Vij
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Povídka na motivy staroukrajinské pověsti. Student bohosloveckého semináře Choma musí bdít tři noci u rakve s mrtvou dívkou ve zříceném kostele. Dívka je ale čarodějnicí a po tři noci Choma odolává útokům démonů, vlkodlaků a ďáblů. Nakonec přichází Vij, nejstrašnější z přízraků...
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 1946 , Václav PourOriginální název:
Вій, 1835
více info...
Přidat komentář
Poslechnuto jako audio v rámci čtenářské výzvy. Dobrovolně bych se do toho nepustil, ale bylo to strašidelně krátké a přežil jsem to bez následků. Doufám.
Tři studenti na vakace vyšli
Na nocleh v temném lese kápli
že byli příliš lehké mysli
Přízraky divé do sítí je laply
Teď sloužit budou po tři noci
Zádušní mši u dcery pána
Uchránit musí své pomoci
Duše své vlastní a dožít rána
Klasický horor, poslední kousek do letošní Čtenářské výzvy.
Výborné! Miluju pohádky, pověsti, slovanskou mytologii, archetypy a horory a tady jsem si přišla opravdu na své. Neotřelý námět, bravurní zpracování. Spolu s Lokisem Prospera Merimé jedna z mých nejoblíbenějších pověstíhororovek.
Parádní hororové a neuvěřitelně strašidelné a zároveň úžasné dílo. Jak kniha tak filmové zpracování, hlavně to z 60 let je něco neuvěřitelného, mrazivého a syrového. Milovníci tohoto žánru si přijdou na své a mají díla plnou hlavu a po mnoho nocí jako já jistě pár jedinců také koukalo po přečtení nebo shlédnutí filmu do stropu a bálo se tmy s myšlenkou, že přijde pod rouškou tmy ta mrtvá.
Mám ráda strašidelné příběhy ze staré Rusi. Tentokrát jsem oblíbenou povídku poslouchala jako velice pěkně zpracovanou dramatizaci na Rozhlasu Dvojka v rámci Strašidelného léta - doporučuji.
Hororová povídka Vij z pera klasika N.V.Gogola oplývá úžasnou strašidelnou atmosférou a je napínavá od začátku do konce. Zcela určitě patří do zlatého fondu tajemných příběhů. Četla jsem jí několikrát a viděla i filmové zpracování - k oběma se zcela určitě ještě vrátím.
(SPOILER) Taky jsem se bála... tuhle povídku miluju a můžu ji číst stále znovu, nejenom kvůli tomu, že se chci spolu s Chomou ocitnout se zavřenýma očima v tom jeho křídovém kruhu (třebaže ve skutečnosti bych tam být nechtěla ani za nic), ale samozřejmě také kvůli krásnému stylu mého oblíbeného autora N. V. Gogola... A občas si představuju ten mechem a lesem obrostlý kostelík se všemi těmi uvíznutými příšerami, třeba tam ještě někde stojí... :-D
Parádní jednohubka ☺ Zkusila jsem po letech, jestli to ještě funguje a ono jo ☺
Strašidelná povídka, s démony podle ukrajinského folklóru: zejména s králem skřítků Vijem, kterému oční víčka visí až dolů na zem. Určitě lepší čtení nežli chválený román Útočiště, který jsem dočetla včera a od kterého běžím spravit si chuť k ruské klasice. Ono není fantasmagorie jako fantasmagorie. A, ovšem, pan Gogol má výborný rozum k dispozici a umí psát, není-liž pravda?
- Ozvalo se kohoutí zakokrhání. Bylo to již podruhé: první kokrhání gnómové přeslechli a teď se polekaně vrhali, kam se dalo, do oken a do dveří, jen aby byli co nejdřív venku; ale nepodařilo se jim to. A tak tam uvázli, přiskřípnuti ve dveřích a v oknech. Když pak vstoupil do kostela kněz, zhrozil se při pohledu na zneuctěnou Boží svatyni a neodvážil se již na tomto místě sloužit panychidu. A tak zůstal kostel již navěky tak, jak byl, s přiskřípnutými příšerami ve dveřích a v oknech; po čase obrostl lesem, kořeny, plevelem, planými trnkami, a dnes už k němu nikdo nenajde cestu.
- „Ba ne, já vím, proč zahynul: protože se bál. Kdyby se byl nebál, byla by s ním čarodějka nic nepořídila. Stačí se jen pokřižovat a plivnout jí na ocásek, a nic se člověku nestane. To všechno známe! U nás v Kyjevě jsou přece všechny ženské, co sedí na trhu, čarodějnice – jedna vedle druhé!“
Hororové prvky jsou z mého pohledu nepříliš účinné, zkrátka jsem se nebál... bude to tím, že Gogolův styl je zde výrazný, a já mám Gogolovy povídky zafixované jako humorné satyrické texty, z nichž se větší část jeho povídkové tvorby skládá. Nicméně mě Vij nesklamal, zkrátka další Gogolova povídke, jejíž četbou jsem si zpříjemnil den.
Patří k nejlepším hororovým povídkám všech dob, a přitom jsou v ní střípky humoru. Gogol byl geniální spisovatel.
Jedna z mých oblíbených hororových povídek, atmosféra je hutná, osud neodvratný... co komu souzeno, před tím neuteče
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Překvapivě dost dobré! Toto bych u ruského (pardon: ukrajinského :-)) klasika nečekala.
Připomíná mi to pohádku Černá princezna od Boženy Němcové.