Vikingové jižních moří

28.05.2013

Kniha mě potěšila. Je důkladná, poctivá a také poetická, napsaná s láskou. Práce, kterou autor vykonal pro záchranu tradic svého lidu, je téměř neuvěřitelná.
Ale přesto - jedna věc mě zaujala víc než ostatní. Na Novém Zélandu existuje mýtus odlišný od všech ostatních, o tvůrci všech věcí jménem Io. Podle jména (podobného Jehovovi) se údajně někteří badatelé domnívali, že tento kult se vyvinul až po styku s křesťanským učením, což autor vyvrací tím, že se o něm vyskytují zprávy již v pramenech vzniklých dříve, než se Starý zákon dostal na Nový Zéland. A následuje vyprávění o tom, kterak se bůh Tane vydal na cestu do dvanáctého nebe, aby dostal od Ia tři košíky vědění. A přemohl různé a mnohé překážky a přinesl na svět znalost rituálu a vědomí, co je dobro a zlo a odevzdal je lidstvu (str165-6).
Jenže - tohle všechno já odněkud znám! No samozřejmě - přece - Opičí král, můj oblíbený Sun Wu-kchung! Je mi moc líto, že nejsem odborník ani na čínské pohádky a mytologii (ve které se vyskytuje Velký Jü), ani na čínský buddhismus a Süan Canga, zvaného Tripitaka.
A Te Rangi Hirou zřejmě spojení s buddhismem ani nenapadlo, pravděpodobně se v jeho okolí v té době o buddhismu téměř nic nevědělo.
A tak po dočtení téhle knihy ve mně zůstává pocit lítosti. Škoda, že už jsem stará, už mám málo času. Jak ráda bych se na tohle všechno podívala, zkusila zjistit, jestli tenhle můj postřeh má něco do sebe, jestli se třeba Maorové nesetkali s nějakou lodí z flotily pokladů...
Kdyby náhodou četl tenhle komentář nějaký student sinologie...