Vídeňské nokturno

14.08.2023

Kniha je sice napsaná čtivě a po jazykové stránce taky nemám co vytknout, ale příběhově mě tolik neoslovila. Anna mi nebyla moc sympatická, přišla mi trošku hloupoučká a lehce naivní. Prostě holka do větru, která není kdo ví jak zajímavá, až na její pěvecký talent. Její osobnost mi zkrátka moc neseděla. A její milostné eskapády mě poměrně nudily. Mozart tam alespoň vnášel něco víc, ale jinak to pro mě nemělo takovou hloubku, jakou jsem očekávala.

17.02.2020

Knihu jsem přečetla jedním dechem ale vnímám ji spíš jako odpočinkové čtení na dovolenou. Hezky a čtivě napsaný příběh o lásce a o světě opery, pro neznalce může být i motivací k poslechu Mozartovy hudby, ale hlubší zážitek mi čtení nepřineslo a ve srovnání s jinými životopisnými díly mi chybí více dobového kontextu.

09.06.2019

Krásná kniha. Anna Storeová, ve skutečnosti Nancy Storeová opravdu žila. A snad doopravdy mezi ní a Mozartem bylo nějaké pouto.❤️

Chci opravit komentář uživatele Jaruš7, Lazebník Sevilský patří k opera G. Rossiniho, ne Mozarta. Děkuji

08.11.2018

Nádherná procházka po starodávné Vídni, úžasná ženská postava, která si vybojovávala v tehdejší době své místo na slunci - a úspěšně vybojovala. A setkání s Mozartem, to jako třešnička na dortu.
Při čtení jsem si vzpomněla na knihu o malém Mozartovi, kterou jsem četla, jako mladá - vůbec si nevybavím, jak se jmenovala, ale vím, že se mi moc líbila. Kdy by náááhodou někdo vytušil název knihy - děkuji předem za nápovědu.

03.09.2018

Lazebník Sevilský, to je Mozartovo dílo, které mi díky knize bude bližší a vzpomínka na tuto knihu a hrdinku bude existenčně živější.
Jaksi životopisný románový příběh by stál za hlubší procítění, bez sentimentu ,ale chápu, že autorku věk hrdinky (21) jaksi s vlastním stejným věkem vyladil na vlnu souznění, takže odvaha nabrala na síle a dílo má jistý punc mimořádnosti..
Citace :"Benátčané zpívali stejně tak často, jako mluvili. Zpívali během práce, vzájemného namlouvání i ve spánku, zpívali na gondolách, prámech, tržištích, povzbuzeni pitím a samotnou atmosférou místa - města na vodě, které se v noci probouzelo a přes den spalo, města, které si více než zdravého rozumu cenilo pošetilosti, města, které se nešetřilo, ale naopak dávalo všechno všanc,to vše pro rozkvět krásy a potěšení. Město , jež své obyvatele nabádalo schovávat se za masky, aby se přátelé mohli setkávat jako cizinci a cizinci jako přátelé".
Skvělý počin.

01.01.2018

"Byl to nestálý a proměnlivý svět, který časem zastará a vyjde z módy", ale je zde vykreslen tak mnohostranně a barevně, že i člověk neznalý tohoto koutu hudby,jako je opera, se může více než dobře vcítit do tehdejší doby. Živě si může představit i umění hlavní hrdinky, která okouzlila Mozarta, (samozřejmě nejen) tím že "dokázala dosáhnout takové akustické rezonance a preciznosti tónů a měla takový dynamický rozsah a hloubku citů. Její průzračný, upřímný hlas ho svou přesností mistrností zkrátka chytil za srdce". Nádherná návštěva Vídně v časech před Velkou francouzskou revolucí.

27.12.2017

Konečně román, kde jsem si užila čtení od počátku do konce a žánr patří do mé krevní skupiny. Historický román, který líčí příběh operní pěvkyně, která svádí boj o slávu, viditelnost, prosazení se v opeře v 18. století, kdy ženy byly pouhé ozdoby pro muže, je velmi krásně i pravdivě s fakty popsán. Příběh hrdinky popsán od dětství, kde je vylíčen celý její osud. Děj je vykreslen velmi pěkně, čtivě, nechybí romantická milostná zápletka, dokázala jsem se do románu vžít a octnout se v Benátkách či ve Vídni. Tento žánr je můj oblíbený.

12.07.2017

Prvotřídní román. Nemám co dodat.

28.05.2017

Románové zpracování příběhu anglické operní pěvkyně (sopranistky) Anny Storace, první Zuzanky v Mozartově opeře Figarova svatba. Příběh je protkán historickými fakty, nicméně postava Anny je dokreslená.

Autorkou knihy je Vivian Shotwell, kterou je tato kniha prvotinou. Inspiraci pro knihu čerpala ze svého povolání, neboť je sama sopranistkou.

Kniha je čtivá a vhodná k odpočinkovému čtení, přesto jí dávám pouze 4 hvězdičky z pěti. Autorka se zabývá Annou od jejího útlého dětství a nejvíce se věnuje období stráveného ve Vídni. Závěr je pak utnut a více méně se nedozvídáme o dalším osudu Anny po odjezdu z Vídně. Také mně, jako laikovi chybí dovysvětlení některých často používaných pojmů. Osobně jsem hudbu z knihy neslyšela.

Autorka si kladla za cíl cituji "probudit v ostatních touhu vyhledávat živá představení klasické hudby a opery, hrát na hudební nástroje, zpívat a podporovat hudební vzdělávání a další umění". Na mě kniha zapůsobila, že bych si spíše přečetla životopis Anny Storace.

Co vnímám za pozitivní, kniha obsahuje historickou poznámku, kde uvádí na pravou míru informace, které se zakládají na pravdě. Nicméně jsem například dohledala, že kantáta Per la ricuperata salute di Ofelia, kterou uvádí autorka za nedochovanou, byla ve skutečnosti nalezena v Praze a roku 2016 představena veřejnosti (https://www.youtube.com/watch?v=lay8uZt7Y_8), což ovšem autorka v době psaní románu nemohla tušit.