobře vím, že mi jsou i přes můj dospělý věk rady mojí maminky užitečné a se čtením jsem tedy dlouho neváhal. :-)

Kdybych tuhle knížku minul, přišel bych o opravdu nevšední zážitek, o krásně vykreslený příběh popisující hledání smyslu života tváří v tvář nezvratitelnému osudu.
Nevím přesně proč, ale dialogy Laurenta a Pascala mi často připomínaly Malého prince. Možná tím přirozeným propojením neúprosné kruté reality a snové imaginace, jaká je možná jen ve světě fantazie. Možná tím, jak i v těch nejsmutnějších okamžicích příběhu prosvítá naděje. A možná také tím, že ve vztahu dospělého a dítěte je to nakonec ten zkušenější, který se toho víc naučí.

Trochu problém jsem měl v místech, kde se Bataille vyjadřoval obecně k našemu světu, jeho filozofii jsem příliš za svou nevzal. Vždyť lékem na všudypřítomnou upovídanost přece není mlčení, ale uvážlivé mluvení pravdy. Vždyť není žádná souvislost mezi smutkem lidí a jejich pravdivostí.
Ale zakázal jsem si takhle uvažovat, protože se jedná o knihu poetickou a ta má své vlastní pravidla – pravda básníka (a tahle kniha svým způsobem báseň je) je zkrátka jiná než pravda filozofa a už úplně jiná než pravda výrokové logiky. A mě se tentokrát nechtělo nic pitvat – a tak jsem si prožil naplno tento tragický, ale přesto konejšivý příběh.

03.12.2018

Uf, tak toto byla pecka. Tušila jsem zhruba do čeho jdu, ale realita daleko přesahovala mé představy. Toto je prostě dokonalá kniha. Vyvolala ve mě tolik emocí, jako málokterá. Lásku, vztek, smutek, strach, ale i radost, chuť do života.. Tak hladce napsaná a přitom o nejtěžším tématu světa. Její hloubka daleko přesahuje svůj příběh, donutila mě k zamyšlení nad problémy, kterými se obyčejný člověk nezabývá denodenně. Vím, že jsem poslední kapitolu dočítala na zastávce čekající na tramvaj a měla pak celou cestu co dělat, abych nelkala nahlas, stíhala si utírat slzy a nebudila nechtěnou pozornost. Vzalo mě to za srdce, ale to asi každého, kdo dočetl na konec, přestože je mu od samého počátku znám. Knihu nemůžu doporučit asi jen přecitlivělým jedincům. Jinak by snad měla být povinná.

23.11.2018

Nádherný príbeh napísaný zvláštnym jazykom - skoro báseň.

Pohoda na vánoční dny a večery

17.09.2018

bez veěkých slov a gest, krásny komorný príbeh, pri ktorom asi neozsoatlo suché ani jedno čitateěské oko. aký rozdiel oproti súčasným na efekti vypočítaným dojákom...

16.03.2018

Už dlouho se mi nestalo, že bych konec knihy nemohla přes slzy dočíst. Vánoční stromek je lidská tragédie ztvárněná dokonale a bez stopy sentimentu. Příběh několika posledních měsíců života syna, umírajícího na nemoc z ozáření a jeho otce je obžalobou všech válek a nepřetržitého zbrojení, jehož neustálá děsivá přítomnost si vybrala za svůj krutý cíl nevinného desetiletého chlapce. Tváří v tvář bezmocnosti osudu má člověk chuť výt jako ti vlci, které malého Pascala doprovodili na druhý břeh. Kniha, která dlouho zůstane pod kůží.

Vím, že tato kniha nemá co dělat vyloženě s Vánocemi, ale mi se prostě okamžitě vybavila v rámci výzvy.

16.10.2017

Hodně, hodně smutné, ale překrásně napsané.

01.07.2017

Po letech mi zůstal v paměti jen základ jako u parfému. Hlava a srdce vyprchaly. A ten základ je láska k dítěti.

10.05.2016

Jeden z nezapomenutelných příběhů. I když jsem celou dobu věděla, jak kniha skončí, přesto mi poslední kapitola vyrazila dech.

04.02.2016

...vlci jsou dobří!...

27.01.2016

Tato kniha se ke mně dostala po mnoha a mnoha letech. Pamatovala jsem si, jak na mě tehdy v mládí hluboce zapůsobila, tak jsem si ji znovu připomněla. Nekonalo se žádné nadšení, jako když jsem ji četla poprvé, musela jsem si zvykat na styl autorova psaní, ale nakonec mě útlá knížka rozhodně nezklamala. Doporučuji ji všem těm, kteří mají rádi katastrofické romány a zvláště těm, co milují vlky:-)
Za mě 3 hvězdy a půl, poprvé by to bylo na pět hvězd, tak dávám čtyři:-)

14.09.2015

Tuto útlou knížečku mám už velmi dlouho, procestovala se mnou všechny moje bývalé domovy a dnes zaujímá čestné místo v knihovně. Pamatuju, že poprvé jsem ji četla kdysi dávno jako studentka a doslova mi vyrazila dech. Dodnes mám v jednom sešitě přepsané krátké i delší citace, které mě nejvíc chytly za srdce. Velmi krásný, velmi smutný příběh.