Víkend na Zuydcoote
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158444/bmid_vikend-na-zuydcoote-ANu-158444.jpg
4
192
192
Vydáním románu Víkend na Zuydcoote, vyznamenaného v roce 1949 cenou Goncourtů, máme možnost seznámit se s dalším dílem tohoto autora, které neztrácí nic ze své čtenářské přitažlivosti a jehož literární hodnoty s odstupem času jen vystupují do popředí. Román je působivým svědectvím o bojích u Dunkerque a jeho evakuaci. Děj se nesoustřeďuje na podrobné líčení událostí, je dramatickou zkratkou, uzavřenou do pouhých dvou dnů, které čtyři kamarádi rozprášené francouzské armády prožívají „v nečinnosti" na břehu moře nedaleko místa, kde se naloďují britští vojáci. Románový hrdina Maillat se pokouší dostat na loď do Anglie, zastřelí dva vojáky, kteří znásilňují nezletilou dívku, loučí se s kamarády a vrací se k oné dívce, která nechce opustit svůj dům, a proto musí zahynout. Vše se děje ve chvílích, kdy jde o život, a člověk se musí rozhodovat, okamžik znamená věčnost, lidé jsou buď silní, nebo slabí, leccos se zjednodušuje. Válka ovládá i deformuje myšlení každého jednotlivce. Víkend na Zuydcoote je tedy působivým svědectvím o člověku, který je postaven tváří v tvář smrti, přemáhá zoufalství, strach a beznaděj a nakonec přes všechno vždy přitakává životu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1971 , Naše vojskoOriginální název:
Week-end à Zuydcoote, 1949
více info...
Přidat komentář
Kam na víkend ? No asi někam k vodě ? Ne vole,jseš na severu Francie 1940.Nějakej Dunkerque.Na pláži Zuydcoote.
Bohužel si nějaký hovado usmyslelo,že bude dělat dějiny a proto seš tady.ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH.
Budeš ležet pod modrým nebem.Na pláži s bílým pískem.Ruce studený,jakoby v nich nebyl život.Nemůžeš se schovat doma pod peřinou.Bodlo by černý kafe.Bodlo by měkký tělo.Dotek na dotek k pomačkání.Trocha něhy a souznění.Ještě existuju,tedy jsem.Spokojíš se s málem.Příboj a vlny.Jde ti o život.Chci na lod přes kanál.Pryč.Bezútěšná situace.Sračky sou hovna.A my čekáme.Vidám se tedy na pokec s kamarády.Trocha popichování však to znáte.To člověku moc nepřidá.Co takhle podívat se do města ? Co se má stát,stane se.
Čekáme bok po boku.V řadách.Před námi moře.Nad námi deptající štuky.Čas.Ted to přijde.Strach.Ještě máš už jenom jeden život.
Neskutečný Robert Merle s jeho víkendem.Silná prvotina.Odehrávající se na ploše dvou dnů.Psychologičtěji zabarveno a důraz na prožitky,které člověka dokáží ohýbat společně s osudem.Tys nikdy nebyl jeho pánem.Prožité,sugestivní.Autor zažil mnohé útrapy na vlastní kůži ( i v zajetí ) z prožitků vzniklo toto dílko.
Z hlavní postavou sympatizuju,jinak ani nemůžu.Asi bych to měl podobně.Někdy je to k zblití,někdy nemá člověk náladu.Sám sobě protivnej.Nasranost.Prožívám a fandím,strachuju se.To dáš kámo.Drž se.
Na tenhle víkend dlouho nezapomeneme.Vlastně asi nikdy.
Čistá silná prožitá záležitost.Protiválečnická emocionální šleha.
PS :
V podstatě je strašný u každý knížky na toto téma říct : je skvělá :-( Jde však o sdělení,trvalou hodnotu s uměleckým vyjádřením.Nikdo to snad nechce a musí odmítat a bejt tam,poseru se strachy.Bohužel se něco podobného a právě v tuto chvíli,neustále na světě někde děje :(
Poměrně zajímavý válečný román. Od Merleho jsem vždy četl něco jiného. Dva dny, které příběh trvá, se toho v knize stane tolik a vlastně nic. Hezky napsáno, jen mě občas štval hlavní hrdina svou náladovostí. To k válce a vypjatým emocem dané situace ale asi patří. Postavy které se v příběhu objeví mají každá vlastní příběh a bylo by zajímavé jej znát. Především pak, co se dělo po skončení Merleho vyprávění o Maillatovi. Závěr mě rozhodně překvapil a knihu si určitě budu dlouhé roky pamatovat. Na druhou stranu Malevile je určitě lepší a propracovanější a mému srdci bližší.
Je to opět úplně něco jiného od pana spisovatele. Podle názvu bych rozhodně nečekal, že se bude jednat o válečné drama.
Ono je to, ale ještě něco víc, je to sonda do duše vojáka, který vlastně bilancuje svůj dosavadní život, protože se cítí lapen a nevidí úniku. Zejména jestliže se jedná o vojáka francouzského, protože případná evakuace se týkala pouze vojáků anglických. Což je nadherně vidět , Angličané vpravo, Francouzi vlevo.... my se naloďujeme a vy si počkejte až přijedou fridolíni...
Ano bylo to zvláštní doba, svojí atmosférou mě to malinko připomíná film Dunkerk, který má také takový ten nádech čehosi ve vzduchu, skoro hmatatelného, ale neuchopitelného.
Moc se mě tato sonda do života, který visí na vlásku, a nevíte hodiny, kdy to celé skončí.
Chápu zdejší nadšení, ale rozumím i tomu, že plno lidí knihu přešlo bez povšimnutí. Opravdu se jedná o nahlédnutí do života vojáků za světové války na pláži v Zuydcoote. Nic víc, nic míň. Spisovatel tak pomalu staví atmosféru, v příběhu se nic moc neděje, ale něco Vás neustále nutí číst dál a dál. Jedná se vlastně o takové nahlédnutí do běžného víkendu druhé světové války...a je úplně jedno na jaké straně se nacházíte.
Tak tohle je teda síla. Přestože je tato novela krátká a přestože válka vlastně jenom z dáli ohrožuje na pláži lapené francouzské vojáky, je tam všechno, co člověk může pociťovat a prožít. Zpočátku autor jen tak vtahuje čtenáře blíže k hlavnímu hrdinovi, mezi jeho kamarády, aby pak pocítil tu hrůzu o to silněji. Autor se dokázal dotknout hluboko v člověku probíhajících otřesných zážitků, co cítí, když někoho zabije, výčitky, nebo nic a jak ho můžou ovládnout zvířecí pudy a pak to sám nechápe. Jak může podcenit nebezpečí, protože si ho uvědomí, až když je pozdě.
Roberta Merla mám spojeného spíše s katastrofickou sci-fi jako je Malevil, Muži pod ochranou nebo věnující se filosofickému tématu jako Výlučná vlastnost člověka. Víkend na Zuydcoote mi padl do ruky víceméně náhodou při výběru knih v knihovně. Knížka, kterou přečtete pohodlně za den, s několika zvraty a která se výše uvedenému docela vymyká. Pro mě je to zkrátka nová vrstva tohoto autora.
Predtým som prečítal dve iné Merleho knihy. Neporovnávam, ale Víkend na Zuydcoote je o niečo slabší román, než som si u Merleho nastavil ako štandard. Síce poctivé čítanie, avšak nie je to ono.
Knihy Roberta Merleho mám moc ráda a Víkend na Zuydcoote patří opravdu k mým oblíbeným - i když no, oblíbeným, jak asi může mít člověk oblíbené knihy o válce? Četla jsem to již několikrát a vždycky mě to zasáhlo. Člověk se úplně vcítil do kůže hlavního hrdiny, prožívá s ním jeho napětí, úzkost i strach o život. Viděla jsem i filmovou verzi s mladičkým J. P. Belmondem, která je rovněž velmi poutavá, ale tak trochu jiným způsobem než kniha.
Velice silný a dojemný příběh z války, který Merle dokázal napsat bez patetických scén, bez hrdinských výkonů a velkolepých obrazů. Prožijete dva poslední dny v životě francouzského vojáka, přesto na vás zrůdnost válečného konfliktu dopadne plnou silou.
Úděsný začátek, skvělý zbytek. Kniha je dokonalá, je plá emocí, je čtivá. Od té knihy se nemůžete odtrhnout! Příběh je dokonalý a nikdy jsem nebyl tak smutný po přečtení jakékoliv knihy, až po téhle! Když překousáte začátek, odmění vás autor skvělým příběhem, který vás dojme a zasáhne!
Julien Malliat je voják rozsypané francouzské armády, která táboří na břehu moře. Shodou
okolností nedaleko místa, odkud se evakuují britští vojáci. Na druhé straně mají postupující Wehrmacht, od kterého je dělí sotva pár kilometrů. Malliat opustí své přátele, aby se pokusil dostat na jednu z evakuačních lodí.
Když se pokus nezdaří, vydává se do vnitrozemí. V opuštěném domě zabrání znásilnění dívky dvojicí jeho „spolubojovníků.“ Vzápětí se dívku snaží přesvědčit, aby dům opustila. Zůstat znamená jistou smrt. Pro oba.
dangerita to vystihl/a naprosto trefně. Ten román vůbec není špatný a pokud to bude první Merleův román, i by ve vás mohl vyvolat touhu číst jeho romány. Jenže pokud znáte většinu Merleho ostatního díla, v jejich stínu je Víkend na Zuydcoote nutně a ne vlastní vinou prostě trošku slabší. Postavy jsou dobré, snad je v toho útlém románu nacpáno na malém prostoru až neuvěřitelně mnoho, ale některé části jsou typicky Merleovské :-). Zase trochu jiný pohled na válku, kde tentokrát lidi nebojují proti sobě ale jaksi sami se sebou.
S přihlédnutím k ostatním autorovým románům ve mně tento zanechal asi nejmenší stopu, přesto ne nepatrnou. Opět silná atmosféra, která nás vtáhne, podrobný rozbor postav a jejich psychiky. Děj je typicky Merleovský.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Víkend muže ve vínových holínkách, ve výkonu umírněnosti. Muže ve výklenku dějinného toku, kterého zmůže, raní východ červánků. Už neuslyší volání, neuvidí volány za obzorem vln.