Viděl jsem ukřižování
Sydney Morrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/208019/bmid_videl-jsem-ukrizovani-208019.jpg
5
43
43
Události v Československu v roce 1938 očima anglického novináře s předmluvou Petra Pitharta. Kniha vznikla krátce po mnichovském ujednání. Byla výsledkem bezprostředních dojmů a zkušeností autora, který v roce 1938 strávil půl roku v Československu jako zpravodaj anglického tisku. Je tedy napsána ještě před vypuknutím druhé světové války, ba dokonce před okupací zbývajícího území Československa v březnu 1939. Sloužila dobrému účelu v době, kdy anglická veřejnost byla dezorientována vítěznými fanfárami Mnichováků, kteří tehdy slavili onen pověstný „mír pro naši dobu“. Morrellova kniha patřila tehdy vedle významné knihy Geyeho „Padlé pevnosti“ („Fallen Bastions“) k prvním anglickým publikacím, které řekly pravdu o Československu a odhalily skutečnou podstatu mnichovského ujednání. Ani dnes tato kniha není zastaralá, ačkoliv víme mnohem více o politickém pozadí a také o výsledcích mnichovské zrady. Neboť kniha není abstraktním politickým traktátem, je živou reportáží, zachycující události přímo v jejich vývoji a oživuje v naší paměti mnoho a mnoho zážitků osudného roku 1938.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1995 , JotaOriginální název:
I saw the crucifixion, 1939
více info...
Přidat komentář
Naprosto brilantní záležitost. Československý rok očima britského novináře, který je v samém centru dění. Účastní se tiskovek vlády má blízko k vedoucím osobnostem SdP, konkrétně Ernstu Kundtovi. Je u všeho a vše střízlivě a uvážlivě komentuje. Postupem doby je již plně na straně československé věci, popisuje vraždy příslušníků čsl. ozbrojených sborů, fanatismus sudeťáckých bojůvek a i naprosto slepý pohled na věc ze strany západu. Rozhodně doporučuji!!!!
Táto kniha obsahuje pamäti súčasníka osudných udalostí roku 1938 a je doplnená veľkým množstvom prameňov. Karpatskí Nemci či Maďari na Slovensku ani zďaleka neboli voči väčšinovému obyvateľstvu nepriateľskí tak, ako Nemci z pohraničia súčasnej Českej republiky, ktorých voči česky hovoriacemu obyvateľstvu ČSR štvala nacistická propaganda. Ak chce súčasné pokolenie Slovákov pochopiť zánik ČSR bez toho, aby prečítalo desiatky kníh, odporúčam túto knihu.
Vše podstatné již bylo v komentářích napsáno. Mohu pouze souhlasit a přihodím, že autor je vynikajícím pozorovatelem se smyslem pro detail a schopoností se zároveň na věci podívat s nadhledem.
Při knize si člověk uvědomí jak systematicky a plánovitě nacisté spolu s henleinovici postupovali vstříc svému vítězství a jak rozhodující vliv na celou záležitost mělo jejich PR. Důležité je být první, kdo začne lhát. Dokonalou synchronizaci ilustruje například scéna z nemocnice ve Falknově (Sokolov), kam byly dovezeny zraněné češky po incidentu v Habartově. Německý doktor již měl zcela jasno o tom co se stalo a vše podával v duchu předem vypracovaného plánu a anglickému novináři vzásadě znemožnil je vyzpovídat. Ano, tato kniha je důležitým svědectvím doby. A nám budiž mementem, že desinformace nejsou novodobým vynálezem, ale že se používají již od nepaměti.
Za mě 100%. Při představě zpívajících davů hymnu na Staromáku po oznámení, že Československo přistoupilo na podmínky Mnichovské dohody, jsem měl husí kůži. Šílená, hrozná doba, kterou je třeba si pořád připomínat. Je vidět, jak už tehdy propaganda pomáhala politikům prosazovat jejich zájmy. V dnešní době internetu je to ještě mnohem zásadnější aspekt války.
Tato reportáž v rozsahu románu by se měla stát povinnou četbou na středních školách. Nádherná kniha o příšerné době. Její hodnotu ještě navyšuje národnost autora, takže její závěry nemůže nikdo devalvovat odkazem na nacionalismus, což by se stalo, pokud by byl autor Čech. Toho nacionalismu je tam spousta. Mimo známého německého i polský a maďarský. Hlavně o tom polském by se mělo hovořit a ne pořád mlčet. Toto jeho přehlížení např. devalvuje historickou hodnotu jinak vynikajícího Šikmého kostela. Tato kniha měla bohužel smůlu na termíny vydání u nás. To první se nehodilo nastupujícím komunistům, ta porevoluční zase všem těm omlouvačům a kamarádům Posselta. Pro mě nádherné doplnění vzpomínek mé matky, jak jako desetiletá utíkala z Ústí. Co se tam dělo si představit neumíme. Ale pro dokreslení: Ještě dnes ve svých 93 letech by Němci ruku nepodala.
Britský novinář trávil v Česku kritický rok 1938. Neseděl v kanceláři v Praze, ale jezdil po Sudetech. Ověřoval zprávy nacistické propagandy o utlačování německé menšiny českými úřady a věděl, že pravda je jinde. Byl v Habartově, Bublavě, Aši, v Chebu - tam, kde Němci stříleli české četníky, unášeli celníky, ničili české obchody. A tato svoje svědectví staví na pozadí velké politiky, zejména té Britské, která byla pro osud naší země klíčová. Vypráví o anglických diplomatech zavřených na ambasádě, hrajících bridž a odříznutých od reality. Popisuje neschopnost britského ministerského předsedy Chamberlaina čelit strategické hře Hitlera. Popisuje Čechy, kteří místo toho, aby vrhali dlažební kostky, debatovali v ulicích. Popisuje sudetské Němce, z nichž se 90 pct hlásilo k Henleinovi. A popisuje okamžiky, kdy vojsko obsadilo pohraniční pevnosti odhodlané bránit svou vlast. A popisuje mnichovskou zradu a co se dělo s Čechy v tu dobu. Nedokážu si představit tu bezmoc, kterou národ prožíval. Frustraci, vztek, deziluzi, která vám doslova vycucne vzduch z plic, že se není možné nadechnout. Ta slova ministra Hugo Vavrečky člověk ve své podstatě zná, ale když si je čte v Morrellovi v kontextu celého jeho vyprávění, derou se mu do očí slzy.
Kniha anglického novináře Sidneyho Morella, který novin byl v letech 1938 a 1939 přímým účastníkem událostí v tehdejším Československu. A o tom co zde prožil napsal velmi zajímavou knihu.
V té době 26ti letý Morell podává nezaujaté svědectví tehdejších událostí. Popisuje jak sjezdil celou republiku za účelem získání pravdivých informací přímo z místa dění. A ukazuje i jak tehdejší media komentovala co se děje. A proč se tehdejší svět postavil na stranu "utlačované" menšiny proti Čechům. Pravdu totiž dělala média a propaganda. A tu měli němci zvládnutou dokonale... A taky proti Čechům hrála jejich slušnost... ale i o tom se dočtete v této knize.
Najdeme zde i docela ostrou kritiku politiky Velké Británie, kdy si dovolil kritizovat Mnichovskou dohodu jako zničení jediné opravdové demokracie v Evropě. Nebo si dovolil označit Mnichovskou dohodu jako zradu Velké Británie na své vlastní pověsti - Najednou se totiž z mocnosti, která pomáhala slabým a utlačovaným stává podporovatel zla.
I tak se jedná spíše o velmi zdařilou reportáž, která politiku komentuje jen okrajově.
Kniha na mne velmi zapůsobila a myslím si, že by si ji měl přečíst každý, kdo chce vědět, co se tehdy doopravdy dělo.
Přečetl jsem knihu Jiný TGM od Kosatíka a tahle kniha vlastně navazuje, popisem jak dopadl neřešitelný problém nového státu, německé menšiny. Masaryk vybojoval tento stát, v zahraničí prodával myšlenku jednoho národa Čechoslováků a důležitost sebeurčení. Pak stát vznikl a bylo jasné, jak se do něj 3 milionům Němců nechce a jak bylo těžké místní Němce zapojit do budování státu a vůbec do účasti na politice. Prostě od začátku problematické, nebyl čas vybudovat druhé Švýcarsko, jak Masaryk snil. Situace těžko řešitelná, Hitler zmanipuloval sudetské Němce a já si vůbec nedovedu představit, jak by fungovala armáda bez podpory všech menšin, primárně sudetských Němců. Zajimavý pohled na politiku, jak byla už tenkrát propaganda rychlá a česká mediální reakce bezmocná.
Před mnichovské Sudety pohledem britského novináře.Svědectví o tom,že ze Sudetoněmecké strany nebyl žádný zájem o domluvu.
„Prodaná nevěsta“, jak poetický a přiléhavý příměr pro naši zemi v osmatřicátém...
Češi jsou národ, kterému vládne rozum a nikoliv emoce. To se mi jevilo jako hlavní poselství tohoto bolestného čtení. Tomu rozumím. Sama sebe rovněž vidím na straně rozumu, spíše než emocí. Ale jedno mi jasné není. Ráda označuji tento aspekt naší jinak slovanské mentality za projev germánského vlivu. Jenže oni to byli právě Germáni na čele s Hitlerem, kteří dokázali vybudit emoce sudetských Němců a bylo to německá, nacistická propaganda, která s pomocí strachu a nenávisti dokázala, aby naši kdysi spojenci opustili své postoje a přiměla je ke zradě. A nebyli to ani zdaleka jen Němci, kdo si činil územní nároky na nejrůznější části pohraničí Československa.
Romanopiscem Sydney Morell opravdu není. I když toto označení dílo ani nenese. Ale obávám se, že by mě příliš nenadchl ani jako žurnalista. Ovšem téma, o kterém píše a pohled zvenčí a hlavně na lidi, Čechoslováky připravené bránit svou zemi a netoliko na politiky, který nabízí, je kompenzací v pravdě dostatečnou. Zajímavé čtení, ale neveselé a trudné. Ostatně jako všechno, co se týká naší nedobrovolně dobrovolné účasti na válečných útrapách, které stíhaly Evropu, s Československem v první válečné linii. V tomto ohledu jde o jedinečný počin a stojí za přečtení.
„Tohle byl národ zbavený poslední naděje.“ S. Morell
„Náš národ je jak rozložitý strom. Korunu mu uťali, ale kmen zůstává a zase vypučí větve. Koruna stromu se znovu rozložitě vzklene.“ E. Beneš
„Veškerá síla musí selhat před obecnou lidskou potřebou svobody, míru a rovnosti lidských bytostí.“ K. Čapek
Kniha se mi líbila. Člověk až téměř nevěří, kolik toho tento britský novinář mohl zažít. Stejně jako dnes člověk musí brát s rezervou všechna jeho vyprávění ale určitě je to zajímavý pohled. Většinu toho co člověk o tomto tématu čte jsou historické publikace. Toto je opravdu vyprávění z místa činu. Za to dávám plný počet.
Kniha popisuje události roku 1938 a následný anšlus - násilné připojení Sudet k Německu. Autor nám přibližuje řádění sudetských Němců a i zradu tzv. spojenců Francie a Anglie. Po přečtení této knihy se vůbec nedivím, že po roce 1945 byli Němci z Československa vyhnáni.
Morell svými živými reportážemi shrnuje nejdůležitější události roku 38 vedoucí k mnichovské dohodě. Svými názory jednoznačně obhajuje Československo a v jeho zničení spatřuje zásadní prohru demokracie. Kniha se čte sama. Doporučuji.
Štítky knihy
sudetští Němci Sudety Mnichovská dohoda (1938) rok 1938 Češi a Němci Mnichov národnostní konflikty
Viděl jsem ukřižování
Kniha autorových reportáží - bezprostředního svědectví o období roku 1938 tedy o událostech, předcházejících a souvisejících s vývojem kolem mnichovské konference a jejich dopadů v Československu. Společně s Caquetovým „Zvonem zrady“ a Gedyho „Fallen Bastions“ se jedná o to nejlepší, co bylo o tomto období dějin napsáno zahraničními autory.
Morell byl zahraničním korespondentem listu London Daily Express, který z Prahy pokrýval události kolem Mnichova 1938. Neseděl ovšem v Praze „u stolu“, ale aktivně cestoval po Sudetech a různých dalších částech Československa a podává unikátní svědectví o lidech na obou stranách, o jejich smýšlení - poskytuje tedy určitou psychologickou sondu společnosti a zprávu "o duchu" dané doby. Zabývá se samozřejmě také vývojem diplomatického jednání vlád a rolemi Anglie a Francie, jako tehdejších spojenců Československa. Co z mého pohledu dělá knihu unikátní, je množství reportáží, věnujících se setkávání a rozhovorům s obyčejnými lidmi, jak v Sudetech, tak v českých zemích či na Slovensku. V neposlední řadě se autor netají ani kritickým pohledem na činnost britské vlády, která sehrála, jak známo, v krizi okolo Mnichova velmi negativní roli.
Kniha podává nejen ucelený přehled vývoji před, v průběhu a po mnichovském diktátu. Zachycuje ovšem velmi důležité dobové svědectví novináře, který byl bezprostředně „při tom“ jak v Praze, Sudetech, na Slovensku, nebo třeba na Těšínsku a v Podkarpatské Rusi. Zde všude mluvil s lidmi, kteří se ocitli ve víru dané události a podává jejich reflexi událostí. Tím jde opravdu o jedinečný zdroj informací o dané době, podané přímo „z první ruky“.