Vikinská princezna
Zuzana Pomykalová (p)
Anička se nemůže dočkat prázdnin. Pojedou přeci do Norska a to je ta nejlepší země na výletování. A navíc uvidí svou první živou velrybu, tedy vlastně verlybu, vždyť to není žádná velká ryba, ale savec. Už má knížku plnou pohádek o verlybách, s maminkou a tatínkem chodí do verlybí restaurace a taky viděla jednu obrovskou kostru verlyby v Národním muzeu... a zkoušela jí spočítat kosti... a otevírá tak dávný vikinský příběh plný smutku a dlouhého putování. Příběh malé Aničky plný dětského nadšení, zklamání i humorných situací se střetává s vyprávěním Freydis, dívky z vikinských časů, jež bez příkras ukazuje drsný život na severu v dobách, kdy had Midgardsorm okusoval kořeny Yggdrasilu a Ódin kul zbraně pro válku s obry.... celý text
Přidat komentář
Mně se líbil víc příběh Aničky, ani bych nemusela číst příběh druhý... Anička byla opravdu vtipná malá holčička :-)
Velmi pěkně napsaná kniha.
Mě osobně se spíše víc líbil příběh Freydis, ale prostřednictvím Aničky jsem se dozvěděla mnohé o Norsku.
Problém vidím hlavně v nenavazujících vypravěčských liniích. Zatímco ta Aniččina doporučenému věku 9 let celkem odpovídá, totéž nemohu říct o Freidis. Neumím si představit, jak svému 9 let starému synovi čtu o době, ve které se nevěrným manželkám uřezával nos a uši, staří lidé se shazovali z útesu a slabé děti nechávaly zemřít v lese. Vzájemně se obě linie proplétají jen minimálně a konec, ve kterém se obě spojí, působí na můj vkus poněkud křečovitě...
Za mě průměrné 4 hvězdičky.
"Mám z propastí času vyvolat dávno zapomenuté, ve vzpomínkách nechat minulost obživnout, k životu probudit mrtvé. Musím... Někdo začal počítat kosti..."
Štítky knihy
Vikingové humor velryby Cena Jiřího Ortena (nominace)
Četla jsem v únoru 2012. Podle mých poznámek:
Dva příběhy, které se střídají po kapitolách - propojují se u velryby v Národním muzeu v Praze.
Hezké, čtivé, četla jsem jedním dechem.
Chtěla bych tuhle knížku mít.